Rozhovor vznikl dne 4. října 2013 v Domově důchodců a Domově sociálních služeb na Škultétyho ulici 329 ve Velkém Krtíši, kde poskytují služby dospělým a seniorům s postižením. Zaměstnankyně zařízení nám přiblížily, jakými způsoby lze Snoezelen využít při rozvoji, relaxaci i reminiscenci. Rozhovor vedli PaedDr. Jana Hrčová a M. A. Peter Mészáros.
Na úvod zkuste představit vaše zařízení. S jakými cílovými skupinami pracujete a jaké služby poskytujete?
Gabriela Bírová, vedoucí sociálně-zdravotního úseku: Jsme Domov důchodců a Domov sociálních služeb ve Velkém Krtíši. Poskytujeme sociální služby vymezeny zákonem seniorům s různými typy postižení, klientům s mentálním, tělesným, smyslovým a vícenásobným postižením. Máme širokou škálu klientů od 18 let až do konce života. Současná kapacita zařízení je 52 míst v zařízení pro seniory a 90 míst v domově sociálních služeb. Máme 47 mladších klientů, ostatní jsou v seniorském věku.
Odkdy ve vašem zařízení využíváte multisenzorickou místnost?
Gabriela: Celý projekt začal v říjnu 2011. Přelomový byl ovšem rok 2012, kdy nám byly schváleny finance z Rotary klubu. Jednalo se přibližně o 12 000 eur, které jsme využili na vybudování dvou místností, bílé a tmavé.
Co vás vedlo ke zřízení multisenzorických místností?
Gabriela: O Snoezelenu vím již asi 5 let. Vzhledem na finanční náročnost vybavení ovšem nebylo možné takovou místnost zřídit. Právě v roce 2011 k nám přišel klient, kterého příbuzní jsou členy Rotary klubu. Přijeli se k nám podívat a nabídli nám možnost sehnat nějaké peníze pro naše zařízení. Původně se mělo jednat přibližně o 5 000 €, za které jsme plánovali zakoupit základní komponenty pro Snoezelen. Nakonec se díky daru Rotary klubu podařilo vybudovat dvě multisenzorické místnosti. Dalším impulzem byla postupná změna klientely. Přijeli k nám klienti s velmi těžkými postiženími, u kterých nestačí využívat zaužívané postupy jako ergoterapie nebo muzikoterapie.
Kolik zaměstnanců a s jakým profesním zařazením využívá Snoezelen místnosti?
Gabriela: Jsou to zejména zaměstnanci, kteří pracují v sociální části sociálně-zdravotního úseku. Je nás šest sociálních pracovníků, čtyři instruktoři a sociální terapeut. Je to kolegyně Iveta Bielená, která vystudovala vychovatelství a andragogiku a snaží se v rámci Snoezelenu působit na klienty více pedagogicky. My ostatní využíváme Snoezelen jako volnočasovou aktivitu. Rádi bychom absolvovali další vzdělávání, abychom mohli ve Snoezelenu působit i terapeuticky.
Jací klienti navštěvují tuto místnost?
Gabriela: Základní podmínkou Rotary klubu bylo, aby místnosti využívalo co nejvíce mladých klientů. Druhá podmínka byla, aby místnosti byly přístupné i lidem mimo naše zařízení. V současnosti máme tři klienty s vážnou formou dětské mozkové obrny, kteří do Snoezelenu docházejí pravidelně. Pátky byly doteď vyhrazeny pro Speciální základní školu ve Velkém Krtíši a její žáky. Tato škola si v současnosti buduje vlastní multisenzorickou místnost.
Jaké je věkové rozpětí klientů, kteří do místnosti chodí?
Gabriela: Od 18 do 99 let.
Jaká část klientů z celkového počtu využívá Snoezelen?
Gabriela: Je těžké odhadnout procentuální podíl. Jsou období, kdy jsou někteří klienti v místnostech často, jindy odmítají chodit. V místnostech byli prakticky všichni klienti DSS, a pobyty se snažíme opakovat. U seniorů závisí i od toho, v jakém jsou momentálním rozpoložení. Kdybychom předci jen měli odhadnout přibližný počet, tak je to 30 – 40 klientů.
Existuje nějaký důvod, proč někteří klienti Snoezelen nenavštěvují?
Gabriela: Senioři, kteří jsou mobilní, si režim dne mohou vytvářet a organizovat samostatně. Někteří jsou ovšem velmi negativisticky naladění, nevědí se smířit s tím, že jsou v zařízení sociálních služeb. Všechno odmítají, včetně pobytu ve Snoezelen místnosti. Jeden klient s mentálním postižením a s poruchami chování zase Snoezelen vysloveně odmítl a nechce místnosti navštěvovat. V bílé místnosti se bál, měl pocit, že si může ublížit. Důvody, proč někteří klienti multisenzorické místnosti nenavštěvují jsou tedy individuální.
Který z přístupů v rámci Snoezelenu ve vašem zařízení preferujete a proč?
Gabriela: Momentálně využíváme Snoezelen jako volnočasovou aktivitu, protože je pro naše klienty nejvolnější. Tímto způsobem si mohou místnosti užít dle svých vlastních představ. Chci zdůraznit, že je to aktuální stav. Kolegyně Ivka (Iveta Bielená, poznámka redaktora) se již zaměřuje na pedagogické působení, ale je to postupný proces. Zatím pracujeme velmi krátce, necelý rok, a ještě se sami učíme.
Která forma práce převažuje, individuální nebo skupinová?
Gabriela: Jednoznačně převažuje individuální forma práce.
Mohla byste popsat proč?
Gabriela: Hlavní důvod je ten, že máme hodně klientů s poruchami chování a u nich je nejvhodnější individuální práce. Pracovník se může danému klientovi věnovat naplno a nic ho nevyrušuje a nerozptyluje. Dokonce máme klienty, kteří by přítomnost jiného klienta v místnosti odmítli. Jediný případ návštěvy místnosti ve dvojici jsou klientky – sestry, které se nechtějí oddělovat a jsou na sebe zvyklé i v tomto prostředí. Několikrát jsme do místnosti vzali dvojici seniorů, ale jen za podmínky, že v místnosti byl další pracovník. V podstatě se tedy jednalo o individuální formu práce.
Které komponenty využíváte při práci nejčastěji?
Gabriela: Využíváme všechno. Nejčastěji asi vodní postel, houpací křeslo ve tvaru listu, bublinkový válec, interaktivní ovladač. Je málo pomůcek, které bychom nevyužívali pravidelně.
Iveta Bielená, sociální pedagog: V tmavé místnosti se s jedním klientem pracuje úplně se všemi komponenty. U ostatních je to individuální, podle toho, co je v daném momentu osloví. Klienty nejvíce zaujalo senzorické piano, které je rozložené na zemi v tmavé místnosti a reaguje na dotek ruky nebo nohy. S tímto komponentem jsme pracovali velmi často.
Které jsou nejoblíbenější pomůcky u klientů?
Ľubica Harnová, sociální pracovník: Nejoblíbenější je vodní postel. Velmi populární je i houpačka, interaktivní ovladač, hudební nástroje, senzorické piano, optická vlákna.
Jakým způsobem sestavujete jednotlivé Snoezelen jednotky? Mohly byste popsat pobyt klienta v místnosti od příchodu po odchod?
Iveta: Erik, kluk s dětskou mozkovou obrnou, který k nám dochází zvenčí, si velmi oblíbil pobyt ve tmavé místnosti. Na začátku si sedne do polohovacího vaku a manipuluje s vlákny. Klade si je na hlavu, dává si je mezi nos a uši. Úplně se přitom uvolní, dostane se až do stavu, že mě úplně přestane vnímat. Tato relaxační část trvá přibližně 10 minut. Pak si vezmu bílou rukavici, která svítí pod UV světlem, a prostřednictvím ní se mu přihovořím. On se mnou komunikuje jako s rukou, ne jako s osobou. Jsem pro něj ruka, která něco ukazuje: počítáme prsty od jedna do pět a zpátky, ukazujeme si různé pohyby, které se on snaží pojmenovat. Následně přecházíme na fosforeskující paličky, ze kterých skládáme různé geometrické tvary a pojmenováváme je. Rovněž mu dávám za úlohu přiřadit k paličce druhou paličku stejné barvy. Jindy mu jenom řeknu název barvy a jeho úkolem je vybrat paličku správné barvy. Rád pracuje i se šatkami, které vyhazuje do výšky nebo mu je házím já a on se je pokouší chytat. Nejvíce se těší, když může jít k senzorickému pianu. Na něm pouští různé krátké skladby, žádá si různé hudební nástroje a já mu přitom zpívám.
Na jedné straně tedy dáváte klientovi svobodu, aby si sám zvolil, co chce, a zároveň mu i vy cíleně nabízíte podněty. V podstatě střídáte aktivaci a relax.
Iveta: Ano, tak to je nastavené. Klient stráví v místnosti přibližně 45 minut. První část je uvolňující, pak je koncentrace. Snažíme se, aby ten pobyt měl i nějaký záměr. Na závěr klienti dostanou odměnu, například ve formě hry s pianem, kterou mají velmi rádi.
Zmínila jste, že Snoezelen využíváte zatím jako volnočasovou aktivitu. Zkoušeli jste ho kombinovat s jinými přístupy, například s bazální stimulací nebo s prvky jiných terapií?
Gabriela: Bazální stimulaci zatím nevyužíváme. Plánujeme absolvovat školení v této oblasti, no z finančních důvodů to zatím není možné. Nechceme vstupovat do něčeho, co nemáme dobře prozkoumané a nejsme v tom zaškolené. Teď jsme v rámci dalšího projektu získali finance na africké bubny, které plánujeme využívat ve Snoezelen místnostech. Takto chceme kombinovat Snoezelen s muzikoterapií.
Využíváte se seniory nějaké prvky reminiscenční terapie?
Iveta: U seniorů je velmi důležitá vzpomínková terapie. Tito lidé se v bílé místnosti při správně zvolených efektech, hudbě a vhodně formulovaných otázkách dokáží vrátit do minulosti a vzpomenout si na svou mladost a radosti, které prožili. Osvědčilo se mi to při rozhovorech s klienty, kteří se jakoby vrátili do období dětství, kdy pro ně bylo všechno pěkné a zajímavé. Dokáží o tom mluvit velmi dlouho. Se vzpomínkami se jim vybaví i emoce – těší se, usmívají, nebo si pobrečí. Tímto způsobem se dá projít celý život klienta. U jedné z klientek se nám podařilo přejít od časů mladosti až do doby, kdy se u ní objevila Alzheimerova nemoc.
U těchto seniorů stojí pobyt v místnosti na rozhovoru? Snažíte se cíleně vyvolat vzpomínky například pomocí hudby z čas jejich mladosti, fotografií, případně konkrétních věcí, které mohli používat?
Iveta: Momentálně je těžištěm práce rozhovor, protože ještě nejsme dostatečně vybaveni, abychom mohli v multisenzorické místnosti využívat další věci. Využíváme hudbu, ale jiné věci ne.
Pozorujete za rok využívání Snoezelenu u klientů nějaké pozitivní změny?
Gabriela: Všimla jsem si, že klienti se v místnosti uvolní a prožívají v ní radost. U klientů s poruchami chování dochází ke snížení tenze, zejména u těch, kteří se dokáží dostat až do stavu agresivity.
Iveta: U kluka, se kterým pracuji, se vyvinul pravidelný režim, protože on k nám chodil dva krát do týdne. Již večer před návštěvou Snoezelenu připomínal rodičům, aby ho na druhý den nezapomněli přivést. V jeho případě rodiče vnímají, že se začíná začleňovat do společnosti. Před tím, než k nám začal chodit, byl jen v domácím prostředí a bez kontaktu s vrstevníky nebo podobnou skupinou. Obnovily se u něj návyky, které měl osvojené před tím.
Dal něco Snoezelen i vám jako odborníkům? Posunul vás někam?
Iveta: Určitě nás to posunulo dopředu, jelikož Snoezelen je něco, s čím jsme se doteď nesetkávali. Otevřely se nám nové cesty jak posouvat a zkvalitňovat práci s klientem. Jsme ještě ve stádiu, kdy se učíme, získáváme nové informace, stále objevujeme něco nové.
Využíváte Snoezelen i na osobní relaxaci?
Gabriela: Bez klientů ne, ale je to určitý druh uvolnění i pro nás. Pokud máme klienta, který si žádá jen relaxaci v místnosti, popři něm se občas podaří zrelaxovat i nám.
Ľubica: Jednou jsme měli s naší psycholožkou setkání právě ve Snoezelenu. Tehdy byla na pracovišti napjatá atmosféra, tak jsme navrhli, zda bychom si nemohli udělat sezení ve Snoezelenu. Multisenzorické prostředí pomohlo k uvolnění.
Setkáváte se s nějakými problémy při aplikaci Snoezelenu? Vyskytly se těžkosti, když jste místnosti budovali?
Gabriela: My jsme nemuseli řešit problém s financemi, který znají jiná zařízení. Díky zmiňovanému finančnímu daru jsme mohli zakoupit všechny potřebné komponenty. Na elektroinstalační práce a další nevyhnutné úpravy místnosti nám zase přispěl náš zřizovatel. Při využívání místnosti jsme se nesetkali se žádným závažnějším problémem. Stalo se, že nám klienti při používání poškodili některé hudební nástroje, ale to je jen drobnost.
Z jakých zdrojů se inspirujete při vytváření aktivit v místnostech? Je to hlavně vaše intuice nebo cíleně vyhledáváte informace?
Gabriela: Vycházíme zejména z potřeb klientů, kteří do místnosti chodí. Snažíme se hledat i na internetu, ale těch zdrojů není mnoho.
Měli byste zájem o další vzdělávání v oblasti Snoezelenu? Jestli ano, jaká forma by vám nejvíce vyhovovala – přednáška, praktické ukázky, exkurze do zahraničí nebo návštěva jiného zařízení na Slovensku?
Gabriela: Určitě ukázky práce v místnosti. O exkurzi do zahraničí můžeme jen snít. Stačila by návštěva slovenského zařízení, které se Snoezelenem pracuje několik let, a u kterého bychom se mohli inspirovat pro další práci. Bylo by skvělé, kdyby byly na internetu k dispozici video ukázky práce v místnostech.
Iveta: Já bych uvítala, kdyby nějaký školitel přišel na pár dní k nám do zařízení a s naším vybavením a s našimi klienty by nám ukázal, co všechno můžeme ještě využít, jak by se ještě dala zkvalitnit naše práce. To by bylo pro nás ideální.
Plánujete místnosti dále rozvíjet? Uvažujete o vybudování další místnosti?
Gabriela: Již půl roku sním o vodním Snoezelenu. V téhle části budovy, kde máme bílou a tmavou místnost, jsou volné ještě dvě místnosti, které teď slouží jako šatny. V jedné z nich by mohl být právě vodní Snoezelen. Druhá místnost by mohla být tematická, aby se dala využít na reminiscenční terapii u seniorů. Nejprve chceme rozvinout a zkvalitnit práci v místnostech, které již máme, a pak bychom rádi vybudovali ještě dvě multisenzorické místnosti. Kdyby se nám to podařilo, měli bychom takové malé Snoezelen centrum.
Co byste doporučila těm, kteří plánují zřídit Snoezelen místnost?
Gabriela: Doporučila bych jim, aby se při výběru komponentů poradili s někým, kdo se v problematice dobře vyzná. Mě při výběru pomůcek poradil Roman Mészáros z občanského sdružení 3lobit, které provozuje internetový obchod Sensa-shop. Přešli jsme obě místnosti a společně se nám podařilo vytěžit maximum z peněz, které jsme měli k dispozici.
Mohla byste popsat proces vzniku místností? Zkuste říct, co jste absolvovali, od prvotní idey až po realizaci, aby si v jiných zařízeních uměli představit, co to obnáší.
Gabriela: Na začátku byla jen taková myšlenka, touha. Je velký problém sehnat finanční obnos, potřebný na vybavení místnosti. My jsme měli štěstí s Rotary klubem. Přesto nám trvalo téměř rok, kým jsme se posunuli dál. Původní návrh počítal s jednou místností. Prostor, kde jsme ji chtěli vybudovat, ovšem nebyl vyhovující, bylo tam moc rour, potrubí, které by mohly místnost poškodit. Hledali jsme vhodnější prostor a volba padla na bývalé izolační pokoje, které se již využívaly jiným způsobem. Do problému se velmi zaangažovala paní ředitelka a i díky její aktivitě se podařilo pro Snoezelen uvolnit dvě místnosti. Následně jsme pozměnili náš původní návrh a začali znovu vybírat komponenty pro bílou a tmavou místnost. Komponenty jsme volili společně s panem Mészárosem v průběhu čtyřhodinového telefonického rozhovoru. Doporučil mi rovněž výrobky přímo z Rompy, které tehdy ještě nebyly v nabídce Sensa-shopu. Bylo to hektické období, protože všechno se rychle měnilo, ale nakonec z toho vznikly dvě úžasné místnosti. Nebylo snadné rozhodnout se, kde se umístí jednotlivé komponenty. S tímto nám opět pomohl pan Mészáros, který nám připravil vizuální návrhy rozmístění pomůcek. Stavební úpravy udělala místní firma, která nám jako zařízení sociálních služeb poskytla slevu. No a pak jsme se již pustili do ostatních úprav a zařizování místností. Podařilo se nám získat použitý padák a ten posloužil jako klenba. Asi dva týdny jsme se nevěděli odhodlat k poskládání vodní postele, mysleli jsme si, že to bude velmi náročné. Nakonec nám to trvalo méně než 20 minut. Pak již bylo snadné místnost dokončit.
Když existuje inciativa zřídit Snoezelen mezi zaměstnanci, jak důležitá je při vzniku místnosti podpora vedení?
Gabriela: Bez podpory vedení to nejde. V našem případě musela paní ředitelka vybavit na kraji peníze na elektroinstalační úpravy. Rovněž bylo potřebné odsouhlasit využití těchto prostorů pro účely multisenzorických místností. Je nereálné plánovat Snoezelen místnost bez podpory vedení.
Byli se na vaše místnosti podívat pracovníci z okolitých zařízení? Dá se říct, že slouží jako inspirace?
Gabriela: Na místnost se přijeli podívat ze Speciální základní školy ve Velkém Krtíši. Po dohodě jsme jim vyhradili jeden den v týdnu, kdy je mohou využívat. Tento rok si budují vlastní místnost. Naše zařízení nejsou tak blízko při sobě a žáci se i s pedagogy museli dopravovat autem, co je dost nepraktické. Zájem o naše místnosti projevili i kolegové v Kírti, Kremnici a Rimavské Sobotě.
Děkujeme velmi pěkně za rozhovor.
