Skip to main content

Snoezelen je ideální cestou rozvoje dětí s autismem a vícenásobným postižením

Rozhovor vznikl dne 19. listopadu 2013 ve Spojené škole internátní na ulici M. Urbana 160/45 v Námestově, která poskytuje vzdělání žákům s mentálním, kombinovaným postižením a autismem. Rozhovor se zaměřuje zejména na přínos multisenzorické terapie pro vzdělávání žáků s vícenásobným postižením a poruchou autistického spektra. Rozhovor vedla PaedDr. Jana Hrčová.

Na úvod zkuste stručně představit vaši školu. Z jakých organizačních složek sestává? Jaké žáky vzděláváte?

Gabriela Ondraššáková, pedagog v autistické třídě: Jsme spojená škola internátní s více organizačními složkami. Sdružujeme centrum speciálně-pedagogického poradenství, speciální základní školu, praktickou školu a odborné učiliště.

Lucia Vnučáková, pedagog C variantu: Máme 206 žáků, zejména děti s mentálním postižením, s vícenásobným postižením a s poruchami autistického spektra. Vzděláváme v A, B a C variantu.

Co vás vedlo ke zřízení multisenzorické místnosti?

Gabriela: Hledali jsme další možnosti rozvoje dítěte. Nejdřív jsme měli jednu místnost a rozšířili jsme to na komplex více místností: Snoezelen, přírodní pokoj, hudební pokoj a herna.

Lucia: Když jsem nastoupila do C variantu, byly tady klasické třídy, které nebyly vybaveny pro děti s vícenásobným postižením. Tyto děti začaly přibývat, teď máme šest tříd pro žáky C variantu. Rozhodli jsme se zřídit multisenzorickou místnost, abychom rozvíjeli jejich celkovou osobnost, respektovali jejich individuální osobitosti. 

Odkdy máte ve vaší škole multisenzorickou místnost? Mohla byste popsat jak místnosti postupně přibývaly?

Lucia: Od roku 2009 máme první místnost, Snoezelen. V roce 2010 se zřídil přírodní pokoj, další rok hudební pokoj. V roce 2012 jsme dokončili hernu. Do každé místnosti se každý rok zakoupí nové pomůcky.

Kolik pracovníků a s jakým odborným zaměřením využívá tyto místnosti?

Gabriela: Máme 8 tříd v rámci C variantu a 3 třídy pro děti s autismem. Všichni pedagogové z těchto tříd pracují ve Snoezelenu. Využíváme ho zejména jako pedagogickou činnost. Slouží jako relaxační a stimulační prostředí pro ty děti, u kterých je slabá zpětná vazba v běžném prostředí. Multisenzorické místnosti jim umožňují získat nové zkušenosti. V rámci centra speciálně-pedagogického poradenství Snoezelen využívají téměř všichni odborní zaměstnanci. Záleží také od možností konkrétního dítěte. Nepodaří-li se navázat s ním kontakt v běžném prostředí, využijeme Snoezelen.

Jaká postižení mají žáci, se kterými v místnosti pracujete?

Gabriela: Jedná se o děti s nejtěžším postižením, s autismem nebo s tělesným postižením. Snoezelen využíváme také u dětí raného věku s velmi slabou zpětnou vazbou. Multisenzorické prostředí se snažíme využít na nácvik zpětné vazby dítěte.

Lucia: Já využívám Snoezelen u nejmenších dětí jako formu prvotního kontaktu. V tomto prostředí se děti cítí příjemněji jako v prostorech poradny nebo třídy.

Využívají místnosti rovněž žáci s lehčím postižením, žáci A nebo B variantu, případně praktické školy?

Lucia: Nevyužívají. Jenom v rámci hudební výchovy si někdy učitel zvolí tuto místnost a pracuje tam s více žáky.

Gabriela: Jestli ovšem má některý z učitelů například v A variantu zájem a místnost je volná, může ji využít. Ve velké míře ovšem Snoezelen nevyužívají. Výjimkou je hudební výchova, kdy Snoezelen využijí jako formu relaxace. Mají rádi vodní postele, protože tak mohou do hudby více proniknout. V tomto prostředí vnímají hudbu úplně jinak, jako kdyby seděli v lavicích.

Jaké je věkové rozmezí žáků, kteří do místnosti chodí?

Gabriela: Snoezelen využíváme již v rámci raného poradenství, které je určené pro děti od narození. Nejmladší klient má přibližně osm měsíců, nejstarší mají kolem 20 let.

Ze tří přístupů v rámci Snoezelenu, kterými jsou volnočasová aktivita, terapeutický přístup, pedagogické podpůrné opatření, u vás pravděpodobně převažuje pedagogické podpůrné opatření. Můžete uvést proč a zda se pokoušíte využívat i další dva přístupy?

Lucia: Využívám jen pedagogický přístup. Nejsem si jistá, zda bych mohla vykonávat Snoezelen jako terapii, zda mám dostatek kompetencí.

Gabriela: U mě je to stejné. Využívám nějaké terapeutické prvky, ale není to čistě terapeutický přístup.

Co se týče forem práce v místnostech, individuální a skupinové, která u vás převažuje a proč?

Gabriela: Využívám obě formy práce. Do místnosti chodím se třídou tří dětí. Někdy jsou čtyři, víc jich nikdy není.

Lucia: U klientů poradny využívám individuální práci a ve třídě skupinovou. Do Snoezelenu bereme skupinu nejvíc tří žáků. Jsme dvě učitelky a jedna asistentka. Víc dětí by se určitě neosvědčilo.

Jak probíhá skupinová aktivita?

Gabriela: Když mám v místnosti svou třídu, snažím se skupinové aktivity vést například na vodní posteli. Máme pohádku, která se spojuje s vodní postelí nebo využíváme aplikace z iPadu. Celá skupina dělá stejnou činnost, poslouchá příběh, hudbu. 

Snažíte se tedy vést žáky ke společné činnosti? Není celá jednotka o tom, že si každý vybere svůj podnět a tomu se věnuje?

Gabriela: V rámci sezení máme společné činnosti a máme činnosti, kdy si individuálně vybírají své podněty. Před zrcadlem děláme společné činnosti, napodobňování pohybů, cvičení podle hudby na dětské písničky, hry se světlem. Sedíme v kruhu před zrcadlem nebo jsme spolu na vodní posteli. Když si někdo vezme manipulační věci nebo jde k lampě, tak ho necháme, ať si odběhne. Pak se zase vrátí k tomu, co dělají ostatní.

Které jsou nejčastěji používané prvky v jednotlivých místnostech?

Lucia: Jsou to hlavně optická vlákna, zrcadlová koule, různé masážní míčky, bublinkový válec, zrcadlo. Další pomůcky do místnosti nosíme, například vonné olejky, kávu, mach, listí, přírodní bylinky, pomůcky na aromaterapii. Také využíváme DVD Klid na promítání obrazců a relaxační hudbu.

Gabriela: V přírodní místnosti jsou různé domácí nebo lesná zvířata z plastu a plyše. Využívá se zejména podoba a proměnlivost jednotlivých zvířat.

Lucia: V přírodním pokoji jsou navíc zvukové knížky zvířat, terapeutický písek, někdy si napustíme kyblík s vodou. V hudební místnosti máme Orffovo instrumentárium, klavír, a divadélko s maňásky, které využíváme na dramaterapii. Kromě těchto tří máme ještě hrovou místnost. V ní jsou dva suché bazény a molitanové kostky.

Gabriela: V hrové místnosti jsou zejména pomůcky na rozvoj hrubé motoriky, například klouzačka, velké tvary, šikmé plošiny. Při raném poradenství využíváme také rezonanční desku. Ta se nám v práci s nejmenšími klienty velmi osvědčila, protože na ní dítě vnímá zvuk úplně jinak.

Které pomůcky z vašich místností si žáci nejvíc oblíbili a žádají si je?

Gabriela: Moje děti nejvíc láká zvuk a světlo. Zkoušejí experimentovat s hračkami, které vydávají zvuky. Dokonce se samy snaží jednotlivé zvuky napodobit. Je pro ně důležitý i vzhled pomůcky. Také jim záleží na místě, kde budou ležet nebo sedět.

Lucia: Jestli svým žákům ve třídě řeknu, že jedeme do Snoezelenu (my tomu říkáme “obláčková místnost”, protože máme na dveřích nalepené obláčky), těší se, berou to jako odměnu. Když vstoupíme do místnosti, nechám je, aby si zvolili místo, případně pomůcku, kterou chtějí. Někdo jde k vodní posteli, jiný k optickým vláknům, další si vyberou míčky nebo terapeutický písek. Hraje hudba, děti si lehnou na měkké koberečky a vnímají jak se otáčí zrcadlová koule. Chytáme světélka po zemi, po zdi. Rádi se koukají do zrcadla a sledují světélka i takovýmto způsobem. Snaží se jednotlivé předměty fixovat zrakem.

Mohly byste na nějakém konkrétním příkladu uvést, jakým způsobem si sestavujete Snoezelen jednotky? Od příchodu žáka do místnosti, až kým místnost neopustíte?

Gabriela: Je to individuální. Osvědčilo se mi přizpůsobovat Snoezelen jednotku konkrétnímu dítěti. To je vlastně podstata Snoezelenu. V poradně mám kluka s autismem s normointelektem, u něj slouží Snoezelen na motivaci k činnosti a plnění úkolů. Do místnosti chodíme přibližně na 15 minut za účelem relaxace. Jednotlivé činnosti si vybírá sám. Nejdřív se s prostorem obeznámil, vysvětlila jsem mu, co je Snoezelen a proč se místnost tak jmenuje. Přešel si všechny aktivity a i popsal, co při nich pociťuje. Pro něj je Snoezelen opravdu velkou motivací. Vždy když přijde do poradny, ptá se, zda pojede i do Snoezelenu. Návštěva místnosti je podmíněna splněním zadaných úkolů. V prostoru místnosti se cítí velmi dobře, vždy se těší na vodní postele, rád si vybírá barvu osvětlení. Pozitivní ohlas mám i od jeho mámy. Po příchodu z poradny dokáže velmi dobře fungovat. Je zrelaxován, oddechnutý a dokáže se koncentrovat na domácí úkoly. Někdy si Snoezelen jednotku připravím, ale i tak se musím přizpůsobit přání žáků. Vždy mám pro jistotu připravenou náhradní činnost, pokud by něco nechtěli dělat.

Lucia: Posledně jsme měli například téma ovoce, zelenina a chutě. Lépe se mi pracuje, pokud má hodina nějaké téma. Nejdřív žákům nechám prostor na oblíbené aktivity a pomůcky – pět minut jsou na vodní posteli nebo se hrají. Pak jim řeknu, jaký je záměr dané jednotky. Je-li jednotka zaměřena na téma ovoce a zelenina, na stolík si nachystám různé druhy ovoce a děti ho se zavřenými očima voní a ochutnávají. Říkáme si, zda to je ovoce nebo zelenina a nakonec to sníme. Stimulované jsou tedy chuť i čich.

Jaké jiné metody nebo terapeutické postupy využíváte v rámci Snoezelenu?

Gabriela: Čerpáme z bazální stimulace, zejména u dětí, se kterými je těžké navázat kontakt. Využíváme zejména polohování, hlazení různými materiály a snažíme se propojit to s nějakým příběhem. Inspirujeme se také z knihy Snoezelen od Jany Hrčové a Heleny Orieščikové. V přírodní místnosti se dobře pracuje v rámci poradny, například v procesu diagnostiky. V těchto podmínkách se dá zdiagnostikovat víc věcí, zejména u dětí raného věku. To samé platí i pro hudební místnost.

A co další přístupy?

Lucia: Někdy využíváme i biblioterapii. Buď si vezmeme knížku nebo pustíme CD, ale ne až tak často, protože naše děti při pohádce dlouho nevydrží. Nevolím často pohádku, spíš jsou to říkanky.

Gabriela: Mně se osvědčila také práce s iPadem a různými aplikacemi. Některé aplikace jsou perfektní a velmi dobře se s nimi pracuje. Sedneme si na vodní postel, žák drží tablet v ruce a společně sledujeme videa nebo posloucháme zvuky a písničky. Je to velmi živé a dynamické. Je to jiné, jako když se pustí hudba z přehrávače. Tady se žáci mohou obrazovky přímo dotýkat a sami spouštět některé věci, co například při rádiu nemohou.

Kdyby jste měly zhodnotit přínos Snoezelenu za těch přibližně pět let, kam se vaši žáci posunuli?

Gabriela: Naši žáci i klienti centra získali nové zkušenosti. U dětí s autismem dochází k rozvoji řeči. Když přijedou domů, mluví o místnosti. Je to pro ně něco nové, s čím se nesetkali. Měli jsme den otevřených dveří a byli u nás druháci a třeťáci z běžných základních škol. Prostor je velmi okouzlil a bylo to pro ně něco nové a výjimečné.

Lucia: Mě děti potkávaly na ulici a ptaly se: “Teto, to vy jste byla v té krásné místnosti?” A přitom jsem jim tam jen dala ochutnat mandarínku. Místností byly unešené a udělala na ně fantastický dojem. Naši žáci to nevědí vyslovit ani opsat, ale jsme přesvědčeni, že ve svém vnitru to vnímají podobně. Již při vstupu do místnosti je na nich vidět radost. Vždy si odnesou nový zážitek, každá jednotka je pro ně jedinečná.

Gabriela: Snoezelen má opravdu široké uplatnění. Máme děvčátko s Rettovým syndromem a vysokým stupněm skoliózy, ale na vodní posteli se dokáže dobře pohybovat. Umí se na ní posadit, co nikde jinde nedokáže. Ty vlny se přizpůsobí tělu a ona se posadí. Vnímá to, raduje se z toho. Vodní postel je pro ni balzám.

Lucia: Ve třídě i v poradně máme děti s dětskou mozkovou obrnou, pro které je manipulace s optickými vlákny nebo vybírání různých míčků skvělým motorickým cvičením a přípravou na psaní. Končetina je pak uvolněnější, děti jsou klidnější a snáz se jim píše. Nejdřív volíme pobyt v multisenzorické místnosti, kde se jakoby připraví na navazující činnosti ve třídě.

Přínos Snoezelenu se tedy přenáší i do třídy?

Gabriela: Určitě. Je to zkušenost, zážitek, něco pozitivní. Děti s normointelektem si pobyt v multisenzorické místnosti velmi dlouho pamatují. Rodiče jsou překvapení, protože děti jim samy povídají o Snoezelenu.

Lucia: Pobyt ve Snoezelenu podporuje i řečový projev žáků, někteří začali v multisenzorické místnosti žvatlat.

Jak byste zhodnotily přínos Snoezelenu pro vás jako odborníky?

Gabriela: Je to další cesta, která je mnohem hezčí. Člověk vidí pokrok dětí. V klasické třídě pro ně nebylo vhodné prostředí, multisenzorická místnost je pro ně ideální.

Lucia: Mně to otevřelo nový obzor. Když jsem do této školy přijela, tak tady Snoezelen nebyl, jen se o něm mluvilo. Musela jsem si o tom hodně nastudovat. Hodně věcí jsem si vyhledala na internetu, byla jsem na workshopu v Bratislavě.

Vyskytly se při budování místností nějaké těžkosti? Setkáváte se s problémy při realizaci Snoezelenu?

Lucia: Největším problémem je sehnat finance. Všechno třeba mít řádně rozplánované, protože jednotlivé pomůcky jsou drahé. My jsme měli vodní postele jako základ a pak jsme dokupovali další vybavení. Máme šikovného školníka a údržbáře, který nám pomohl s technickými záležitostmi. Třeba myslet i na elektrickou síť, mnohé pomůcky mají velký odběr elektřiny. Musí to být dobře naplánované a promyšlené, aby byla místnost především bezpečná.

Velmi bych chtěla dokoupit bublinkový válec. Jeden jsme i objednali, ale vůbec neodpovídal našim požadavkům a představám. Okamžitě jsme ho vrátili. Na obrázku vypadal pěkně, ale ve skutečnosti to byl plastový kýč. Chtěla bych pořádný válec, který by byl upevněný na zemi i o zeď, aby to bylo maximálně bezpečné.

Z jakých zdrojů se inspirujete pro vaši další práci?

Gabriela: Na internetu jsou výborné věci, inspiruji se ze stránky Sensa-shop a portálu Snoezelen. Člověka napadnou nové věci i při vykonávání jednotlivých aktivit nebo při hledání zdrojů pro konkrétní dítě. Teď řeším agresivitu jednoho dítěte, hledám způsob jak snížit intenzitu těchto projevů. Inspirací jsou i konference, metodická vedení nebo rozhovory s kolegyněmi.

Měli byste zájem o další vzdělávání? Jaká forma by vám nejvíc vyhovovala?

Gabriela: Přivítala bych další konferenci o metodě Snoezelen. Mezinárodní konference v roce 2011 byla jedna z nejlepších konferencí, jaké jsem absolvovala.

Lucia: Mně chybí video ukázky nebo vzory nějakých archů, kde si zaznamenáváte reakce dítěte. Chtěla bych navštívit zařízení, kde Snoezelen vykonává jen jeden člověk.

Gabriela: Také si myslím, že video ukázky by byly inspirující, tak jako na internetu lze najít ukázky na rozvoj grafomotoriky nebo jiné náměty.

Lucia: Ocenili bychom konkrétní náměty na Snoezelen jednotky jako máte ve vaší publikaci. Bylo by dobré sesbírat vícero námětů, které by pro učitele sloužily jako metodická příručka. Máme nové paní učitelky a jestli od nich požaduji, aby mi předvedly hodinu v multisenzorické místnosti, mají strach, nevědí, co tam mají dělat. Kdyby si našly nějakou knížku s náměty, tak se jim to bude snadněji připravovat. Žel, těch knih je nedostatek.

Plánujete dále rozvíjet vaše místnosti? Jestli ano, jakým způsobem?

Lucia: Určitě bychom chtěli objednat nové pomůcky: bublinkový válec, nějaká DVD a dataprojektor, který by byl spojený s notebookem, tablety a interaktivní pomůcky. Rádi bychom doplnili hudební místnost, protože v ní máme málo pomůcek. Posledně jsme objednali masážní berušky, které jsou velmi dobré. Drobné pomůcky třeba pořád doplňovat a obměňovat.

Chtěly byste se podělit o nějaký postřeh nebo zkušenost, která v rozhovoru nezazněla?

Lucia: Na začátku se zřejmě učitelé zleknou finanční náročnosti místnosti a samotného plánování. Naše místnost je ovšem využitá každý den a má své efekty. Netřeba se bát investovat do ní finance, protože se to oplatí. Děti se v ní velmi dobře cítí a rodiče jsou také spokojení. Je to výborný prostor na diagnostiku. Rovněž se v ní dají dělat pěkné tematické hodiny. Pro samotné školy to může být zajímavá forma sebeprezentace.

Gabriela: V současnosti je taková místnost nevyhnutná pro každou školu, kde se vzdělávají děti s vícenásobným postižením. Výsledky jsou prokazatelné, naše práce má větší efekt. Třeba si pomáhat i jinými prostředky a jestli hledáme zdroje v dítěti, musíme tomu přizpůsobit prostředí. Snoezelen a senzorické místnosti jsou cestou k jejich rozvoji a i k tomu našemu rozvoji. My učíme děti, ale zároveň se učíme od nich. Vzájemně se obohacujeme.

Děkuji pěkně za rozhovor.