Skip to main content

Z bílé místnosti může profitovat široká škála klientů

Rozhovor vznikl dne 1. října 2013 v Zařízení pro seniory a Domově sociálních služeb v Horelici. Zařízení se věnuje osobám s různými typy postižení od dětského až po seniorský věk. Rozhovor se zaměřuje zejména na možnosti uvolnění, zklidnění a relaxace, které Snoezelen klientům přináší. Rozhovor připravila a vedla PaedDr. Jana Hrčová.

Mohly byste stručně představit vaše zařízení a služby, které poskytujete?

Veronika Húsková, sociální pracovnice: Jsme Domov sociálních služeb a Zařízení pro seniory Horelica. Naše zařízení vzniklo sloučením dvou zařízení: domova sociálních služeb pro děti a dospělé a domova důchodců. Kapacita našeho zařízení je 159 klientů různé věkové struktury. Nejmladší klient má 8 let a nejstarší klientka 99. Poskytujeme sociální služby formou ambulantní, týdenní a celoroční.

Odkdy využíváte ve vašem zařízení multisenzorickou místnost?

Silvia Capeková, sociální pracovnice: Místnost jsme zřídili 1. 8. 2012.

Co vás vedlo ke zřízení multisenzorické místnosti?

Jaroslava Durčáková, sociální pracovnice: Máme širokou škálu klientů: děti, dospělé i seniory. Najít něco, co by je upoutalo, není snadné. Měly jsme štěstí, že kolegyně byly na mezinárodní konferenci o Snoezelenu v Bratislavě. Přijely velmi nadšené z filozofie a teorie Snoezelenu. Následně jsme hledaly další informace v časopisech a na internetu. Podařilo se nám přesvědčit paní ředitelku a pak to šlo snadno. Chtěly jsme klientům nabídnout něco nové, co by je upoutalo, aby mohli zapomenout, že jsou v instituci.

Kolik zaměstnanců a s jakým pracovním zařazením využívá multisenzorickou místnost?

Silvia: Snoezelen využívají čtyři sociální pracovnice podle vypracovaného harmonogramu.

Jaká je cílová skupina při práci v multisenzorických místnostech, s ohledem na druh a stupeň postižení?

Silvia: Místnost navštěvují klienti s tělesným a mentálním postižením, klienti po cévní mozkové příhodě, děti do 18 let a senioři.

Jsou klienti, kteří do Snoezelenu nechodí? Jsou-li takoví klienti, mohly byste specifikovat důvody?

Jaroslava: Nechodí sem všichni klienti. Jednotlivých klientů se ptáme, jestli chtějí jít do Snoezelenu. Klienti, kteří nechtějí nebo nemají zájem, multisenzorickou místnost nenavštěvují. Já pracuji s klienty na pracovišti Horelica 18, kteří navštěvují Snoezelen v skupinách. Vícekrát se mi stalo, že některý klient do místnost nechtěl jít, protože ho v tom čase zaujala jiná činnost a chtěl se věnovat jí. Jindy do místnosti šel a byl v ní velice spokojený. Další důvod, proč Snoezelen nevyužívají všichni klienti, je velká kapacita zařízení. Jelikož místnost je v provozu jen jeden rok, stále mapujeme a zkoušíme její možnosti. Počet klientů, kteří místnost navštěvují, je nižší, ale postupně se zvyšuje podle našich možností.

Jaká část z celkového počtu klientů využívá Snoezelen?

Jaroslava: Na pracovišti Horelica 18 máme 48 klientů, Snoezelen navštěvuje přibližně polovina z nich.

Silvia: Na pracovišti Horelica 107 jsou to přibližně tři čtvrtiny klientů. Jde o klienty s tělesným postižením, mentálním postižením, se stareckou demencí nebo o klienty po cévní mozkové příhodě.

Veronika: Já pracuji se seniory, mám na starosti přibližně 36 klientů. 14 z nich využívá multisenzorickou místnost. Někteří klienti jsou imobilní a nemají možnost navštívit tuto místnost.

Jaké je věkové rozpětí klientů, kteří využívají Snoezelen?

Jaroslava: V mé skupině využívají bílou místnost klienti od 8 do 48 let. Na pracovišti Horelica 18, kde se nacházejí i mí klienti, využíváme alespoň prvky Snoezelenu. Tato místnost obsahuje prvky hrové místnosti, máme tam suchý bazén, různé pomůcky na cvičení, jehlany, prolézačky. Toto je určené pro všech 48 klientů pracoviště. Kdybych to měla shrnout, bílou místnost navštěvuje přibližně polovina klientů, ale prvky Snoezelenu jsou dostupné pro všechny.

Silvia: Věkové rozpětí mých klientů, kteří navštěvují místnosti, je od 65 do 90 let.

Veronika: Můj nejmladší klient má 65 let a nejstarší klientka 95 let.

Zmínila jste, že máte i imobilní klienty, které je těžké nebo nemožné dopravit do místnosti, a proto ji nevyužívají. Využíváte u nich alespoň prvky Snoezelenu v jejich přirozeném prostředí?

Veronika: U klientů, kteří nemají možnost navštívit Snoezelen místnost, využíváme některé jeho prvky prostřednictvím mobilního Snoezelenu. Klienty navštěvujeme v jejich pokojích a poskytujeme jim čichovou a hmatovou stimulaci prostřednictvím pytlíků s přírodninami, které jsme vyrobily. V pytlících se nacházejí různé materiály, např. seno, kaštany, luštěniny, káva, různé kameny.

Jaroslava: Využíváme různé lahvičky, které máme rozděleny na tři skupiny. V jedné máme bylinky, které se vyskytují na Kysucích. Ty slouží nejen na čichovou, ale také na zrakovou stimulaci. Druhá skupina obsahuje různé exotické čaje. Třetí skupinu tvoří různé druhy koření, které se běžně využívají. Klienti mohou pocítit jednak exotiku, ale také to, co je typické pro region Kysuc.

Snoezelen můžeme vnímat jako volnočasovou aktivitu, pedagogické podpůrné opatření nebo terapeuticky orientovaný přístup. Který z těchto tří přístupů převažuje ve vaší práci a proč?

Jaroslava: Snoezelen využíváme více méně jako volnočasovou aktivitu, ale v malé míře jsou zastoupeny i pedagogické prvky. Například u dětí s mentálním postižením se při zapnutém válci snažíme zařadit poznávání barev nebo hmatovou stimulaci. V našem zařízení lze mluvit zejména o volnočasové aktivitě. Snažíme se působit na klienty, kteří mají nějaké problémy a pomáháme jim zvládat různé životní situace navozením atmosféry klidu a uvolnění, aby mohli najít samých sebe. Když klient přijede do místnosti, sám si vybere to, co potřebuje. Klienti jednotlivé komponenty dobře znají, a proto si je sami vybírají. Vědí, co jim mohou poskytnout, a které z nich jsou jim příjemné. 

Jakou formu práce využíváte v multisenzorické místnosti, individuální nebo skupinovou?

Jaroslava: S dětmi a s mládeží s mentálním postižením využívám zejména skupinovou práci. Jde o malé skupiny tří, maximálně čtyř klientů. V průběhu každého pobytu si vyberu klienta, který to potřebuje, a věnuji se mu individuálně. Již víme, kteří klienti co potřebují, kteří si vyhovují a v rámci pobytu se nevyrušují. Ti chodí do místnosti spolu. Naším záměrem je, aby je v místnosti nic nevyrušovalo, aby tady mohli načerpat nové síly.

Silvia: Na začátku jsem upřednostňovala individuální práci, abych zjistila, jaké jsou preference a zájmy jednotlivých klientů. V současnosti také přivádím do místnosti malou skupinu dvou, maximálně tří klientů.

Veronika: Při práci se seniory zatím upřednostňuji individuální Snoezelen jednotky. Pořád zjišťuji jejich potřeby a preference. Důvodem je i to, že Snoezelen využívám s klienty jen půl roku.

Uvedly jste, že pracujete se skupinou. Je to tak, že klienti jsou v místnosti spolu a každý si vybere svou činnost, nebo se snažíte zapojit do jedné aktivity všechny?

Jaroslava: Když vstoupíme do místnosti, ptám se klientů na to, co by chtěli. Každý si vybere své oblíbené místo (vodní postel, houpačka, relaxační polštář) a já jim nabídnu ještě nějaký další podnět. Snažím se skloubit preference klientů a mé plány. Někdy se stane, že máme s klienty společnou aktivitu. Například, pracujeme-li s pytlíky s přírodninami, řešíme to formou hádanek, co by mohlo být v pytlíku. Klienti si sednou do kruhu, přehazují si pytlíky a kdo pytlík chytí, hádá, co je uvnitř.

Které komponenty v místnosti využíváte při práci nejčastěji?

Jaroslava: Často využívám vodní postel, houpací křeslo, světelné efekty, optická vlákna, bublinkové válce, Space projektor, dataprojektor s promítáním obrazů na téma přírody. Všechno je podbarvené relaxační hudbou. Na hmatovou stimulaci používáme zejména přírodniny, které jsem zmiňovala. Někdy zapneme také aromadifuzér. Mladé klienty, se kterými pracuji, oslovuje všechno, co je založené na hudbě a na světlech. Tyto dvě skupiny podnětů jsou u nich nejvíce preferované.

Silvia: Já nejčastěji využívám vodní postel spolu s optickými vlákny a bublinkovými válci. Velký důraz kladu na hmatovou stimulaci a na doteky. Kromě toho využívám i houpací křeslo a dataprojektor.

Veronika: Senioři nejvíce preferují vodní postel ve spojení s relaxační hudbou. Místnost využívám zejména na relaxaci a tohle jim dotváří příjemnou atmosféru.

Jaroslava: U mých klientů na pracovišti Horelica 18 jsem zpozorovala, že když například sledovali nějaký program v televizi, velmi je nezaujal. Naopak, když byli v místnosti a byl zapnutý Space projektor nebo dataprojektor s obrázky přírody, klienti o tom diskutovali, gestikulovali. Jakoby ten podnět, který je ohraničený na určitý prostor, v nich zanechal hlubší stopu. Důvod může být ten, že v multisenzorické místnosti není takové množství podnětů, jsou hlubší a přicházejí a odcházejí pomaleji. To jim vyhovuje, snáz na to reagují. Jestli ve Snoezelen místnosti vidí například vodopády nebo valící se kouli, diskutují o tom, co to může být, jak to vypadá. Při běžných programech to nedělají.

Jakým způsobem sestavujete jednotlivé Snoezelen jednotky? Mohly byste to popsat na konkrétním příkladu, od příchodu klienta až po jeho odchod? 

Jaroslava: Snoezelen jednotka s mými klienty vypadá následovně: při vstupu do místnosti si mohou vybrat a říct, jaký komponent chtějí. Jurko (skutečné jméno klienta bylo změněno) si většinou vybírá vodní postel. K tomu mu nabídnu na výběr některý ze světelných efektů a pustím relaxační hudbu. Jurko leží na posteli a já ho přikrývám, aby se cítil jako v hnízdečku. Po přibližně 15-20 minutách si k němu sednu a potichu si povídáme. Má-li chuť a zájem, mluví již sám a spontánně. Nemá-li zájem, nepovídáme si. Většinou je to tak, že chce mluvit, protože to potřebuje. Při rozhovoru rozebíráme jeho prožívání, případně potíže, se kterými se potýká. Snoezelen jednotka většinou končí rozhovorem. Má-li nějaký klient problém, snažíme se při rozhovoru najít řešení.

Jak dlouho trvá jeden pobyt v místnosti?

Veronika: Při seniorech máme vyhrazenou hodinu, ale vždy je to na rozhodnutí klienta. Chce-li místnost opustit, odcházíme. V tomto případě pobyty v místnosti ukončuje klient.

Jaroslava: U mých klientů je to také přibližně hodina. Kdybychom se měli řídit tím, kolik chce v místnosti setrvat klient, byli bychom tady velmi dlouho. U Tomáše (jméno klienta bylo změněno) se mi stalo, že chtěl místnost opustit po 20 minutách. Respektovala jsem jeho rozhodnutí a místnost mohl opustit. Ostatní chtěli pokračovat se Snoezelenem, co jsem jim umožnila.

Jaké jiné terapeutické přístupy nebo metody využíváte v rámci Snoezelenu?

Silvia: Snoezelen nejčastěji kombinujeme s reminiscenční terapii a validační terapii. V budoucnu bychom chtěli začít využívat i bazální stimulaci.

Kdybyste mohly zhodnotit ten rok práce, jaký přínos představuje Snoezelen pro vaše klienty? Jaký má efekt na jejich osobnost?

Jaroslava: U klientů, se kterými navštěvuji Snoezelen, máme bližší vztah. Oni si mě automaticky spojují s multisenzorickou místností, s relaxací a příjemnými pocity, které zažili při Snoezelenu. Tito klienti jsou pak otevřenější a lépe se s nimi pracuje. Jurko to shrnul následovně: “V místnosti načerpám novou energii a mám tady pokoj svatý.” Přínos místnosti je v tom, že pomáhá klientům při harmonizaci a načerpání sil.

Mohla byste uvést konkrétní příklad, jak Snoezelen pomohl klientovi?

Jaroslava: Jurko je klient s poruchami chování. Kromě toho má diagnostikován hydrocefalus, je v hraničním pásmu mentální retardace a má ještě další diagnózy, ale dominantní jsou poruchy chování. V důsledku poruch chování je velmi impulzivní, výbušný, má potíže se ovládat. Stačí velmi málo a Jurko vybouchne. Jeho chování na veřejnosti je nevhodné, intenzivně gestikuluje a vykřikuje. Když s ním řešíme problém, nedokáže říct, co se stalo, jen křičí, gestikuluje a vyskakuje. Neposlouchá, co říkáme. Snoezelen je pro něj příjemné prostředí, dokáže tady relaxovat, zklidnit se, mluvit potichu. Když si k němu přisednu, dokážeme si v klidu promluvit. Umí vysvětlit, v čem je problém a co se stalo a vzájemně se respektujeme. Když jsme před tím řešili nějaký konflikt v zařízení, bylo těžké cokoliv mu vysvětlit, protože byl v afektu. Naopak, když mu něco říkám v multisenzorické místnosti, vnímá a můžeme si o problémech v klidu promluvit. Uvedu příklad: jednou měl Jurko konflikt se svým spolubydlícím, který o něj zakopl. Jurko reagoval velmi impulzivně a křičel. V ten samý den nastaly okolnosti, že se oba setkali ve Snoezelenu. Na naše překvapení si podali ruce a Jurko sám uznal, že konflikt vyvolal zbytečně a pro banální věc.

Silvia: Na základě dosavadního pozorování bych mohla říct, že Snoezelen pomáhá při odbourání agrese, stresu a hněvu. Klient po návštěvě místnosti více komunikuje, je uvolněnější a také se lépe adaptuje.

Jaký přínos má Snoezelen pro vás jako pracovníky?

Jaroslava: Snoezelen je něco nové. Je to cesta ke klientovi a pomáhá nám k tomu, aby se klient více otevřel. Dává možnost zpětné vazby – na základě projevů klienta vidím, že mu pobyty v multisenzorické místnosti pomáhají.

Setkaly jste se nebo se setkáváte s nějakými problémy, ať již při budování místnosti nebo při samotné realizaci Snoezelenu?

Jaroslava: My jsme měly štěstí, že myšlenka Snoezelenu nadchla i ředitelku našeho zařízení. Díky účastem na konferencích měla poznatky o Snoezelenu i ona. Dovolím si tvrdit, že bez její vstřícnosti by zřízení multisenzorické místnosti nebylo možné. Máme vícero šikovných zaměstnanců, kteří pomohli při budování místnosti, například při elektroinstalačních pracích a kladení podlahy.

Martina Lašutová, vedoucí sociálního úseku: Myslím si, že člověk se na žádných seminářích ani konferencích nedoví, jak místnost vybudovat. Snažily jsme se vzdělávat v této oblasti prostřednictvím odborné literatury a sbírání důležitých informací, ale až odborník, který se Snoezelenu delší dobu věnuje, nám poradil, jak místnost vybudovat, kam umístit jednotlivé komponenty. My jsme neměly potřebné informace. Podle mého názoru je důležité vědět, jak takovou místnost vybudovat, ale není tomu věnován dostatečný prostor. Bylo by vhodné mít k dispozici odborníka, který by tyto informace mohl v jednotlivých zařízeních poskytovat.

Co vás inspiruje při tvorbě Snoezelen jednotek? Je to vlastní intuice nebo čerpáte informace z nějakých jiných zdrojů?

Silvia: Nejdřív jsme se inspirovaly publikací paní Ponechalové. Navštívily jsme i konference v Bratislavě a Ostravě. Rovněž jsme absolvovaly různé přednášky a semináře, například o vodním Snoezelenu.

Jaroslava: Kromě uvedených akcí čerpáme také z internetu a odborné literatury. Odebíráme časopis Sociální služby, kde občas najdeme informace také o Snoezelenu nebo smyslové stimulaci. Snažíme se jednotlivé informace mezi sebou sdílet. Důležitou úlohu hraje i vlastní intuice.

Martina: Ráda bych podotkla, že jsme hodně čerpaly i ze stránky www.snoezelen.sk, kde je mnoho odborných překladů. Tam jsme se dověděly o specifikách Snoezelenu u seniorů.

Měly byste zájem o další vzdělávání v oblasti Snoezelenu? Jestli ano, jako formou by mělo být realizované? Co by bylo pro vás přínosné – workshop, přednáška nebo exkurze do zahraničí?

Jaroslava: Velmi zajímavou možností by byla další mezinárodní konference. Pokud by na ní vystoupili lidé s mnoholetými zkušenostmi a nadšením, ráda bych si je vyslechla. Určitě  bych uvítala i praktické ukázky práce s klientelou podobnou té naší. To, co děláme v místnosti, je podle mého názoru jen zlomek toho, co by se dělat dalo. Vhodné by byly i přednášky spojené s praktickými ukázkami nebo prezentací případových studií, ve kterých by mohly být prezentované i pomůcky, které nemáme, ale daly by se využít.

Martina: Pro mě by byl přínosný workshop a praktické ukázky práce. Rovněž by bylo dobré, kdyby měl Snoezelen na Slovensku také postavení, že člověk by se vždy měl na koho obrátit, kdyby potřeboval radu nebo by si chtěl ověřit správnost svých postupů. Mohl by to zastřešovat nějaký odborný garant.

Co se týče praktických ukázek, stačily by vám videozáznamy?

Jaroslava: Ano, videozáznamy by byly dobrý způsob prezentace. Klienti by ovšem měli být nasnímaní tak, aby byla zachována jejich anonymita. Videozáznam by měl doprovázet slovní komentář, který by vysvětloval jak tato činnost a tento komponent pomáhá konkrétnímu klientovi.

Plánujete dále rozvíjet vaši místnost? Zamýšlíte se nad vybudováním další místnosti? Můžete uvést i důvody?

Martina: Rády bychom místnost dále rozvíjely, ale vzhledem k tomu, že jsme neabsolvovaly další vzdělávání v této oblasti, neznáme naše možnosti a nevíme, kterým směrem se dále ubírat. Zatím využíváme pomůcky, které máme, i když na trhu je množství zajímavých komponentů. Nám momentálně chybí nějaká forma vzdělávání, kde bychom mohly navázat na to, co víme a děláme.

Děkujeme velmi pěkně za rozhovor.