Skip to main content

Snoezelen/multisenzorické prostředí s nevidomými a slabozrakými

Reinhard Keck, učitel na škole pro děti se zrakovým postižením, svůj příspěvek věnoval zásadám budování multisenzorických místností pro osoby s poruchou zraku. Přináší praktické tipy na vybavení Snoezelen místností a rozmístění komponentů v prostoru. Uvádí obecné zásady práce s touto cílovou skupinou a nápady na konkrétní aktivity.

Úvod

Moje jméno je Reinhard Keck a jsem učitelem na státní škole pro nevidomé a slabozraké v Neuwiede v Německu. Jako rehabilitační pedagog vyučuji děti školního věku a adolescenty zručnosti každodenního života, komunikační zručnosti, prostorovou orientaci a samostatný pohyb a také zručnosti v oblasti percepce a motoriky.

Dovolte mi nejdřív ohlédnout se do minulosti. Když jsem poprvé slyšel o Snoezelenu, byl jsem trochu skeptický, jelikož více než 80 % informací člověk přijímá zrakem.

V standardní místnosti se nachází široká škála světelných elementů – umíte si představit multisenzorickou místnost bez projektoru s prolévajícími se obrazci, bez optických vláken, bublinkového válce, zrcadlové koule, barevných paprsků nebo jiných svítících předmětů na závěsu; jen tmavou?

Tak jsme museli vytvořit místnost, která lépe vyhovuje potřebám nevidomých a slabozrakých dětí. Před tím, jak popíši změny a přizpůsobení místnosti, bych rád vysvětlil problematiku nevidomých.

Podle německé legislativy lze za nevidomého považovat člověka, kterého zraková ostrost nepřesahuje 0,02 (2 % nebo 1/50). Takže v mnoha případech být nevidomý neznamená nevidět, ale znamená i schopnost rozpoznávat světlo nebo kontury. Lidé se středním nebo těžkým zrakovým postižením mají zrakovou ostrost 2 % až 30 %.

Není možná přesná definice, protože vidění ovlivňují i jiné faktory, jako například rozsah zorného pole. Pro cílovou skupinu žáků, kteří jsou nevidomí nebo slabozrací, jsme vytvořili místnost, která je pro ně lépe pochopitelná a snadněji zkoumatelná. Rád bych podotkl, že tyto změny mohou být využité i v oblasti geriatrie.

Specifické změny a inovace jsme vytvořili v těchto třech oblastech:

  • Místnost
  • Komponenty
  • Snoezelen jednotky

1. Místnost

Obsahuje mnoho volného prostoru bez zbytečných předmětů nebo bloků, o které lze zakopnout. Matrace na zemi a bloky v rozích jsou kontrastní. Vertikální plochy jsou modré barvy a horizontální jsou krémové. Bílé matrace na podlaze lépe pohlcují světlo ze stropu jako matrace krémové barvy.

Jakékoliv změny v místnosti by měly být oznámeny dopředu a nic by nemělo zasahovat do středu místnosti. Místa na ležení a sezení by měli žáci bez problémů vědět najít.

UV světlo

V naší místnosti jsme nevyužívali UV světlo!

UV světlo je v elektromagnetickém spektru něco mezi běžným osvětlením a rentgenem. Není bezpečné a mělo by se využívat s opatrností. Toto osvětlení ničí bakterie, opálí pokožku, podporuje tvorbu vitaminu D, může způsobit zápal spojivek.

V průběhu hledění do UV světla hodně lidí pociťuje tlak v oku a světlo popisují jako „zvláštní“, „ruší mě to“ nebo „vypněte to“. Lidé s těžkým postižení, kteří nejsou schopni dát verbálně najevo svou reakci, reagují neklidem, zrychleným dýcháním, pláčem nebo napětím. Terapeuti, kteří nemají potřebné vědomosti, si mohou tyto informace nesprávně interpretovat a iniciovat nepotřebnou intervenci.

Jednotlivci, kteří jsou zrakově postižení by neměli mít problém s tímto světlem a nemělo by jim výrazně překážet.

Taktilní materiály na stěnách

U jednotlivců se zrakovým postižením se při běžných činnostech využívá množství taktilních materiálů na jejich stimulaci a rozvoj. Takže vystupte z běžných činností a jděte do Snoezelenu s málo nebo žádnými taktilními stimuly.

2. Komponenty

Instruktor by měl prezentovat každý jeden komponent v multisenzorické místnosti a vysvětlit jeho možnosti využití. Nevidomý člověk má mít možnost věci prozkoumat, dotknout se a vyzkoušet je.

Bublinkový válec

Dynamický bublinkový válec je vybaven kontrastními míčky. Ty by neměly stoupat směrem nahoru moc rychle. Měly by stoupat pomalu a kolísavými pohyby. Takže i slabozrací lidé nebo lidé se zbytky zraku by měli být schopni lokalizovat míček a sledovat jeho pohyb očima. Tomu by měl být přizpůsoben i výkon motorku/pumpy ve válci. Podařilo se nám vytvořit interaktivní bublinkový válec s kontaktními podložkami, které přesahují velikost ruky. Prostřednictvím jedné z nich lze zapínat a vypínat světlo, případně motor/pumpu. Druhá se využívá na změnu jednotlivých barev. Tento válec je vhodný i pro děti s těžkým postižením, které díky němu mají motivaci aktivně měnit věci v prostředí. Motivuje je to měnit barvy, zkoušet to znovu a zlepšuje koordinaci ruky a oka.

Terapeutická houpačka (fixovaná ze stropu)

Houpačka, ale i prostor kolem by měl být pokrytý molitanem (nebo jiným měkkým materiálem), protože u nevidomých dětí je velmi riskantní, jestli do něčeho narazí nebo udřou a při houpání to nemusí být bezpečné.

Měla by se pohybovat jen dopředu a dozadu a měla by být nízko nad zemí, aby děti mohly bez potíží dosáhnout na zem nohami i rukami. Podporuje to jejich prostorovou orientaci a zvyšuje pocit bezpečí.

Zrcadlová koule

Čím je pomalejší rotace zrcadlové koule, tím lépe. Barevné body, které se prostřednictvím koule odrážejí na zdi a na podlahu, mohou být kontrastní, jestli se do bodového reflektoru se čtyřmi barvami vloží silnější žárovka.

Reproduktory

Měly by se dát ovládat jednotlivě. Jsou vhodné nejen při snových nebo fantazijních cestách, ale u nevidomých a slabozrakých dětí podporují sluchovou percepci.

Svítící míčky

Na trhu jsou k dispozici různé dobíjitelné svítící míčky. Jsou v různých barvách (červená, zelená, modrá) a dají se dobře využít na hry a masáže. Ve vztahu k dětem se zrakovým postižením mohou být užitečné a pomáhat v orientaci v místnosti.

3. Snoezelen jednotky

Ve všeobecnosti i pro mladé lidi se zrakovým postižením je důležité, aby jednotky byly srozumitelné, uskutečnitelné, kontrolovatelné, měly smysl a důvod. Jinak rychle ztratí zájem a začnou se nudit.

Děti nedělají věci z nějakého důvodu, ale proto, aby si užily a těšily se z toho, co dělají.

Děti se zrakovým postižením do 10 let mají v oblibě snadné, specifické a krátké hry:

  • které mají strukturu,
  • které vedou k zábavě (i smích je dovolený),
  • které mají metaforický jazyk,
  • které se dají aplikovat i bez předchozích vědomostí,
  • které podporují sociální kontakt.

Všechny nesystematické aktivity, jako čtení, poslouchání hudby nebo hra mají relaxační efekt. Na druhé straně, aktivní a systematické relaxační techniky, jako svalová relaxace (Jacobson) nebo autogenní trénink, nejsou vhodné pro mladší děti.

Snové cesty/fantazijní cesty

Dětem se zrakovým postižením mohou chybět některé zkušenosti, a proto je třeba dohnat a pomoct jim formovat jednotlivé koncepty.

Nevidomé děti, které nikdy nejely popři potůčku, které nikdy nevyjmuly kámen z vody nebo ho do vody nikdy nehodily, které se nikdy nedotkly žáby nebo ryby… nelze jen tak vzít na fantazijní cestu na téma „procházka při potůčku“.

Cílený Snoezelen

Abychom podpořili smyslovou percepci a senzomotorické funkce, můžeme využít Snoezelen ve škole jako podpůrný element. V současnosti se testuje, jestli Snoezelen jednotky nebo pobyty v multisenzorické místnosti mohou snižovat nitrooční tlak u lidí s glaukomem.

Naše plány/budoucnost

Momentálně pracujeme na vytvoření „pohybové místnosti“, která má ulehčit přechod žáků z běžného prostředí do prostředí Snoezelen místnosti.

Cílem je relaxovat prostřednictvím pohybu a zůstat v rovnováze. Zejména nevidomé děti mají velkou potřebu pohybu i přes to, že v běžných aktivitách se velmi nepohybují. Jako důsledek se u některých z nich mohou objevit stereotypní pohyby.

V rámci multisenzorických místnosti lze s nevidomými a slabozrakými vykonávat následující aktivity:

  • usazení se v kruhu podle abecedy,
  • chození za zvukem,
  • „posílání mailů“,
  • masáže s různými materiály,
  • „pečení chleba“ nebo „pizze“.

 

Reinhard Keck

Přednáška z 8. mezinárodního sympozia ISNA, Alabama, USA, 2010

Překlad: Jana Hrčová

Zdroj ilustračního obrázku: www.southeastern.edu