Skip to main content

Rozvoj pohybových schopností a komunikace v multisenzorické místnosti

Kazuistika zachycuje průběh Snoezelen jednotky s chlapcem s těžkým vícenásobným postižením (DMO v kombinaci se smyslovým postižením). Text popisuje jaké pomůcky a aktivity jsou vhodné pro rozvoj motoriky, vestibulárního vnímání a zlepšení komunikace mezi terapeutem a dítětem.

Základní údaje o dítěti

Věk: 3,9 let

Diagnóza

  • DMO – kvadruparetická forma
  • mikrocefalie
  • strabismus
  • více vad – těžký stupeň mentální retardace, tělesné a zrakové postižení

Hrubá motorika – na úrovni 20 týdnů. Umí se otočit z bříška na záda i opačně, vleže na bříšku se opírá spontánně o předloktí a udrží zvednutou hlavu. Pivotuje, na tvrdé podložce začíná s plazivými pohyby. V sedu nutná fixace trupu, hlavu udrží již delší dobu vzpřímenou.

Jemná motorika – snaží se o uchopení předmětů a jejich vložení do úst, není však koordinace oko–ruka vzhledem k organickému postižení. Ruce jsou již více uvolněné, lépe se daří vložit mu předmět do dlaně. Dotýká se okolních předmětů, škrábe podložku. Aktivnější je levá ruka. Vývojová úroveň 12 – 16 týdnů.

Řeč – převažují neartikulované zvuky, kterými vyjadřuje libost či nelibost. Hlasitě se směje, začíná vokalizovat. Dosud nereaguje na své jméno. Zajímá ho kontakt s dětmi. Krmen z lahve, čistotu neudržuje.

Sociální chování – krátkodobě sleduje druhé osoby. Reaguje úsměvem na sociální hříčky, houpání, dosud nerozlišuje známé a cizí osoby. Zajímá ho kontakt s dětmi.

Projevy autostimulace – prsty do úst.

Hlasová stimulace – reaguje sociálním úsměvem. Vývojově je na úrovni 16 týdnů.

Postup při terapii – záznam z pozorování Počet osob: 2 (terapeut, dítě)

Pomůcky: vodní lůžko, zrcadlo, štěteček, štěrchátka, gumové hrkačky

Průběh terapie: ze dne 10. 2. 2007

Terapie trvala: 60 minut

Cíl pobytu ve Snoezelenu

  • regulace tělesného napětí – uvolnění spastických částí těla
  • zlepšení koordinace pohybů
  • rozvoj vestibulárního vnímání, kontrola vlastního těla v prostoru, aktivní pohyb z místa
  • navázání kontaktu mezi dítětem a terapeutem

Při této terapii byly použity

  • somatické podněty
  • vibrační podněty
  • taktilně-haptické podněty
  • vestibulární podněty
  • sluchové a zrakové podněty
  • komunikační a sociálně-emocionální podněty

Dítě přichází do již ve všech směrech připravené místnosti, která je intimně nasvícena, prostředí i vodní lůžko zde má optimální teplotu. Pokud to dítěti vyhovuje, zní z reproduktorů tlumená relaxační hudba či aroma lampa vyluzuje příjemnou vůni.

Terapie byla započata přívětivým přivítáním s dítětem a s matkou. Chlapeček se nechal bez problémů převléci a vyměnit plenu. Poté je předán do rukou terapeutky. Matka po dobu terapie nebyla přítomna.

Celá terapie je provázena příjemným, klidným a zřetelným hlasem terapeutky.

Ondřej byl pomalu přesunut na vodní lůžko. Následovalo hlazení horních končetin, které bylo doprovázeno slovním doprovodem: „Pohladíme jednu ručičku a druhou ručičku“. Dále následovalo zvedání horní končetiny za hlavu a slovní doprovod: „Jak je veliký Ondrášek?“. Poté následovalo houpání horních končetin, které byly drženy, a opět přichází na řadu hlazení horních končetin. Nyní se přechází k dolním končetinám, jsou hlazeny jedna po druhé několikrát po sobě, poté jsou mu několikrát přiloženy ruce na dolní končetiny. Na jeho tváři se objevil úsměv. Nyní leží na zádech a je mu poklepáváno na chodidla s doprovodnou říkankou „kovej, kovej, kováříčku“. Následuje podložení dolních končetin, za ruce je pomalu zvedán do sedu a poté je pomalu spouštěn na vodní lůžko. Tento cvik byl opakován třikrát. Po odstranění válce na podložení se snaží s pomocí kutálet. Umí se otočit z bříška na záda. Poté mu byl podepřen hrudník a jakmile se ocitl v poloze, kdy měl „volné ruce“, byl naprosto spokojený. Své uspokojení doprovázel zvuky: „agm agm eja eja“. V této pozici mu také byly ruce pokládány na gumový váleček, který hrkal. Tato činnost se mu nezamlouvá a začíná nelibě vřískat. Následně byl položen na břicho na vodní lůžko, byla zde zaznamenána snaha o otočení se, s dopomocí se otočil a ocitl se vedle optických vláken, chvíli se dotýkal vláken. Z nenadání se dostavil pláč. Terapeutka se Ondřeje snaží uklidnit, následuje hlazení, chování společně se zpěvem „houpy, houpy“. Masíruje mu holé bříško. Ondřej má žaludeční potíže. Pláč ustává. Opět jsou mu hlazeny dolní končetiny, jedna po druhé. Je držen za ruce, kterými hladí dolní končetiny. Poté začíná procvičování prstů. Začíná se hlazením rukou s pomocí říkadla „to je táta, to je máma, to je děda, to je bába, to je klouček”. Ondřej má při opakování říkadel velkou radost a doprovází ji výkřiky. Pokračuje se tím, že si hladí s pomocí pravou ruku levou rukou a obráceně. Dále několikrát po sobě opakování cviku „jak je veliký“. Poté následuje cvik, kterým o sebe pleská dlaněmi. Tento cvik je s doprovodnou říkankou „paci, paci, pacičky“. Při tleskání se směje a mlaská. Po vložení hrkačky do ruky ji malý okamžik udrží, ale nevnímá, že ji má. Při hrkání hrkačkou nad jeho hlavičkou je vidět zájem o předmět, snaha o uchopení. Ondrášek se snaží přetočit na břicho, poté se přetáčí opět na záda a je hlazen štětečkem. Tahle činnost ho viditelně zaujala. Snaží se zaměřit pohled na daný předmět. Po opakovaném pohlazení je zde snaha o uchopení. S pomocí se dostává z lehu do sedu, terapeutka se nad něj naklání, obejme ho a zůstávají okamžik dohromady v klubíčku. Poté je opět položen na záda a je pomalu hlazen po vlasech a tváři. Několikrát zopakováno. Následně ruka Ondřeje s pomocí hladí vlasy a tvář terapeutky. Pije z lahve čaj a po dopití je chován a čeká se až si odříhne. Chování v náručí má moc rád. Po položení začíná plakat – ze stejného důvodu jako v předešlém případě (žaludeční problémy).

Opět jsou mu hlazeny dolní končetiny. Pláč ustává a dítě se zklidňuje. I nadále probíhá hlazení dolních končetin. Z polohy na zádech se Ondřej snaží přetočit do polohy na břiše. Po přetočení s pomocí jsou mu hlazena záda. Přechází znovu do polohy na zádech a s pomocí pleská dlaněmi o sebe opět s doprovodným říkadlem „paci, paci, pacičky“, nastává pozitivní reakce v podobě smíchu. Poté jsou mu ruce pokládány na kolínka, opakovaně se jich dotýká, což mu činí neobyčejnou radost. Zůstává ve stejné pozici, ke které je přidáno houpání. Pomalými pohyby se tělo naklání ze strany na stranu. Tyto dvě procedury jsou opakovány několikrát po sobě. Jakmile Ondřej provádí cviky, ve kterých je mu umožněn současný kontakt horních končetin s dolními končetinami je to pro něj příjemné nové poznání, které mu působí neobyčejnou radost. Posléze se procvičují horní končetiny, „jak je veliký?“, cvik probíhá třikrát po sobě. Pak následuje natahování horních končetin do stran. Pravá horní končetina vpravo a levá horní končetina vlevo. Ondřej má obě ruce neustále pokrčeny v předloktí a překříženy přes sebe. Tento cvik je pro něj značně namáhavý. Cvičení pokračuje v hlazení štětečkem. Ondřejova reakce na tuto část cvičení je kladná. Snaží se chytit štěteček, několikrát do něj bouchá. Na závěr terapie je ještě několikrát pohlazen štětečkem a terapie končí. Ondřej i terapeutka se loučí stejným způsobem jakým proběhlo přivítání.

Závěr

Dítěti pobyt na vodním lůžku evidentně prospívá, zároveň pomáhá k rozvoji pohybových dovedností. Dítě se zde necítí být ohroženo neúspěchem. Během pobytu bylo zjištěno, že je třeba přizpůsobit se přáním dítěte a věnovat pozornost jeho neverbálnímu sdělování a snažit se zachovávat vzájemnou dobrou pohodu v místnosti. Dále je důležité podněcovat iniciativu dítěte, podporovat jeho přirozenou zvídavost a touhu poznávat nové vjemy. Také je třeba posilovat sebedůvěru, povzbuzovat, chválit a zároveň vhodně vést dítě.

Vzhledem ke zjištěnému je doporučeno pokračovat ve stimulaci motorického vývoje, kterým je podmíněn rozvoj poznávacích schopností. Pro rozvíjení psychického vývoje se jeví jako přínosné pravidelné návštěvy Snoezelenu.

 

Autorka: Jana Šoupalová

Zdroj ilustračního obrázku: levensboom.org