Skip to main content

Snoezelen pomáhá při budování vztahu s dítětem

Rozhovor vznikl dne 24. září 2013 v Dětském domově Svetluška na Kollárově 29 v Banské Bystrici, kde jsou trvale nebo dočasně umístěny děti s různými formami a stupni zdravotního znevýhodnění i děti bez postižení. Pracovnice zařízení nám v rozhovoru přiblížily jak jim Snoezelen pomáhá navázat emocionální kontakt s dítětem a v čem prohlubuje vliv jiných intervencí. Rozhovor vedl M. A. Peter Mészáros.

Představte, prosím, vaše zařízení. Na jaké cílové skupiny se zaměřujete?

Veronika Mrázová, léčebný pedagog: Jsme Dětský domov Svetluška v Banské Bystrici, sídlíme na Kollárově 29. Kapacitu máme 60 dětí. Jsou to děti ve věku od 0 do 20 let. V kmenové skupině dětského domova na Kollárově ulici máme diagnostickou skupinu a dvě skupiny pro děti zdravotně těžce postižené, v jedné z nich jsou i děti v paliativní péči. Pak máme dvě samostatné skupiny, které žijí ve dvou rodinných domech a my k nim docházíme jako odborný tím, rovněž oni přicházejí k nám na Kollárovou, je-li naplánovaná individuální nebo skupinová činnost. V těchto skupinách jsou převážně dospívající.

Jaký byl důvod pro zřízení Snoezelen místnosti?

Eva Pacherová, léčebný pedagog: Jelikož máme skupinu dětí v paliativní péči a tvořila se skupina děti s vícenásobným postižením, chtěli jsme jim nabídnout něco nové, co by jim pomohlo se dále rozvíjet. Hledali jsme něco, co by pro ně bylo vhodné a dostali jsme se ke koncepci Snoezelen. Tehdy jsme se nakontaktovali na Autistické centrum, kde pracovala moje spolužačka z vysoké školy. Snoezelen jsme pak představili naší ředitelce, která s tím souhlasila.

Kdy jste svou Snoezelen místnost založili a jaké místnosti máte dnes? Řekněte nám, v jakém pořadí jste je přidávali a proč?

Eva: Na začátku jsme přemýšleli nad relaxací, uvolněním, a také stimulací. V jiném zařízení jsme viděli bílou místnost, a tak jsme se i my zaměřili na vybudování této místnosti. Máme ji přibližně tři a půl roku a postupně do ní doplňujeme nové pomůcky na stimulaci dětí.

Veronika: Když jsem v dětském domově začala pracovat, bílá místnost již byla hotová a začali jsme přemýšlet o další místnosti, která by mohla vést více k aktivaci. S paní ředitelkou jsme se dohodli na vybudování “barevného Snoezelenu”, který plní z části funkci tělocvičny, ale zároveň je měkký a obsahuje prvky Snoezelenu. Místnost je v provozu, byť tam ještě chybí nějaké světelné efekty, které bychom chtěli doplnit.

Lenka Molnárová, psycholožka: V září 2013 jsme otevřeli vodní Snoezelen. Pásku oficiálně přestřihl ředitel Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Banské Bystrici. Byla to velká událost spojená se dnem otevřených dveří. Děti budou moct využít hydromasážní vanu, těšit se ze světelných efektů a akvária. Je tam taky masážní stůl, který bude moct využívat fyzioterapeut pro Vojtovu metodu a relaxační masáže.

Veronika: Vodní Snoezelen obsahuje i nerozbitné zrcadlo, relaxační lehátko a UV lampu. Na horní části stěn nám jeden sprejer nasprejoval mořský svět. Zalili jsme kameny do sádry, abychom získali jedinečný efekt. Světla v místnosti reagují na zvuk – tleskání, pískání… Plánujeme ještě vytvořit cestičku, která bude vést z relaxační zóny do vany, a dokoupit optická vlákna.

Kolik pracovníků a na jaké pozici pracuje v těchto místnostech?

Veronika: Původně tady pracovali tři lidé a střídali se. Byli to dva léčební pedagogové a jeden speciální pedagog. Po změně organizační struktury se změnili i lidé, kteří pracují ve Snoezelenu. Momentálně tady pracuje léčebný pedagog, psycholog a fyzioterapeut.

Znamená to, že jsou vytipováni tito tři pracovníci a jiní pracovníci ho nevyužívají?

Veronika: Vychovávatelé mohou využívat s dětmi “barevný Snoezelen” jako volnočasovou aktivitu. Do bílé místnosti bez doprovodu člověka z odborného týmu nechodí – mohou ji navštívit v doprovodu léčebného pedagoga, speciálního pedagoga, psychologa, protože byla nákladná a chtěli jsme omezit odpovědnost za techniku v ní.

Se kterými klienty pracujete v multisenzorických místnostech?

Eva: Přístup do místnosti mají všechny děti, ale Snoezelen využíváme zejména u dětí v obzvláště těžké situaci. Jsou to děti od narození do 18 let. U malých dětí Snoezelen často kombinujeme s bazální stimulací, u těch starších jsou aktivity diferencované podle věku.

Veronika: Nejmenší miminka jsou někdy děti narkomanek nebo mají fetální alkoholový syndrom. Snoezelen se nejčastěji využívá u dětí s těžkým zdravotním postižením. Vykonává se u nich cílená intervence zaměřená na rozvoj různých zručností. Chodí sem i dospívající, kteří jsou uzavřeni a nereagují tak, jak bychom si představovali. Prostřednictvím Snoezelenu se je snažíme vést ke spolupráci, rozvíjení vztahů a zprostředkujeme jim podporu při řešení krizových situací.

Kolik klientů využívá Snoezelen?

Eva: Nedá se to přesně určit, protože v našem zařízení je velký pohyb dětí. Navíc nemáme striktně dané, kteří klienti do místnosti chodí a kteří ne. Pravidelně do místnosti chodí zejména děti, které jsou v domově od ranního věku a děti s těžkým zdravotním postižením. Do multisenzorické místnosti bereme i děti v paliativní péči, ale vzhledem k jejich vážnému zdravotnímu stavu jsme se Snoezelenem začínali velmi opatrně. Dospívající mají do místnosti přístup v doprovodu odborného týmu i mimo intervencí, když o to sami požádají.

Mohly byste uvést příklad aktivit v multisenzorických místnostech? Které metody využíváte při práci s dětmi?

Veronika: Já se věnuji dětem s postižením a v průběhu setkání ve Snoezelenu se zaměřuji zejména na nácvik nového chování a rozvoj sociálních zručností, sublimaci negativního napětí, stresu, hněvu. Svůj význam má i relaxace a prohlubování terapeutického vztahu. Zaměřuji se i na děti s poruchami pozornosti a s poruchami chování. U nich je potřeba prodlužovat dobu soustředění a nacvičovat nové roly v chování.

Jak konkrétně probíhá Snoezelen jednotka?

Veronika: Popíši to na příkladu jednoho kluka, který neměl zvládnuté některé formy chování. Řešila jsem to přes dramaterapii a muzikoterapii kombinovanou se Snoezelenem. Záměrem bylo, aby tento kluk mohl prožívat pozitivní zážitky a cítil se být přijatý, co u něho nebylo tehdy dostatečně posilňované. Na základě těchto pozitivních zkušeností se mohl podobně naučit reagovat i v běžném prostředí.

Lenka: Často využívám bílou místnost zejména na vytvoření a prohloubení vztahu. Prostředí je velmi vhodné na získání důvěry dětí a na individuální rozhovory, zejména u dětí, se kterými je náročné pracovat v jiném prostředí. V této místnosti se dá dobře navodit pocit pohody a relaxace. Pak je snazší pracovat s názory a emocemi dítěte. “Barevný Snoezelen” využívám dle potřeby na terapii hrou nebo jestli se dítě potřebuje vybláznit. Má tu na to vhodný prostor i pomůcky, jako žíněnky, kuličkový bazén, fitness míč, atd.

Eva: Zpočátku jsem bílou místnost využívala u dětí v paliativní péči, se kterými se ještě dalo manipulovat a nezpůsobovalo jim to bolest. U těchto dětí jsem Snoezelen kombinovala s bazální stimulací. Doteky a masážemi se u nich docílilo uvolnění. Stávalo se, že děti v místnosti vícekrát po uvolnění zaspaly. Děti, které zaostávaly ve vývinu motoriky, jsme se snažili motivovat k pohybu prostřednictvím světelných efektů. Bílou místnost využíváme rovněž u předčasně narozených dětí nebo dětí odloučených od matky. U nich využíváme vodní postel a červené světlo na vytvoření bezpečného prostoru. V přítomnosti člověka, který je přijal, došlo u dětí ke zklidnění a uvolnění.

Lenka: I nejstarší dospívající mají možnost v rámci volnočasových aktivit nebo sociálně-psychologických výcviků využít bílou místnost. Mohou si v místnosti oddechnout, probírají-li nějaké náročnější téma. Někdy také zaspí, co znamená, že u nich místnost navodila stav úplné relaxace.

Jak probíhá Snoezelen u dětí v paliativní péči?

Veronika: U těchto dětí aplikuji spíše bazální stimulaci nebo muzikoterapii na oddělení. Návštěvy multisenzorické místnosti si u těchto dětí vyžadují vysokou míru odpovědnosti a opatrnosti, protože jejich zdravotní stav je velmi vážný. Dvě děti ještě mohou navštěvovat bílou místnost, ale jen za přítomnosti zdravotní sestry – pro případ, že by vznikla problémová situace. U dětí, u kterých aplikujeme bazální stimulaci a muzikoterapii, došlo ke změně v prožívání. S jedním chlapečkem jsme využili muzikoterapii na vodní posteli a velmi dobře na ni reagoval. S jedním děvčátkem v paliativní péči jsme do místnosti chodili velmi často. V místnosti byla ráda, těšila se již při vstupu do ní. Při dětech s ŤZP musím být velmi obezřetná a starostlivě přizpůsobit světelnou situaci. Při dětech s epilepsií používám jen jedno statické světlo bez efektů.

Převažuje při práci v multisenzorické místnosti spíš individuální přístup nebo děláte také skupinové aktivity?

Veronika: S dospívajícími jsem ve Snoezelen místnosti dělala skupinová setkání s cílem zlepšit vztahy ve skupině. Velmi je to bavilo a rádi na tyto setkání chodili. Z bílé místnosti jsme udělali jakousi disko místnost, kde tančili hip-hop. Mohli se předvádět, co posilnilo jejich sebevědomí. Někteří outsideři se pak začali více zapojovat do společenských akcí. S dětmi pracuji také individuálně, protože se mohu lépe přizpůsobit dítěti a zjistit, co ho trápí. Nejdřív řeším tyto záležitosti a až pak dítě zapojuji do skupinových aktivit.

Lenka: Mám zkušenost se třemi děvčaty, které měly vzájemné konflikty. V bílé místnosti si dokázaly své problémy komunikovat, přičemž já jsem působila jako mediátor. Barevný Snoezelen je na práci se skupinou velmi vhodný. Pracovala jsem tam například se sourozenci, kteří měli jet do pěstounské péče, ale odmítali to. Pomocí návštěv v “barevném Snoezelenu” jsme navodili atmosféru, ve které se o tomto problému snáz mluvilo.

Je v bílé místnosti prvek, který je obzvláště oblíbený nebo prvek, který je dominantní, a děti ho mají zvláště v oblibě?

Veronika: Máme speciální vodní postel, která je nastavena na váhu miminek a plní funkci placenty. Dalším komponentem je vodní válec, při kterém si děti rády hrají. Využívá se i při pedagogických aktivitách, například při učení se barev. Máme i projektor, ve kterém můžeme měnit kotouče a ladit Snoezelen jednotku tematicky. U dětí je velmi oblíbená “chicko” hračka. Také jsou tu optická vlákna, interaktivní panel, který jmenuje barvy, hvězdné nebe, houpačka, UV světlo, plazma lampa, různé světelné hračky. Využíváme všechny komponenty, záleží od situace a emocionálního rozpoložení dítěte, co si vybere. UV světlo využíváme například při tanci. Děti se oblečou do bílého a děláme různé pohybové kreace. Také nám UV světlo pomáhá hravou formou učit děti počítat.

Eva: Na základě mých zkušeností mohu říct, že velmi oblíbený je vodní válec a houpačka.

Lenka: Vodní válec upoutá téměř každé dítě, které nemá zrakové postižení. Na houpačce by se dokázaly houpat velmi dlouho a vodní postel by chtěly mít ve svém pokoji.

Jaký je přibližný čas, který s dítětem strávíte v místnosti? Vedete záznamy o tom, jak dítě reaguje?

Veronika: Ano, máme profil každého dítěte, které jde do multisenzorických místností – ten ale vyplývá ze systému dětského domova. Každé setkání je zaznamenávané. Při pobytu v místnosti začínáme na deseti minutách, kdy se u dítěte pozoruje adaptace na novou situaci. V závislosti od jeho reakcí se pobyt může prodloužit až na 45 minut. Delší dobu jsem v místnosti zatím nepracovala. 

Můžete popsat příklady pozitivního dopadu Snoezelenu na děti? Jak dlouho je podle vaší zkušenosti potřeba s dítětem pracovat, aby byl dosažen viditelný efekt?

Veronika: Myslím si, že u těch nejtěžších stavů je efekt viditelný přibližně za půl roku. Měli jsme chlapečka, který vůbec nechodil, vykonával stereotypní pohyby. Po tom, co začal chodit do Snoezelenu pravidelně, začal lépe reagovat na skupině, začal se zapojovat do samoobslužních činností. Byl viditelný posun ve hře, v reakcích, ve spolupráci a v dalších oblastech. Nedávno jsme se speciální pedagožkou udělaly intervenci pro kluka s poruchami učení a chování. Pomocí individuálního přístupu se nám podařilo dosáhnout velmi velké změny, které nám potvrdila i jeho škola. Začalo se mu dařit, začal dostávat lepší známky. Snoezelen dokáže posílit efekt jiných intervencí. Dá se říct, že díky Snoezelenu jsou výsledky s dětmi lepší, jak by byly bez něj.

Lenka: Podle mě je význam Snoezelenu ten, že děti takové místnosti ani pomůcky nemají běžně v domácím prostředí nebo na skupině. Další význam místnosti vidím v tom, že děti se do nich těší, žádají si návštěvy místností. V místnosti se dobře cítí, uvolní se a relaxují. V bílé místnosti se snáz dokáži naladit na frekvenci daného dítěte a odstranit komunikační blok nebo prohloubit rozhovor. Děti jsou v ní otevřenější, snáz zjistím jejich potřeby. V běžném prostředí se dítě nedokáže uvolnit nebo na něj působí rušivé elementy. Naopak v bílé místnosti se dítě po určité době uvolní a začne povídat o svých problémech. Od dítěte tak získám velmi hodnotné informace o tom, jak mu mohu pomoct a dále s ním pracovat.

Veronika: Ráda bych doplnila případ jednoho kluka, který byl velmi traumatizován ze ztráty matky. Dlouhý čas jsme se k němu nevěděli dostat. Jednou jsme v bílé místnosti jen tak relaxovali. On si udělal úkryt v houpačce a měl u sebe své “dinosauří vejce”, které mu svítilo, aby se nebál. Právě tehdy se otevřel a začal mluvit o své mámě. Tohle je pro nás velký přínos Snoezelenu. Děti, které o svých traumatech běžně nemluví, se v tomto intimním a klidném prostředí snáz otevřou.

Využíváte Snoezelen místnosti i vy samotné?

Lenka: Já osobně Snoezelen nevyužívám. Ostatní zaměstnanci dětského domova mohou Snoezelen využívat každý pátek pod naším vedením.

Eva: U mě to bylo jen několik momentů mezi jednotlivými intervencemi. Ale když sama pracuji s dítětem celé dopoledne, nemám pak potřebu znovu jet do místnosti. Raději vyhledávám jiné aktivity.

Víte upozornit také na některé potenciální problémy při práci v multisenzorické místnosti nebo na nebezpečí ve využití vybraných komponentů při daném druhu postižení nebo znevýhodnění?

Eva: Třeba dopředu vědět, s jakým dítětem jdete pracovat a podle toho si místnost připravit. Je dobré, aby dítě vstupovalo již do připravené místnosti. Třeba být opatrný a dobře si přemyslet použití komponentů, zejména světelné techniky u dětí v paliativní péči nebo u dětí s epileptickými záchvaty. Do úvahy bychom měli brát i přítomnost zrakového postižení u daného dítěte.

Plánujete dále rozvíjet vaše multisenzorické místnosti?

Veronika: Ano. Například do vodního Snoezelenu chceme dodělat dotekovou stěnu z písku a mušlí. Při tematickém vedení Snoezelen jednotky je vhodné přidávat přírodniny nebo materiály z vnějšího prostředí. Mohou to být běžné věci, ale jelikož je dítě neočekává v tomto vytvořeném prostředí, může to vést k obohacení intervence. Také by se tam mohly přidat barvy na tělo, které jsou u dětí velmi oblíbené a jsou účinné pro odreagování napětí.

Čím se inspirujete při vaší práci, ať již při budování místností nebo při realizaci Snoezelen jednotek?

Veronika: Snažíme se dělit o informace a náměty vzájemně. Každý má jiné poznatky a jiné zkušenosti. To nám velmi pomáhá.

Lenka: Snažíme se mezi sebou komunikovat a vycházet z potřeb dětí. Například při tvorbě “barevného Snoezelenu” jsme některé záležitosti konzultovali s fyzioterapeutem. Při zřizování bílé místnosti jsme začali se základními komponenty, jako jsou vodní postel, vodní válec a optická vlákna. Pak jsme dále uvažovali, které komponenty se nám hodí, které ne. Doteď místnost dotváříme různými maličkostmi.

Eva: Na začátku nám velmi pomohla také návštěva Autistického centra Andreas v Bratislavě, která nám poskytla nápady pro bílou místnost.

Veronika: Při budování vodního Snoezelenu jsme se inspirovali místnostmi, které existují v zahraničí, a videi z YouTube.

Měli byste zájem o další vzdělávání v oblasti využití multisenzorických místností?

Eva: Tuto otázku jsme již s kolegyní řešily. Hledaly jsme možnosti dalšího vzdělávání. Uvítala bych nějaké komplexní školení, kde by se daný člověk mohl stát Snoezelen terapeutem.

Toto školení by mělo mít teoretický nebo spíše praktický charakter?

Eva: Vím o vzdělávání, kde proběhne nejdřív teoretický blok, pak člověk sleduje Snoezelen jednotky a pod dohledem zkušeného terapeuta vykonává Snoezelen jednotky sám a dostává zpětnou vazbu na svou činnost. O takovou formu školení bych měla zájem. Do budoucna si umím představit, že by se v našem zařízení vytvořil školící prostor a mohlo by tady probíhat další vzdělávání, nejen našich zaměstnanců, ale také pracovníků jiných zařízení.

Veronika: Také jsem se zamýšlela nad otázkou, jak dál. My děláme Snoezelen z pohledu léčebné pedagogiky, nejsme Snoezelen terapeuti. Bylo by dobré, kdybychom měli nějaký certifikát. V rámci léčebné pedagogiky jsme se zaměřovali na různé druhy intervencí a využití různých druhů terapií, ale nevím, zda je to dostačující.

Uvítali byste i návštěvu některého z domácích nebo zahraničních zařízení, kde byste se mohli inspirovat k další práci?

Veronika: Určitě ano, ocenila bych zejména návštěvu zařízení v zahraničí. I na Slovensku se určitě najdou zařízení, kde je Snoezelen na dobré úrovni.

Lenka: Souhlasím s Veronikou. Při návštěvě člověk více uvidí a doví se. Důležitá je i výměna informací mezi zařízeními. My bychom se mohli inspirovat jinde a naopak je možné, že v jiných zařízeních by se mohli něco dovědět právě od nás.

Děkuji za rozhovor.