Článek nabízí hlubší rozvinutí jedné ze základních myšlenek, na níž je postavena metoda Snoezelen. Ta říká, že klientovi by měla být poskytnuta co největší svoboda a volnost ve výběru a realizaci aktivit. Autor argumentuje, že právě nedirektivní přístup ze strany terapeuta dává klientovi prostor pro optimální rozvoj jeho osobnosti.
Základem nedirektivního terapeutického principu Snoezelenu byl a stále je jeho relaxační princip, který zní: „Nemusíte dělat nic, ale můžete dělat to, co se vám líbí.“ A takto vše začalo. Snoezelen je také nadále platný nástroj pro svou původní cílovou skupinu, kterou jsou lidé s těžkým mentálním postižením. Ale od té doby si Snoezelen našel cestu také do mateřských škol, speciálních základních škol, domovů důchodců stejně jako klinických a rehabilitačních středisek. Snoezelen se stal také oázou relaxace v různých firmách pro zaměstnance podléhající pracovnímu stresu či zátěži.
S postupným rozšiřováním této metody započal také proces její profesionalizace. Vytvořené prostředí, jak ho známe ze základní definice Snoezelenu, podporuje psychickou pohodu působením řízených multisenzorických stimulů a je vhodné i pro působení specifických terapeutických intervencí. Takto se postupně vytvořily specifické terapeutické přístupy na podporu vývinu batolat v raném věku, hyperaktivních dětí, adolescentů s poruchami chování, lidí s psychickými nemocemi, pacientů v kómatu, pacientů s chronickou bolestí, pacientů vyžadujících rehabilitaci i seniorů.
Avšak trend optimální struktury a nárůst množství terapeutických intervencí v sobě skrývají nebezpečí v tom, že přirozená tendence jednotlivce k samoléčbě může být narušena právě příslušnou intervencí. C. G. Jung (1929) ve své knize „The secret of the golden flower“ napsal: „Vědomé zasáhnutí neustálou pomocí či korekcí neponechává jednoduchou bytost ve vlastním psychologickém procesu samotnou“ (1929, s. 27). A právě nedirektivní terapeutický přístup a jeho základní podstata jsou stavěny na tom, abychom ponechali „jednoduchou bytost ve vlastním psychologickém procesu“. A. Maslow, jeden ze zakladatelů humanistické psychologie, řekl: „Zdá se mi, jako by nám S. Freud dal jednu polovinu psychologie – tu ‚nemocnou‘ –, ke které bychom měli přidat druhou polovinu – tu ‚zdravou‘.“ A nedirektivní přístup a práce ve Snoezelenu je právě o reflexi této druhé, „zdravé“ části osobnosti, jejího potenciálu k samoléčbě a seberealizaci. Terapeut se vědomě vyhýbá aktivnímu zásahu a tím ustupuje a věří v dynamiku „zdravé poloviny“. Terapeut „pouze“ dláždí cestu a zbavuje ji překážek pro podporu toho, co přirozeně vychází ze „zdravé poloviny“ osobnosti a její schopnosti seberealizace. Nedirektivní terapeutický přístup bere do úvahy původní záměr Snoezelenu „nemusíte dělat nic, ale můžete dělat to, co se vám líbí“. Avšak slovní spojení „můžete dělat to, co se vám líbí“ se vztahuje na svobodu v aktivitách a volný výběr ve Snoezelen místnosti. Navenek se může uživatel Snoezelenu, pokud mu to jeho fyzický stav umožňuje, volně pohybovat, objevovat nové zážitky a efekty. Ale vnitřně existují určité hranice této svobody.
Nedirektivní terapeutický princip staví právě na tom, že se snaží rozšířit vnější aktivní svobodu až k vnitřní psychické svobodě jednotlivce. Tento proces s sebou přináší zesílení pocitu vlastní identity. Abychom však dosáhli tohoto cíle, musíme mít na zřeteli zvláště svou cílovou skupinu a výběr vhodné nabídky relaxačních aktivit. Přičemž vše se děje dobrovolně a po konzultaci s danými klienty.
Může se například stát, že děti se sklony k hyperaktivitě budou zpočátku jen pobíhat po místnosti. V takovém případě je dobré zaměřit se před návštěvou místnosti pro Snoezelen na pohybové a fyzické aktivity. Energii si vybijí venku a po vstupu do Snoezelenu se mohou soustředit na relaxaci, uvolnění a vnímání magického světa Snoezelenu. Následně se můžeme zaměřit na masáž dítěte, která napomáhá uvolnění a integraci efektu. Ale taktéž je významné zaměřit se na sny, fantazie, práci s tichem jako na techniky, které podporují vlastní imaginaci. Pro starší děti, adolescenty a dospělé jsou vhodné na navození relaxace zejména techniky jako progresivní svalová relaxace, prvky autogenního tréningu a jógy. Ale také mohou být, v závislosti na otevřenosti ve vnímání klientů, využity i meditační prvky.
Toto vše byly příklady cest ke klidu a vnitřní psychologické svobodě jednotlivce podporované právě atmosférou ve Snoezelen místnostech. Postup této cesty spontánně vede k psychologickým procesům, které otvírají možnosti vlastního terapeutického působení. Pro jakéhokoli uživatele Snoezelenu je podstatné, aby se seznámil s procesem katarze uvolněné relaxačními technikami a technikami rozšiřujícími vědomou část prožívání.
Relaxace může klienta přivést, zvláště po opakovaném prožívání, do krátké fáze duševního ticha a uvolnění podobného stavu krátce před usnutím. Právě v této fázi neurovegetativní rovnováhy se samoregulační proces optimalizuje. A nyní může klientův „vnitřní terapeut“ začít pracovat na fyziologické a psychologické rovině. Jevy jsou objasňovány zevnitř prostřednictvím vhledu a pocitu bazální jistoty a bezpečí v multisenzorickém prostředí. A tak klient ve Snoezelenu získává představu o tom, jaké je být svým vlastním „vnitřním průvodcem“, což je základním a hlavním cílem nedirektivního terapeutického principu ve Snoezelen místnostech.
Zdroj:
BREHMER, CH. 2005. Snoezelen – the non-direct therapeutic approach. 3rd International Snoezelen – Symposium in Berlin, 2005.
Překlad z originálu do slovenštiny: Zuzana Pavlíková
Překlad ze slovenštiny do češtiny: Milan Ončák
Text byl redakčně krácen.
Zdroj ilustračního obrázku: alleganyarc.org
