Zátěžové pomůcky jsou důležitým prostředkem při práci terapeutů a speciálních pedagogů. Stimulují propriocepci, vedou k uklidnění nervového systému, případně pomáhají rozvíjet smyslové vnímání a uvědomování si vlastního těla. Nejvíc používanými zátěžovými pomůckami jsou zátěžové deky, vesty, zátěžové polštářky nebo zátěžové míče a zátěžový had.
Za všechno může mozek
Pro správné fungování mozku je nevyhnutelné, aby dostával dostatek smyslových podnětů. Smyslové podněty jsou pro nás velmi důležité. Moderní životní styl je často nastavený tak, že přetěžujeme právě zrakové a sluchové vnímání a máme deficit ostatních podnětů. Důležité je proto soustředit se i na jiné podněty, mezi nimi zvláště hloubkové taktilní a proprioceptivní podněty a tyto zařazovat do našeho života častěji.
Dalším specifikem mozku je, že vytěsňuje z našeho vědomí pro nás běžné věci. Neuvědomujeme si například nohy, pokud nás právě netlačí bota. Na to, abychom si některé věci uvědomili, potřebujeme častokrát intenzivnější podnět. Právě proto dodání hloubkových taktilních (hluboký tlak) a proprioceptivních podnětů (prostřednictvím pohybu) je velmi vhodnou strategií. Tyto podněty jsou pro lidi většinou příjemné, nevzbuzují stresující reakce a jsou bezpečné.
Správné používání pomůcek
Nejvíce používanou zátěžovou pomůckou je zátěžová deka. Dostupné jsou různé váhy – od přibližně 2,5 kg až do 13 kg s různými druhy povrchů. Čím je klient lehčí a menší, tím potřebuje lehčí deku. Velmi důležité je zároveň znát zdravotní stav klienta. Pokud má klient například více kilo, ale zároveň problémy s překrvováním, těžkou přikrývkou bychom mu mohli způsobit menší šok. Je proto potřebné při práci se zátěžovou přikrývkou zvažovat více faktorů.
Cílem zátěžové přikrývky je obepnout celé tělo klienta a zvědomit ho. Tím, že přikrývkou zatížíme nohy, kolena, pánev až po hrudník, mozek dostane nový impuls a uvědomí si, že má i tyto části těla. Tyto podněty jsou velmi vzácné zejména u ležících pacientů, kteří si při neustálém ležení přestávají uvědomovat hranice svého těla. S tím také více pracuje např. bazální stimulace. Stejně ale lidé s vysokou úrovní aktivity ocení tyto podněty, protože je obtížné pro ně zrelaxovat a uklidnit se. Doplněním intenzivnějšího proprioceptivního podnětu dojde k impulzu do mozku, který má za následek celkové i motorické zklidnění . Je přitom důležité, abychom zátěžové deky neukládali na tělo klienta od srdce nahoru a neztížili mu tak dýchání, případně nezpůsobili paniku z nehybnosti. Někteří klienti, pokud si to tak zvolí, si deku sami popotáhnou výše až na ramena.
Pomůcku nikdy nenecháme působit na klienta příliš dlouho
Cílem používání zátěžových pomůcek je způsobení změny stavu. Zátěžovou pomůcku necháváme působit vždy jen chvíli – většinou se jedná o minuty, během kterých mozek reaguje na změnu stavu. Kdybychom pomůcku nechali působit příliš dlouho, mozek si na ni zvykne a vytratí se její původní účinek. Pokud bychom použili těžší přikrývku, než je optimální váha pro klienta, krátkým působením mu neublížíme. Když přikrývku klientovi sundáme, zeptáme se ho, jak se cítí, jak na něj přikrytí dekou působilo.
Při práci s dětmi můžeme přikrýt najednou více dětí. Necháme je například opřít se o stěnu a přikryjeme jim jen nohy. Přitom s nimi pracujeme na jiných vybraných aktivitách. V případě, že dítě sedí ve školní lavici na stoličce, na zatížení můžeme použít zátěžového hada. Tady je ale důležité uložit hada tak, aby dítěti netlačil na trapézy a krk, ale aby had šel spíš přes lopatky. Zátěžové pomůcky děti často uklidní, eliminují motorický neklid, nervozitu nebo eliminují mimovolné záškuby, protože dětem zvědomí trhání, které takto naráží na odpor.
U zátěžových pomůcek vždy sledujeme, jak pomůcka na klienta působí. Efekt pomůcky také závisí na aktuálním stavu, v němž se klient nachází. Některý den mu může sedět více, jiný méně. Důležitá je proto naše vnímavost, jak a kdy pomůcku použít.
Zátěžové pomůcky jako zážitek
Zátěžové pomůcky často používáme u dětí, které jsou neklidné a potřebují se uklidnit. Pomůcku necháme na dítě působit určitou dobu a potom ji odstraníme. Mozek tak dostane impuls, uklidní se. I když pomůcku odstraníme, zážitek dítěti zůstává. Čím je zážitek pro dítě silnejší – může se skládat ze zatažení dekou, můžeme přidat vůni a nechat dítě relaxovat – tím hlubší paměťová stopa v mozku zůstává. Zvědoměním těchto podnětů – působení zátěžové deky s průvodním vysvětlením toho, co se děje – vznikají v mozku nové sinapsy, které mohou chování dítěte ovlivňovat dlouhodobě. Když je dítě příště roztržité a já u sebe nemám zátěžovou pomůcku, můžum mu říci: „Vzpomeň si, když jsi ležel pod tou dekou, jak to na tebe působilo.“ Vzpomínka naběhne do paměťové stopy a dítě se uklidní. V čím v lepší kondíci se dítě nachází, tím lépe to funguje. Čím větší je postižení, tím těžší je vzpomenout si.
Důležitost zvědomění
Děti, které mají například ADHD, jsou stále neklidné, stále se po nich něco chce a oni to nedokážou zpracovat na smyslové úrovni. Tyto děti jsou neukotvené a mají velmi málo zážitků uklidnění. Výše popsanou zkušeností ale mozku ukážeme, o znamená uklidnit se. Když je předtím nikdo neupozornil, že toto je stav klidu a toto je to, co od tebe chci, když ti řeknu uklidni se, jejich mozek si to nedovede vybavit a oni nerozumějí tomu, co mají udělat.
Se zátěžovými pomůckami je možné pracovat i v multisenzorickém prostředí Snoezelen. V multisenzorické místnosti – Snoezelenu – je dosahování těchto zážitků jednodušší, protože prostředí je tam klidné a stimuly si umíme nastavit tak, abychom dosáhli cíle. Pokud ale Snoezelen nemáme k dispozici, řekneme dítěti: „Zakryj si oči.“ Zatížíme ho a komentujeme to, co právě prožívá. Cílem je, aby se dítě samo naučilo na sobě rozeznat, že teď je neklidné, a aby samo na sobě umělo použít techniky, které ho uklidní. V mnohých školách jsou pro děti tyto pomůcky volně dostupné a mohou si je vzít, když cítí, že je potřebují. Děti si to nezvyknou zneužívat a dokonce se o tyto pomůcky ani neperou, že by je chtěly použít všechny najednou. Vědí, že si pomůcku vezme ten, kdo ji potřebuje, on se uklidní, nevyrušuje mě a já mohu poslouchat paní učitelku.
Další zátěžové pomůcky
Velmi oblíbené jsou také senzorické zátěžové míčky. Když jsme s dětmi nebo klienty venku a nemůžeme zatížit celé tělo, zátěžové míče a válce výborně fungují. Děti je stlačují a zároveň jsou těžké, takže je uklidňují. Také s těmito válečky a míčky umíme děti „masírovat“ – koulet jim jimi po ruce, nohách, zádech – pro děti je to nový podnět a mozku to dodává impulsy.
Zátěžové pomůcky dovedou velmi pěkně fungovat i u adaptačního procesu dětí například v mateřské škole. Děti můžeme přikrýt obyčejnou dekou a zátěžovými polštářky jim tlačit na nohy nebo zádíčka. Když děti drží ještě něco v ruce, aby měly hmatový podnět, začne to velmi dobře fungovat. Ze zátěžových polštářů se dá vytvořit „hnízdo“, do kterého se děti rádi zahrabou.
Na závěr
Tak jako u jakékoli smyslové stimulace, i u používaní zátěžových pomůcek je důležité věnovat vnímání podnětu určitý čas, aby klient prožil zážitek do hloubky. V multisenzorické místnosti nám to ulehčuje prostředí – tlumené osvětlení, vůně, hudba. Nacházíme-li se v jiném prostoru, klientovi potřebujeme vytvořit klidný koutek, přizpůsobit se jeho tempu, vyhradit si dostatečný čas a provést ho zážitkem. Když už klient má zkušenost s takovýmto zážitkem, dokáže zvládnout uklidnění se zátěžovými pomůckami i sám, a to například tak, že zavře oči a odpočine si se zátěžovým hadem nebo vestou. Odpočine si a za chvíli může znovu fungovat v běžném režimu.
Autorka článku: Mgr. Dagmar Mega
Dagmar Mega se věnuje Snoezelenu od roku 2009, kdy postupně v její mateřské organizaci – Akropolis v Uherském Hradišti – vznikl komplex tří Snoezelen místností, kde vede programy pro osoby s postižením, jakož i běžnou populaci – rodiče s dětmi, skupiny dětí z mateřských i základních škol i seniory. Zkušenosti získala převážně ve Velké Británii na odborných stážích a dalších konferencích a seminářích. Věnuje se dalšímu vzdělávání dospělých, působí jako lektor, poradce a metodik v oblasti smyslového vnímání, rozvoje kognitivních funkcí, inkluze a soft skills. Při terapeutické práci vychází z principů adleriánské psychologie. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – obor filozofie a germanistika s doplněním pedagogického minima pro výuku němčiny a základů společenských věd.
