Slovník přináší vysvětlení nejčastěji používaných pojmů v oblasti Snoezelenu.
Hypersenzitivita – velmi citlivé smyslové vnímání a uvědomování si prostředí, někdy sahající až k bolesti. Jeden smysl může být více citlivý než jiný. Přecitlivělost může zasahovat každý smyslový systém. Nejčastěji však sluch, vestibulární vnímání a taktilní vnímání.
Hyporeaktivita – minimální nebo pomalé reakce na stimuly.
Hyposenzitivita – tlumené smyslové vnímání a uvědomování si prostředí. Tato snížená smyslová percepce se manifestuje nezvykle vysokou tolerancí na běžně nepříjemné stimuly, jako jsou akutní bolest nebo silný hluk. Při určování hyposenzitivity musí být vyloučeny patologické příčiny, jako například poškození nervů.
Modulace – schopnost mozku regulovat aktivitu nervového systému a přizpůsobit reakci intenzitě podnětu.
Porucha senzorické integrace – nesprávné nebo nedostatečné zpracovávání a organizace smyslových vstupů. Může se prezentovat v poruchách vnímání, motoriky, učení, řeči, pozornosti a emocí.
Porucha senzorické modulace – neschopnost správně zpracovat příchozí stimuly, což má za následek hypo-/hypersenzitivitu na příchozí smyslové podněty.
Senzorická dieta – pro jednotlivce specifická „inhibice“ nebo „facilitace“ strategicky plánovaných aktivit během dne na udržování nervového systému ve stavu rovnováhy.
Senzorická integrace – schopnost zpracovat senzorické informace za účelem jejich efektivního využití; nebo konkrétněji schopnost centrálního nervového systému zpracovat smyslové vstupy, jmenovitě: vestibulární, proprioceptivní, hmatové, sluchové a zrakové informace, aby došlo k adaptivní odpovědi – přiměřené reakci na podnět a přiměřenému jednání jednotlivce.
Senzorické zpracování – je proces přijímání informací všemi smysly z vnějšího prostředí a našeho těla. Prostřednictvím integrace a organizace smyslů – zraku, sluchu, hmatu, čichu, chuti, pohybu a svalových receptorů jsme schopni efektivní interakce v práci, hře a každodenní péči o sebe a jiné.
Senzorické strádání – vyhledávání podnětů; je projevem poruchy modulace. V tomto případě člověk aktivně vyhledává podněty, které potřebuje. Často se toto strádání projeví jako fascinace některými podněty nebo jako repetitivní a stereotypní chování.
Senzorický vstup – příchozí stimuly ze smyslů do mozku nebo míchy.
Sluchová defenzivita – vyhýbání se určitým sluchovým stimulům. Je důsledkem hypersenzitivity na zvuky a hluk, které ostatní lidé nepovažují za rušivé. Zvuk vysavače, rádia, televize, některé druhy hudby, náhlý hluk, hlasy některých lidí mohou být nepříjemné až bolestivé.
Snoezelen – multisenzorické prostředí – dynamický soubor duševních vlastností postaven na přetrvávajícím citlivém vztahu mezi účastníkem, kvalifikovaným průvodcem a kontrolovaným prostředím, kde je nabízených mnoho možností pro senzorickou stimulaci. Vznikl v 70. letech a uplatňuje se po celém světě. Tento přístup má uplatnění ve volném čase, terapii i pedagogice. Realizuje se v určeném prostoru vhodném pro všechny. (oficiální definice ISNA-mse)
Somatosenzorika – vjemy těla, které jsou založeny na hmatových a proprioceptivních informacích.
Taktilní defenzivita – jedna z poruch senzorické integrace/senzorického zpracování, při níž jsou reakce spojené s roztržitostí, neklidem a problémy v chování.
Zdroj:
Abraham, C. M.: 2002. Sensory integration: practical strategies and sensory motor activities for the use in the classroom. Frank Schaffer Publications. 2002. 128 s. ISBN 0-7424-0268-1
Koomar, J.: et al.2001 Answers to Questions Teachers Ask about Sensory Integration. Future Horizons. 2001. 63 s. ISBN 1932565469
Stadele. D. N.; Melaney, A. L.: 2001. Effect of multisensory environment on negative behaviour and functional performance on people with autism. In: Journal of undergraduate research. Roč. 4, University of Wisconsin. 2001. s. 211 – 218
International Snoezelen Association (ISNA-mse)
Dostupné na:
http://www.isna-mse.org/snoezelen.html (citované 12-07-2016)
