Jak můžeme pomoct dítěti s poruchou senzorického zpracování ve škole

V článku speciální pedagožky PaedDr. Jany Hrčové, Ph.D. najdete shrnutí základních strategií, které vám pomohou při vzdělávání dětí s problémy v oblasti senzorického zpracování. Dovíte se, jak aktivizovat letargické děti a jak zklidnit příliš aktivní děti.

Dítě, které má problémy se senzorickým zpracováním nebo senzorickou integrací, má následně i mnoho problémů v chování nebo problémů ve škole, jenž snižují jeho úspěšnost. Není to typ problému, který by se měl řešit medikací dítěte, neustálým upozorňováním, poukazováním na jeho negativní projevy, jeho omezováním, nebo naopak přehlížením problémů v chování, nebo benevolentním přístupem (protože je hyperaktivní, impulzivní, nesoustředěné nebo letargické). Tyto přístupy neodstraní příčinu problému. Chceme-li tyto problémy u dítěte eliminovat, musíme se podívat na jejich původ, a to problém se zpracováním podnětů, a následně hledat vhodnou intervenci (například senzorická integrace) nebo aplikovat vhodné senzorické strategie, které ulehčí fungování dítěte ve škole. V tomto je potřeba poradit se s odborníkem, který dobře zná tuto problematiku.

Pomoct můžeme vhodnou úpravou prostředí dítěte, vhodnou úpravou jeho pracovního místa, případně zařazováním různých relaxačních, organizujících nebo aktivizačních technik. Z nich bude profitovat nejen dítě s těžkostmi ve zpracování podnětů, ale budou pozitivně vplývat i na ostatní děti ve třídě.

Přinášíme několik tipů jak dětem s poruchou zpracování podnětů ve třídě pomoct:

Vrtí-li se dítě pořád na židli, zvažte úpravu jeho sezení (podložení polštáře, sezení na fitness míči, případně jiné možnosti), která dítěti dodá potřebné stimuly a zároveň ho udrží na místě.
Dbejte na to, aby se dítě při sezení dotýkalo země celou plochou chodidla.
Zvažte vhodné místo na sezení v rámci třídy (v blízkosti pedagoga; u dětí citlivějších na zrakové a sluchové podněty co nejdál od dveří, oken nebo jiných zdrojů rušivých zvuků).
U hypersenzitivních dětí nepoužívejte příliš jasné osvětlení, blikající světla nebo se vyvarujte prostředí s neustálým hlukem nebo zvuky – vzniká riziko přetížení a přestimulování, a tedy vzniku problémového chování.
Naopak, je-li dítě letargické/hyposenzitivní, jasné a intenzivnější světlo pomůže k jeho aktivizaci.
U dětí, které se snadno nechají rozptýlit zvuky, nebo v hluku dochází k rychlému přetížení, zvažte používání sluchátek nebo chráničů na uši.
Dětem, u kterých dochází k přetížení, umožněte odchod z rušivého místa a strávení určitého času v tichém a klidném prostředí, kde je málo podnětů (možnost opustit hlučnou třídu a projít se po chodbě, možnost obědvat na klidnějším místě jako hlučná jídelna…).
Dejte dítěti k dispozici různé stláčecí a natahovací předměty nebo latexový pás, se kterými může manipulovat – dodáte mu intenzivnější podněty, aby mohlo dobře vnímat vlastní ruce, a zároveň mu to pomůže zklidnit se nebo se lépe soustředit a setrvat na místě. Rovněž lze na židli připevnit gumu, o kterou se dítě bude moct zapírat nohama.
Některým dětem pomůže i vizualizace času nebo rozvrhu, aby věděly kolik a jakých aktivit je čeká (netýká se jen dětí s autismem), případně vizualizace postupů jednotlivých aktivit (nápomocné i pro děti s dyspraxii).
Pro příliš aktivní děti je vhodné, aby byly zapojené do „těžké práce“ ve třídě – například přenášení učebnic, skládání/vykládání židlí, přenášení různých těžších předmětů – tento typ aktivity jim poskytne intenzivnější podněty a zároveň má tlumící charakter. Na zklidnění nebo tlumení příliš velké aktivity jsou vhodné i různé zátěžové pomůcky (polštáře, vesty, přikrývky, vaky). Dítě může nosit zátěžovou vestu nebo ležet pod zátěžovou přikrývkou nebo obyčejným vakem (používání zátěžových pomůcek doporučujeme konzultovat s odborníkem). Zklidnit se dítě může i při pomalém a monotónním houpání na houpačce, posloucháním zklidňující hudby přes sluchátka, žvýkáním žvýkačky…).
Pro aktivizaci apatického dítěte jsou naopak vhodné náhlé a rychlé podněty – jemný dotek, jasné světlo, náhlý zvuk nebo po určitém čase sezení v lavici i různé pohybové aktivity jako skákání, běh, hra s míčem…).