Skip to main content

Vývoj a hodnocení Snoezelenu jako možnosti trávení volného času pro lidi s těžkým a vícenásobným postižením

V tomto článku se dočtete o zkušenostech s multisenzorickým prostředím v nemocnici Whittington Hall, které bylo vybudováno s cílem poskytnout pacientům prostor na relaxaci a podporu procesu rekonvalescence. Snoezelen v této nemocnici zahrnuje šest místností/prostředí, které naplňují různé potřeby klientů.

Úvod

V dubnu 1988 se začalo s plánováním zabezpečení možnosti trávení volného času se specifickým zaměřením pro lidi s těžkým a vícenásobným postižením. Využit byl právě koncept Snoezelen, v té době již dobře etablovaný v Nizozemsku, který obsahoval vytvoření vysoce kvalitního prostředí budovaného entusiastickým, pečlivým a citlivým způsobem. V Nizozemsku se kladl důraz na zajištění spíše rekreačního jako terapeutického prostředí, které obsahovalo vybavení speciálně určené pro potěšení jednotlivce s těžkým postižením. V březnu 1990 se otevřelo rekreační prostředí v nemocnici Whittington Hall, Chesterfield a šlo o první velký Snoezelen projekt ve Velké Británii.

Hlavní důvod pro otevření Snoezelenu ve Whittington Hall bylo zjištění, že jednou ze základních potřeb, kterou lidé mají, je potřeba rekreace a odpočinku. Rekreační aktivity umožňují lidem zotavit se. Cunningham et al. (1989) definuje zotavení se jako “nejen odpočívání, ale jako pocit regenerace a osvěžení, který se docílí zapojením se do podněcujících aktivit bez nátlaku a z vlastního zájmu”.

Pokud uvažujeme o volnočasových aktivitách pro osobu s těžkým postižením, často se klade důraz na vědomostní nebo terapeutický rozměr rekreace a odpočinku, například osvojení si schopnosti nebo náprava problému v chování. V koncepci Snoezelen se však zdůrazňuje skutečnost, že tito lidé mají stejné právo na volný čas jako jiní jednotlivci, a zatímco ze Snoezelen aktivit může vzejít terapeutický výsledek nebo osvojení si nějaké schopnosti, hlavní důraz se klade na radost (Hulsegge; Verheul, 1987).

Lze si představit jaký matoucí, hrozivý a nekontrolovatelný se někdy může jevit běžný svět jednotlivcům s těžkým postižením. Mohou být ponecháni v prostředí, které je z jejich pohledu nepodnětné nebo přeplněné podněty, ze kterých si následně nedokáží vybrat nebo je přiměřeně zpracovat. Dobrým příkladem je televize, která je často zaznamenanou aktivitou ve volném čase těchto jednotlivců (Lambe; Hogg, 1987).

Jednou z jejich základních potřeb je potřeba stimulace, tak jako u všech ostatních lidí, ale jejich postižení jim brání ve vyjadřování a naplňování těchto potřeb adekvátním způsobem. Někdy pečovatel nebo terapeut může být bez nápadů, zejména v oblasti volného času. Zatímco koncept normalizace zdůrazňuje potřebu příležitostí a přístupu ke spektru kvalitních rekreačních zařízení, která jsou běžnou součástí životního stylu lidí, žádná taková zařízení nebyla dostupná pro tuto cílovou skupinu. Proto byl Snoezelen vyvinut výslovně na naplnění těchto specifických potřeb. Prostředí nabízí spektrum smyslových podnětů, které jsou neobyčejné, příjemné a umožňují jednotlivci vybrat si. Osobní kontakt a sdílení zážitků jsou při Snoezelenu klíčové, pečovatel je podněcován k aktivní účasti.

Slovo Snoezelen je složeno ze dvou nizozemských slov, čichat a dřímat. Snaží se probudit pocity a emoce. Začíná se od poznání, že ve vývojových obdobích jednotlivci s těžkým postižením přicházejí do interakce s prostředím pomocí smyslů a motoriky (Cunnigham, et. al, 1989). Snoezelen se zaměřuje na vytvoření spektra různých prostředí, zahrnujících hlavní senzorické a motorické modality, umožňující stimulaci tak, aby byla přiměřená a přístupná pro uživatele. Také se dají ovládat i jednotlivcům s těžkým postižením. Prostředí je prezentováno vyspělým způsobem, láká k spontánnímu zkoumání a působí na celou osobnost, na smysly i emoce. Podstatou Snoezelenu je vytvoření pocitu bezpečí, novoty a podněcování pod kontrolou uživatele v atmosféře svobody bez hrozeb a nátlaku.

Už předtím než byl ve Whittington Hall vybudován Snoezelen, personál zajišťoval pro obyvatele s těžkým postižením aktivity podobné Snoezelenu. Tento tým tvořil vyškolený ošetřovatelský personál a “terapeutičtí pracovníci”, všichni se zájmem o práci s touto skupinou klientů, přičemž někteří byli přijati právě k tomuto účelu. Činnosti zahrnovaly relaxaci, aromaterapii, smyslovou stimulaci, hru v ,”hlučné místnosti” a práci na velkém nafukovacím lehátku. Všechny tyto činnosti se ukázaly jako oblíbené a personál kladl důraz na budování vztahů a sdílení zážitků. Také cítili, že je základním právem obyvatel účastnit se činností čistě z vlastního zájmu, nikoli s terapeutickým záměrem. Přístup týmu pomohl zjistit individuální potřeby každého jednotlivce a umožnil mu získat co nejvíce z relaxačních, smyslových a hrových aktivit. Před tím než bylo centrum otevřeno se tým zúčastnil interního školení o technikách senzorické integrace, stimulace a facilitace zlepšující komunikaci s obyvateli. Dělo se to formou zážitkových workshopů, kde se kladl důraz na participaci a sdílení nápadů. Stavělo se na schopnostech, které si již členové týmu osvojili. Byli vedeni odborníky z oblasti logopedie, fyzioterapie, ergoterapie a psychologie. Cílem bylo vybavit tým škálou schopností, které by mohli využít kreativním způsobem, umožňujíc obyvatelům získat maximální potěšení ze Snoezelenu. Mnoho cvičení bylo zaměřených na oznamování emocí prostřednictvím dotyku a zažívání okolního prostředí a interakce z pozice člověka se smyslovým postižením. Snoezelen tým se stal vnímavější vůči zkušenostem a omezením, které zažívají osoby s těžkým postižením.

Zmocnění

Zmocňující přístup je v koncepci Snoezelen klíčový a může být definován jako “citlivý, pečlivý, nedirektivní přístup, ve kterém se vytvoří atmosféra bezpečí a jistoty a podnítí se možnost volby” (Haggar). Očekává se, že průvodce bude s klientem sdílet společné pozitivní zážitky. Nezaměřuje se na terapeutické výsledky, ale spíše na asistování uživateli při získávání maximální radosti ze Snoezelenu.

Aby toto nastalo, manažeři musí umožnit personálu prostřednictvím přiměřené podpory aktivní účast na organizaci a administraci Snoezelenu a osvojení si strategií snižujících stres, který personál zažívá.

Byla vybudována strategie, zdůrazňující využití Snoezelenu jako formy volného času. Zatímco bylo uznáno, že v centru mohou být naplňovány terapeutické a pedagogické cíle Snoezelenu, personál, který chtěl využívat Snoezelen tímto způsobem, byl požádán, aby dodržoval zásady Snoezelenu a volnočasové využití bylo prioritní. Od personálu a návštěvníků centra se očekávalo zapojení se do aktivit a veškeré aktivity měly být koordinovány Snoezelen týmem.

Centrum

Snoezelen tvoří 6 speciálně upravených prostor, které poskytují komplexní škálu stimulace:

  1. Dobrodružná místnost

Je to velká, barevná, měkká místnost se širokým spektrem tvarů a výplní. Je určena na dobrodružnou a hravou aktivitu, ačkoli někteří obyvatelé upřednostňují klidnou relaxaci v kuličkovém bazénu.

  1. Jacuzzi

Sestává z velkého bazénu v příjemném prostředí, který poskytuje smyslové zkušenosti prostřednictvím chladivého a masírujícího efektu vody.

  1. Místnost na sezení

Tento otevřený prostor slouží k čekání, malému občerstvení nebo prostě odpočinku po aktivní jednotce.

  1. Světelná a zvuková místnost

Tato místnost má nejnovější technologie, které mohou ovládat i jednotlivci

s nejzávažnějším postižením. Speciálně přizpůsobené ovladače vytvářejí úžasné vizuální zobrazení a zvukové efekty, zatímco vibrační podlaha je dostupná pro hmatovou stimulaci.

  1. Hmatová chodba

Tento průchod obsahuje rozmanité tvary a povrchy, které mohou lidé zkoumat.

  1. Bílá místnost

Tato velká místnost je určena na relaxaci. Světla, klidná hudba a pohodlné vybavení vytváří pocit klidné radosti a bezpečí.

Aktivity

Centrum se využívá rozmanitým způsobem. Na pravidelné jednotky je rozepsaný rozvrh, kde skupiny obyvatel chodí, zkoumají a relaxují v rámci zařízení. Možné jsou i individuální jednotky, kde kontakt 1:1 umožňuje personálu citlivějším způsobem reagovat a naplnit potřeby klienta. Ošetřovatelé z oddělení a příbuzní jsou povzbuzováni k návštěvě skupinových jednotek i k individuální práci.

Centrum je přístupné i externím klientům jako jsou například rodiče s dětmi s postižením. Je otevřeno odpoledne, večer i o víkendu.

Pokud je Snoezelen nabídkou volného času, měl by být jednotlivcům s postižením dostupný tak, jak je dostupné nějaké místní centrum volného času pro jednotlivce bez postižení.

 

Zdroj:

HUTCHINSON, R; HAGGAR, L .: 1991. The Whittington Hall Snoezelen project. North Derbyshire health authority: Chesterfield, 1991.

Překlad: Jana Hrčová

Zdroj ilustračního obrázku: www.phare-lighthouse.com