Rozhovor vznikl dne 14. září 2013 v neziskové organizaci Plamienok v Bratislavě, která pracuje s nevyléčitelně nemocnými dětmi a rodinami, vyrovnávajícími se se ztrátou blízkého člověka. Ředitel centra nám odhalil možnosti Snoezelen prostředí pro děti, které v životě překonaly trauma. Rozhovor připravil a vedl M. A. Peter Mészáros.
Představte, prosím, vaši organizaci.
Iván Goméz, odborný ředitel: Plamienok je centrum, kde pracujeme s rodinami, které překonaly významnou ztrátu – ztrátu dítěte, ztrátu otce, matky nebo sourozence. Může se jednat o ztrátu v důsledku nevyléčitelné nemoci nebo o náhlou ztrátu způsobenou například nehodou. Zaměřujeme se rovněž na práci s dětmi, které trpí nevyléčitelnou nemocí.
Co vás vedlo k tomu, abyste ve vašem zařízení v Bratislavě vytvořili multisenzorickou místnost? Jaké byly vaše důvody?
Iván: Inspirovala nás práce Helen House, oxfordského hospice pro děti, který jako jeden z prvních využíval multisenzorické místnosti v pediatrické paliativní péči. Vycházeli jsme z jejich zkušeností a mysleli jsme si, že senzorická místnost nám umožní poskytnout další možnost rodinám a dětem v kontextu poradenství a paliativní péče.
Kdy jste zřídili vaši multisenzorickou místnost?
Iván: Zřídili jsme ji asi před rokem a půl.
Kolik z vašich zaměstnanců vede aktivity v multisenzorické místnosti?
Iván: Místnost využívá ke své práci většina našich zaměstnanců v závislosti od potřeb klientů. Senzorická místnost pomáhá rodině relaxovat. Využíváme ji s cílem poskytnout rodičům a sourozencům možnost trávit čas společně v příjemné a pohodlné atmosféře. V multisenzorické místnosti také vyprávíme příběhy nebo s dětmi příběhy vytváříme. Díky kreativitě umí děti vyjádřit sebe samé a dostat se do kontaktu s pocity vážícími se k osobě, která jim chybí. Mohou vyjádřit své představy.
Jaké je profesní zaměření vašich zaměstnanců?
Iván: Každý z našich odborných zaměstnanců absolvoval školení v práci s pozůstalými. Aktuálně máme v centru dva sociální pracovníky, dva psychology (jeden z nich je vyškolený v arteterapii) a pedagoga, vyškoleného v dramaterapii. Chodí k nám rovněž dobrovolníci, kteří absolvovali roční školení, aby mohli pomáhat rodinám a dětem. Vždy pracují jen pod dohledem jednoho z našich zaměstnanců. Všichni využívají multisenzorickou místnost.
S jakými klienty pracujete v multisenzorické místnosti?
Iván: Pracujeme se všemi členy rodiny. Mezi naše klienty patří lidé různého věku, od dvou let výše.
V místnosti tedy děláte individuální i skupinové pobyty.
Iván: Ano, přesně tak. V místnosti děláme skupinové i individuální pobyty v závislosti od konkrétní aktivity. V našem centru poskytujeme individuální i skupinové poradenství.
Mohl byste vysvětlit, jaká je životní situace nebo hlavní problém lidí, se kterými pracujete?
Iván: Naši klienti sem přijdou, aby se vyrovnali s důsledky ztráty důležitého člena rodiny. Vyhledají naše služby, aby nabyli sílu pokračovat ve svých životech. Často se stává, že když zažijete výraznou ztrátu, vaše vnitřní struktura se zablokuje a vy nedokážete jít dál. U dětí se často rozvinou psychosomatické symptomy. Díky možnosti hrát si a vyjádřit sebe samé získají naši klienti lepší šanci vzít si něco ze své ztráty a vyhnout se tomu, aby se stali obětmi s negativním přístupem k životu.
Můžete uvést několik příkladů aktivit, které děláte v multisenzorickém prostředí?
Iván: V multisenzorické místnosti děláme mnoho věcí v závislosti od potřeb klienta. Někdy je cílem jen užít si chvilku relaxace. Senzorická místnost je útulné místo, lze v ní ztlumit světla, pustit příjemnou hudbu. Dítě může strávit čas relaxací nebo jít do imaginárního světa. Na stropu máme hvězdy, takže dítě může říct, co si myslí o noční obloze, co si myslí o světě nebo vesmíru. Takto získáváme materiál pro rozhovor.
Děti totiž přitahují předměty, které nabízí senzorická místnost – rády se dotýkají bublinkového válce a mění jeho barvu, rády tráví čas na vodní posteli. Vidíte, že když se dotýkají válce nebo mění jeho barvy, usmívají se a prožívají příjemnou chvíli. Pomocí projektoru můžeme promítat různá témata. Využíváme téma, které se váže k tomu, na čem jsme pracovali v průběhu setkání s rodinou. Je-li pro rodinu důležitá příroda a les, snažíme se najít přírodní téma, promítáme na stěnu zvířata a necháme je vymyslet příběh, se kterým můžeme později pracovat. Nebo použijeme vodní téma a umožníme dětem jít do jiného světa – do světa ryb, oceánu, podmořského světa, který jim pomůže navázat kontakt se svými vlastními zkušenostmi a osobním příběhem.
Jaký cíl chcete dosáhnout? O co usilujete?
Iván: Cílem je, aby dítě získalo kontakt se svými emocemi, s tím, co uvnitř prožívá a dokázalo to vyjádřit slovy, pohybem, tancem nebo kresbou. Dítě díky tomu dokáže vyjádřit své starosti, povědět vám, že mu chybí máma, že má potíže ve škole, na co se těší, atd. To mu pomůže lépe se vyrovnat se ztrátou a zamezí vzniku psychosomatických symptomů. Chybí mu máma a bude mu chybět celý život, ale začíná nabývat sílu. Právě tohle je naším cílem.
Pomáhá to dítěti zpracovat zkušenost ztráty?
Iván: Ano, v mnoha případech to skutečně pomáhá vyrovnat se se ztrátou, musíme ovšem přihlédnout k tomu, jakými způsoby používáme multisenzorické prostředí. Vysvětlím to: děti se někdy bojí, když jdou do místnosti, ve které je přítmí. Proto musíme dávat pozor, abychom v místnosti netrávili příliš mnoho času, pokud se děti právě nebaví. Také si musíme být vědomi toho, že když se děti dostanou do stavu hluboké relaxace, mohou je zaplavit emoce a oni se rozpláčou. Většinou je to v pořádku, ale někdy může být pro takové emoce příliš brzo. Z tohoto důvodu je potřeba, aby multisenzorickou místnost využívali zkušení odborníci. Není to hračka.
Jaká je obvyklá nebo standardní délka pobytu v multisenzorické místnosti? Jak dlouhý čas tam dítě obvykle stráví?
Iván: Nechci vytvořit falešný dojem, že děláme pobyty v multisenzorické místnosti. Máme terapeutická sezení s klientem, v rámci kterých můžeme strávit nějaký čas v multisenzorické místnosti, je-li to účelné. Rodiny k nám nechodí za účelem pobytu v multisenzorické místnosti. Chodí k nám na poradenství a v rámci terapeutického sezení můžeme využít multisenzorickou místnost, například na 10-minutovou relaxaci v závěru setkání. V takovém případě trvá pobyt v místnosti 10 minut. Dítě může strávit 5 až 15 minut z 50 minutového setkání čtením příběhu v multisenzorické místnosti. Pak ovšem v sezení pokračujeme v běžném prostředí. Pobyt v multisenzorickém prostředí je součástí sezení, ovšem neděláme setkání výlučně za účelem pobytu v multisenzorickém prostředí. Pobyt v senzorické místnosti doplňuje terapeutické setkání, není však cílem sám o sobě.
Využíváte toto prostředí také na prohlubování pouta mezi sourozenci nebo mezi matkou a dítětem?
Iván: Ano. Děláme to, protože je to příjemné, uklidňující prostředí, kde mohou rodiny spolu trávit čas. Tyto aktivity ovšem realizujeme i v jiných prostorech, nejen v multisenzorické místnosti. Je hezké vidět, jak se sourozenci nebo máma s dítětem dokáží spolu tulit a navazovat oční kontakt. Je to uzdravující, protože spolu sdílejí okamžik intimity a lásky.
Využíváte toto prostředí také pro skupinové aktivity s dětmi?
Iván: V centru pravidelně děláme aktivity se skupinou maximálně šesti dětí a chodíme s nimi i do multisenzorické místnosti. Návštěva místnosti je součástí skupinové aktivity, která trvá hodinu nebo hodinu a půl. Multisenzorickou místnost nevyužíváme při každém setkání, ale někdy s dětmi do místnosti chodíme.
Mohl byste uvést příklad skupinové aktivity v senzorické místnosti?
Iván: Ano, například skupina jde dovnitř a všichni se musí pohybovat velmi potichu. Musí se pohybovat velmi opatrně, podobně jako kočka – musí se pohybovat pomalu, vztahovat se jeden ke druhému, dívat se jeden na druhého. Později si děti sednou a začnou spolu vymýšlet příběh, který se odvíjí od obrázků promítaných na zeď. Společně vytvoří příběh a pojmenují ho. Někdy je to skvělé, protože na základě obrázků vytvoří něco neočekávané. Tím, že příběh pojmenují, vidíme, co se skrývá za jejich představivostí. Další aktivitou je, že si lehnou na vodní postel a snaží se být klidné a tiché, potom si mohou hrát a blbnout, a později se opět usilují být klidné a tiché. Pomáhá to, protože se mohou naučit jak zvládat samých sebe v takových situacích – být aktivován vs. být zklidněn.
Jindy využíváme při hře běžné věci, například plyšové hračky. S běžnými hračkami můžeme dělat mnohé aktivity – pohybují s nimi a vytvářejí různé tvary a podobně. Nepoužíváme vždy senzorické pomůcky, protože když je používáte každý den, přestanou být výjimečné.
Mohl byste, prosím, vyjmenovat komponenty ve vaší místnosti, abychom získali lepší představu?
Iván: Máme vodní postel, v rohu je bublinkový válec, za kterým jsou umístěna zrcadla, aby bylo vidět odraz v celé místnosti. Máme hudební vybavení, projektor, polohovací vaky na sezení. V rohu je umístěn bublistroj, děti se mohou bublin dotýkat a sledovat, jak letí. Máme rovněž optická vlákna a malé hvězdičky na stropě.
Jaké jsou nejmladší děti, se kterými pracujete? Kolik let má nejmladší?
Iván: Je důležité, abyste pochopili, že pracujeme s celou rodinou, takže když má rodina sedmiměsíční dítě, někdy přijdou i s ním. Většina dětí má dva roky nebo více. Rodina někdy přijde s velmi malým dítětem, ale v multisenzorické místnosti nepracujeme s tímto dítětem, pracujeme s celou rodinou. Mohou společně navštívit místnost nebo mohou zůstat v terapeutické místnosti.
Kdo školí vaše zaměstnance pro práci v multisenzorickém prostředí?
Iván: Máme mezinárodní tréninkový program věnující se pediatrické paliativní péči a tento program se zaměřuje na různé oblasti, například jak se věnovat relaxaci, jak mluvit s rodinou, jak vést rodinnou terapii a poradenství, jak při práci s rodinou používat pohádky a tak dále. Toto pokrývá i práci v multisenzorickém prostředí.
Ovšem, věříme tomu, že popři těchto školeních je pro práci s lidmi, kteří prochází vážnou životní krizí, mimořádně důležitá práce na sobě. Jste-li schopni navázat kontakt s druhým člověkem a být tam pro něho, máte dostatek nápadů a kreativity pro vaše aktivity. Když ovšem nejste dostatečně zralí, můžete mít krásné centrum a krásnou multisenzorickou místnost, ale nebudete vědět, jak ji používat. Nejdůležitější věcí je citlivost terapeuta, jeho odborná kvalifikace a schopnost používat multisenzorickou místnost.
Používají vaši zaměstnanci multisenzorickou místnost pro účely vlastní relaxace?
Iván: Slyšel jsem o tom, že ji používají, ale když sem přijdu, nikdy je v ní nenajdu, protože máme velmi vytížený režim (smích). Někdy ji však používají před tím, než jdou domů nebo uprostřed dne – přijdou sem a odpočívají na vodní posteli.
Víte o problémech, které může způsobit práce v multisenzorickém prostředí? Jaká jsou nebezpečenství používání multisenzorické místnosti?
Iván: Když například dítě přijde do nového prostředí, jeho míra vzrušení může stoupnout, může být příliš živé, pobíhat a poskakovat. V takové situaci musíme dávat mimořádný pozor, aby si neublížilo. Neměli jsme zatím žádné negativní zkušenosti, protože terapeuti vědí kdy a jak používat multisenzorickou místnost.
Když se malé děti někdy dostanou do stavu hluboké relaxace, začne jim velmi chybět jejich máma nebo otec. Mohou začít plakat nebo se začnou cítit velmi osaměle. Tehdy je musíte podržet v náručí, abyste jim pomohli zpracovat tyto emoce. Nechcete totiž, aby z centra odcházely v slzách. Na tohle si musíme dát velký pozor, protože když se dítě úplně uvolní, jeho obranné mechanismy se vypnou a emoce ho mohou zaplavit.
Jsou multisenzorické místnosti běžnou součástí zařízení, která mají podobné zaměření a poskytují podobné služby jako Plamienok v jiných evropských zemích, třeba ve Španělsku nebo ve Francii?
Iván: Především je třeba říct, že v Evropě je velmi málo center podobných tomu našemu. Nemůžete mít senzorické místnosti v centrech, která neexistují. Rádi bychom šířili myšlenku toho, aby měl každý, kdo ztratil blízkou osobu, možnost odborných konzultací, které mu pomohou ztrátu zpracovat. Tohle je hlavním cílem Plamienku. V rámci tohoto přístupu patříme mezi několik málo zařízení, která pro tento účel využívají i multisenzorickou místnost.
Plánujete dále rozvíjet vaši místnost? Jestli ano, jakým způsobem?
Iván: Vytvořili jsme ji v duchu principu „méně je někdy více“. Máme věci, které potřebujeme a dokážeme s nimi mnoho dosáhnout. Z této pozice můžeme místnost dále vylepšovat. Zůstáváme ovšem otevřeni možnosti zlepšovat naši senzorickou místnost. Závisí to do velké míry od štědrosti individuálních dárců nebo firem, protože jsme nezisková organizace a naše služby poskytujeme bezplatně.
