V tomto textu najdete uvedení do tématiky Snoezelen. Článek představuje základní atributy a možnosti využití multisenzorického prostředí u různých skupin klientů. Stručně přibližuje historii a klíčová východiska metody Snoezelen.
Co je Snoezelen?
Snoezelen je multifunkční metoda, která se realizuje v obzvláště příjemném a upraveném prostředí pomocí světelných a zvukových prvků, vůní a hudby, přičemž jejím cílem je vyvolání smyslových pocitů. Je určena zejména pro osoby s vývojovými poruchami, s mentálním, tělesným nebo vícenásobným postižením, s poruchou autistického spektra, poruchami chování a učení, s psychickými poruchami, traumatickým poraněním mozku, pro osoby s demencí a pro chronicky nemocné pacienty. Snoezelen je využíván v mnoha zařízeních, jako jsou speciální mateřské a základní školy, integrační centra, domovy sociálních služeb, rehabilitační centra, denní stacionáře, hospice a jiné. S metodou Snoezelen pracují odborníci z různých profesí, zejména léčební a speciální pedagogové, psychologové a psychoterapeuti, rehabilitační pracovníci, fyzioterapeuti a vychovatelé.
Historie Snoezelenu
Historicky prvními, kteří vytvořili (mikro)teorii vícesmyslového prostředí, byli američtí psychologové Cleland a Clark. Tito referovali o možnostech podpory vývoje, lepší komunikaci a změnách chování pomocí vybraných smyslových podnětů. V Holandsku dále teorii v 70. letech 20. století rozpracovali Ad Verheul a Jan Hulsegge, považovaní za zakladatele metody Snoezelen. Zpočátku ji aplikovali jako volnočasovou „spontánní aktivitu“ pro těžce vícenásobně postižené. Pojem Snoezelen vznikl kombinací dvou holandských slov „snuffelen“ (čichat, zkoumat) a „doezelen“ (odpočívat, relaxovat). V anglicky mluvících zemích se rozšířil pojem „multisensory environment“, tedy multisenzorické, vícesmyslové prostředí. Pojmy jsou považovány za synonyma.
Snoezelen začínal jako koncept relaxačních místností poskytujících širokou škálu smyslových zkušeností, které zvyšují kvalitu života jednotlivce. Později se rozšířil do více zemí a začal se aplikovat u širšího spektra klientů. V současnosti se Snoezelen ve velké míře využívá v mateřských a základních školách, integračních centrech, denních stacionářích, hospicích, nemocnicích, rehabilitačních centrech, centrech pro duševní zdraví, či centrech pro krizovou a včasnou intervenci.
Snoezelen je multifunkční metoda, která se realizuje v obzvláště příjemném a upraveném prostředí a prostřednictvím světelných a zvukových prvků, vůní a hudby vyvolává smyslové pocity (sensations). Tyto prvky mohou působit na nejrůznější oblasti vnímání jako uklidňující, ale i stimulující. Tato cíleně vytvořena nabídka smyslových podnětů „řídí a usměrňuje stimulaci, probouzí pozornost, navozuje pocit pohody a uspokojení, vyvolává vzpomínky, ovlivňuje vztahy, zbavuje strachu a evokuje pocit jistoty a bezpečí“ (www.isna.de).
Podle zaměření, cílové skupiny a odborné kvalifikace se rozlišují různé druhy využití metody Snoezelen – jako forma terapie (terapeutický přístup), edukace (pedagogicko-podpůrný přístup) a plnohodnotného využití volného času.
Cíle Snoezelenu
Cíle Snoezelenu se stanoví na základě předchozí diagnostiky a problémů konkrétního klienta. Obecně cílem není jen uvolnění, pohoda a spokojenost, ale i stimulace smyslového vnímání a podpora rozvoje osobnosti klienta. Podpora se vztahuje na více oblastí vývoje: vnímání, emocionalitu, kognitivní procesy, komunikaci nebo motoriku. Dalšími cíli může být například redukce stresu a stereotypního chování, zvýšení spontaneity, motivace, iniciativy a zlepšení vztahu mezi klientem a terapeutem/rodičem. V pedagogické praxi může Snoezelen sloužit jako opatření zaměřené na podporu procesu výchovy a vzdělávání.
Principy Snoezelenu
Individuální přístup
Hlavním principem práce ve Snoezelen místnostech je individuální přístup. Nikdy bychom neměli klientovi vnucovat naše pocity, ale brát v úvahu jeho potřeby, individuální schopnosti a předpoklady. Klientovi nemusí určité podněty vyhovovat – například příliš silné zvuky či nevhodné osvětlení. Pro vytvoření správné atmosféry se musíme vcítit do jeho situace, „dívat se jeho očima“ a „slyšet jeho ušima“, abychom mohli vytvořit příjemnou atmosféru, v níž se bude cítit dobře. Dosáhnout toho můžeme například osvětlením (tlumené světlo), správným výběrem hudby v pozadí, ztišeným hlasem, eliminováním rušivých vlivů a pohodlnými místy k sezení nebo ležení.
Možnost volby a výběru
Klient by se měl podle svých možností rozhodnout sám a iniciativa by měla vycházet od něj. Průvodce klienta respektuje a přizpůsobuje se jeho volbě. Je třeba také respektovat tempo klienta, kdy mu třeba poskytnout dostatek času, protože intenzita vnímání a zpracování podnětů je u osob s postižením rozdílná. Záměrem je, aby klient zachytil a zpracoval podněty a vytvořil si nový zážitek svým vlastním tempem a způsobem. Proto by ve Snoezelen místnostech neměl být přítomen spěch nebo nátlak. Důraz se klade také na vztah mezi klientem a terapeutem, který má být založen na vzájemné důvěře.
Nedirektivní přístup
Dalším principem je nedirektivní přístup, který „otcové Snoezelenu“ charakterizovali jako „nic se nemusí, vše je dovoleno“ (Verheul, Hulsegge). Dobrovolnost a svoboda bez nátlaku se vztahuje zejména na svobodu pohybu a chování v místnosti, kdy se klient může volně pohybovat, zkoumat prostředí a nechat podněty na sebe působit. Průvodce by se měl přizpůsobit jeho představám, měl by mu dovolit víc než obvykle. Z pedagogického hlediska může pedagog klienta vést a promyslet si průběh pobytu ve Snoezelenu. Tato možnost nepopírá původní záměr a princip svobodné volby, neboť mnoho dětí a dospívajících má problém se delší dobu koncentrovat bez dalšího usměrnění (Mertens, 2003).
Správná časová délka
Obecně by délka jednoho pobytu měla trvat přibližně 30 – 45 min, závisí však na konkrétních potřebách klienta. Individuální pobyty nemusí trvat dlouho, klienti benefitují z jejich pravidelnosti. Skupinové pobyty, při kterých je potřebný čas na skupinovou dynamiku, mohou trvat i 45 až 60 minut.
Důležité je, aby tak, jak vznikla klidná atmosféra, se také postupně pozvolna ukončila. Pobyt ve Snoezelen místnosti by neměl být náhle přerušen a ukončen. Ideální pobyt, pokud to okolnosti dovolí, může být s otevřeným koncem a v nelimitovaném čase, kdy délka závisí na reakcích klienta. Pokud klesá nadšení z aktivit, zájem, naznačuje to určité signály pro ukončení. Projevy mohou být různé a signály bychom měli umět správně identifikovat a interpretovat.
Důležité je opakování, neboť klienti potřebují mnohem více času na vnímání a zpracování podnětů. Je obtížné stanovit jak často, jak dlouho a jakým způsobem. Zde jsou opět významnými indikátory zejména reakce klienta.
Autorka: Mgr. Daniela Ponechalová
Zdroj ilustračního obrázku: www.hopital-seyne.fr
