Studie se zaměřila na přínosy využití Snoezelen místnosti celou rodinou dítěte s mentálním postižením. Výsledky poukázaly na výrazné přínosy takového přístupu na celou rodinu. Frekvence návštěv rodin v zařízení se výrazně zvýšila. Děti s postižením zažívaly ve Snoezelen místnosti více intimity a dotyků od členů rodiny, rodiče se těšili z pozitivních pocitů dítěte s postižením, sourozenci si užívali možnost hry a zábavy v multisenzorickém prostředí.
Úvod
Studie popisuje způsob práce ve Snoezelen místnostech zaměřený na práci s celou rodinou u dětí s mentálním postižením. Tenhle přístup se začal využívat v Izraeli a je založen na aktivním trávení času ve Snoezelen místnostech, co znamená, že klient má na výběr například typ místnosti; úkolem terapeuta ovšem je aktivovat klienta k určitým činnostem v místnosti, čím nabírá práce ve Snoezelen místnostech aktivnější charakter.
Počátky přístupu zaměřeného na práci s celou rodinou ve Snoezelen místnosti
Snoezelen místnost v Lev Hakadosh v Izraeli vznikla v červenci 1999 a přístup zaměřený na práci s rodinami se tady začal využívat od října 2000. Hlavním impulzem pro zapojení celé rodiny při práci s dítětem s postižením v místnosti Snoezelen se stal den, kdy přišla jedna rodina (rodiče a tři sourozenci) do centra a chtěla se účastnit Snoezelen sezení. Povaha tohoto sezení se v přítomnosti celé rodiny úplně změnila; bylo to jedno z nejúčinnějších sezení dítěte. Proto se zaměstnanci centra rozhodli postupně pracovat na sociálním programu zapojení rodin do sezení ve Snoezelen místnosti také u jiných dětí s mentálním postižením.
Hlavní cíle sociálního programu zapojení rodin do Snoezelen sezení
Hlavní cíle sociálního programu zapojení členů rodin do Snoezelen sezení byly podpora rodinných setkání, aktivnější zapojení rodin do procesu starostlivosti o dítě a zvýšení počtu návštěv dítěte ze strany rodiny. Zapojením rodin do práce ve Snoezelen místnosti by měli členové rodiny nabýt schopnost lépe poznávat silné a specifické stránky dítěte s mentálním postižením. Na základě těchto cílů by se měla následně zlepšit nejen kvalita života dítěte, ale mělo by dojít také ke zlepšení vztahů mezi dítětem, jeho rodinou a rodinným prostředím.
Charakter sezení rodin ve Snoezelen místnosti
První kontakt s rodinami zabezpečoval sociální pracovník, který následně společně s terapeutem pracovali ve Snoezelen místnosti s jednotlivými rodinami. Každé rodinné sezení ve Snoezelen místnosti bylo rozděleno na dvě části. První část, která trvala od 20 do 40 minut, se zaměřovala na volné aktivity v hravé a aktivní atmosféře s vizuálními efekty a energickou hudbou. Dítě se ve Snoezelen místnosti hrálo se sourozenci a naplno si užívali společné chvíle při volné hře. V první části bylo hlavním úkolem terapeuta usměrňovat hru dětí, přičemž sociální pracovník vedl rozhovor s rodiči a odpovídal na jejich otázky a emoční projevy. Druhá část se vyznačovala výraznější strukturou a trvala od 15 do 30 minut. Charakter druhé části byl spíš relaxační, převládala tichá atmosféra s tlumenými světelnými efekty a pomalou magickou hudbou. Členové rodiny se uložili do relaxační polohy a pomocí olejů masírovali dítě s postižením; často se stávalo, že si masáž vyžádali i ostatní sourozenci.
Výsledky a zjištění sociálního rodinného projektu
V průběhu osmi měsíců trvání sociálního rodinného projektu dosáhlo centrum počet 210 rodinných návštěv dětí s mentálním postižením v centru (v průměru 11,7 návštěv za měsíc). Před vytvořením podporného rodinného programu byl průměrný počet rodinných návštěv dětí s mentálním postižením čtyři za měsíc.
Rodiče prostřednictvím dotazníku a rozhovorů vyjadřovali zejména spokojenost se sezeními; těšili se z úsměvů, radosti a aktivity dítěte. Podstatné pro ně bylo především to, že měli možnost být v interakci se svým dítětem a jeho sourozenci. Rodiče se také vyjádřili, že sourozenci dítěte s postižením často o sezeních doma mluvili, žádali rodinné návštěvy v centru častěji a těšili se na další sezení. Sourozenci byli velmi nešťastní, když sezení končilo; vnímali sezení jako možnost zábavy a hry, a ptali se, kdy mohou znovu přijít. Na druhé straně, dítě s mentálním postižením mělo možnost prožít víc intimity, dotyků a interakce s rodiči a sourozenci.
Odborníci zaznamenali fakt, že práce s rodinami ve Snoezelen místnosti představuje příležitost jak snadněji komunikovat s rodiči o jejich pocitech, strachu a žalu, čím se přirozeně otevírá prostor pro další terapeutickou podporu.
Zdroj:
NASSER, K.; CAHANA, C.; KANDEL, I.; KESSEL, S.; MERRICK, J. 2004. Snoezelen: Children with Intellectual Disability and Working with the Whole Family. In: The Scientific World JOURNAL. 2004, July 3, pp. 500-506. ISSN 1537-744X.
Překlad: Zuzana Pavlíková
Text byl redakčně krácen.
Zdroj ilustračního obrázku: www.macarthuradvertiser.com.au
