Skip to main content

Opodstatnění Snoezelenu nebo co prokazují výzkumné studie

V tomto článku najdete shrnutí základních výzkumů prováděných s cílem prozkoumat vliv metody Snoezelen u klientů s těžkým mentálním nebo vícenásobným postižením. Výzkumy ukazují pozitivní krátkodobé efekty na děti či dospělé s těžkým postižením na redukci problémového či stereotypního chování a zvýšení adaptability.

Tak jako u každé jiné metody nebo formy intervence, i při Snoezelenu bylo třeba na základě různých výzkumů a studií prokázat pozitivní efekty na osobnost jednotlivce s postižením, tedy koncept Snoezelen podložit vědecky. Výzkumy vlivu Snoezelenu na jednotlivce s mentálním a kombinovaným postižením se začaly realizovat v devadesátých letech minulého století, ale nebyl jich dostatek. Můžeme však konstatovat, že na přelomu tisíciletí se situace začala zlepšovat a přibývaly výzkumy, které se zaměřovaly na efekty v různých oblastech: fyziologické funkce jednotlivce, komunikace, chování, pozornost nebo vnímavost vůči prostředí (Sarimski, 2006). Pokusíme se shrnout záměry a výsledky alespoň některých studií nebo projektů zaměřených na jednotlivce s mentálním a kombinovaným postižením.

Shapiro et al. (1997) sledovala 20 dětí (5 – 10 let) se středně těžkým a těžkým stupněm mentálního postižení, které projevovaly stereotypní chování. Cílem bylo zjistit relaxační efekt a vliv na chování, porovnat vlivy Snoezelenu a hrové místnosti (s vybavením na senzorickou integraci). Děti byly náhodně rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina podstoupila nejprve Snoezelen a pak intervenci v hrové místnosti, druhá skupina opačně. Každé dítě podstoupilo celkem čtyři intervence. Výsledky měření prokázaly větší vliv Snoezelenu na fyziologické funkce dětí, kde docházelo k výraznějším změnám v tepu srdce před, během a po intervenci. Co se týče vlivu Snoezelenu na chování dětí, byl zaznamenán pokles množství a kratší časové trvání maladaptivního chování (houpání, kývání rukama, apod.) ve srovnání s intervencí v hrové místnosti. Naopak byl zaznamenán výrazný nárůst množství a časového trvání adaptivního chování (úsměv, vokalizace,…) během Snoezelenu ve srovnání s hrovou místností. Tato studie potvrzuje krátkodobý pozitivní efekt Snoezelenu na redukci stereotypního chování a facilitaci adaptivního chování.

Cuvo et al. (In: Lancioni, 2002) provedli experiment u tří dospělých s těžkým mentálním a vícenásobným postižením. Během 14 – 18 Snoezelen jednotek zjišťovali, zda pobyt v multisenzorickém prostředí zvýší stupeň konstruktivní činnosti a ovlivní stereotypní chování. Na základě pozorování byl potvrzen nárůst konstruktivní činnosti a pokles stereotypního chování, avšak tyto výsledky dosažené při pobytu v multisenzorické místnosti se nepodařilo promítnout do jejich přirozeného prostředí.

Anezaki (2004) zkoumal 10 matek s dětmi s těžkým tělesným a mentálním postižením ve věku 2 – 6 let. Matky s dětmi absolvovaly v průměru 4,6 Snoezelen jednotek a vyplnily dotazník, v němž měly zhodnotit edukační efekty Snoezelenu a postřehnutí změny v chování. Výrazné změny nebyly zjištěny. U čtyř dětí však byl pozorován zvýšený zájem o prostředí, zlepšení zrakové fixace, uvolněnost a schopnost užívat si dané prostředí. U dvou dětí po prvotních negativních reakcích na prostředí (pláč) došlo ke změně a byly schopny prostředí snadněji akceptovat a zajímat se o objekty. Snoezelen byl pozitivně vnímán matkami dětí a kladně ovlivnil jejich duševní únavu. Vícero matek reagovalo na Snoezelen jednotky pozitivně a chtěly i s dětmi pokračovat v dalších pobytech v multisenzorické místnosti.

Z jiných projektů lze zmínit projekt Paul Prins a Mieke Swennen, kteří v Nizozemsku zkoumali komunikační signály u osob s těžkým vícenásobným postižením, aby jim lépe porozuměli a mohli si s nimi vybudovat vztah. Toto je při Snoezelenu jedním z nejhlavnějších požadavků.

Lorraine Thomas pracovala na vytvoření “hodnotící škály”, aby se daly lépe zachytit efekty Snoezelenu na komunikaci, interakci, pozornost, emocionalitu u dětí a dospělých s mentálním postižením, vícenásobným postižením, demencí a jiných skupin (Mertens, 2005).

Toto byl jen stručný souhrn malé části výzkumů, jejichž předmětem byli jednotlivci s mentálním a kombinovaným postižením. V odborných časopisech lze najít další studie, i takové, které nepotvrdily výraznější změny v chování nebo osobnosti těchto jednotlivců. Odborníci se stále dožadují dalšího výzkumu, zejména hodnocení dlouhodobých efektů Snoezelenu na osobnost výše zmíněných jednotlivců.

 

Autorka: Jana Hrčová

Zdroje:

ANEZAKI, H.: 2004. Snoezelen: its Effects on the Education for Infants with Severe Motor and Intellectual Disabilities.

Dostupné na: http://miuse.mieu.ac.jp:8080/handle/10076/2091

Citované dňa: 14. 4. 2010

LANCIONI, G. et al.: 2002. Snoezelen: an overview of research on people with developmental disabilities and dementia. In: Disability and Rehabilitation. Roč. 24, č. 4. 2002. s. 175 – 184. ISSN 1464-5165

MERTENS, K.: 2005. Snoezelen – Anwendungsfelder in der Praxis. Dortmund: Verlag modernes Lernen, 2005. 288 s. ISBN 3-8080-0577-7

SARIMSKI, K.: 2006. Basale Stimulation als Konzept der Wahrnehmungs- und Kommunikationsförderung von Menschen mit sehr schweren Behinderungen aus Sicht der Psychologie. In: Lamers, W. et al.: 2006. Basale Stimulation – kritisch – konstruktiv. Düsseldorf: Verlag selbstbestimmtes Leben, 2006. 303 s. ISBN 3-910095-67-4

SHAPIRO, M. et al.: 1997. The Efficacy of Snoezelen in the Management of Children with Mental Retardation who exhibit maladaptive behaviours. In: The British Journal of Developmental Disabilities. Roč. 43, č 85, časť 2. s. 140 – 155.

Zdroj ilustračního obrázku: westfaironline.com