Text shrnuje jednu z prvních studií, které zkoumaly efektivitu metody Snoezelen u lidí trpících chronickou bolestí. Výsledky poukazují na to, že u pacientů, kteří využívali multisenzorickou místnost došlo k jednoznačnému poklesu úrovně pociťované bolesti. Zároveň se u nich projevily další pozitivní efekty spojené s využíváním multisenzorického prostředí, například zlepšení spánku či zvýšení úrovně potěšení.
Multisenzorické prostředí Snoezelen je u odborníků zabývajících se mentálním postižením a duševním zdravím považováno za metodu a strategii schopnou navodit u klientů relaxaci. Jelikož jednou z hlavních technik pro zvládání a léčbu chronické bolesti je právě relaxace, rozhodli se autoři popisované studie Schofield a Davis prozkoumat potenciál Snoezelenu pro léčbu chronické bolesti.
Klinicky rozlišujeme dva typy bolesti, akutní a chronickou. Oba typy bolesti mohou být důsledkem určitého úrazu nebo nemoci. Avšak chronická bolest je problematičtější, protože má dlouhotrvající charakter (měsíce až léta) a nakonec se pociťovaná bolest nemusí vůbec vztahovat k původnímu škodlivému jevu. Dlouhodobé působení chronické bolesti může mít devastační účinky na mnohé oblasti života jednotlivce.
Multidisciplinární programy péče a léčby chronické bolesti se soustřeďují zejména na změnu chování pacientů prostřednictvím změny vnímání bolesti. Tyto programy jsou zaměřené na rozvoj zručností a strategie zvládání, kterými pacienti získávají kontrolu nad svou bolestí a dokáží tak udržet přiměřenou míru prožívané bolesti a zvýšit tím kvalitu svého života.
Hlavním cílem popisované studie bylo posoudit použití senzorické stimulace jako potenciální strategie pro léčbu chronické bolesti, přičemž toto téma ještě nebylo doposud výzkumně zpracované. Autoři studie se rozhodli pro zhodnocení přístupu senzorické stimulace v porovnaní s využitím relaxace, protože oblast využití relaxace u pacientů s chronickou bolestí byla v minulosti výzkumně obsáhle zpracovaná a byla rovněž zakomponovaná do systému klinické starostlivosti.
Studie se uskutečnila v District General Hospital Pain Clinic a v multisenzorické místnosti Snoezelen v Centru pro zdravotní postižení. Na studii spolupracoval multidisciplinární tým odborníků, který sestával z konzultanta, anesteziologa, klinického psychologa, fyzioterapeuta a tří zdravotních sester. Zdravotní sestry zabezpečovaly praktický chod výzkumu a ostatní odborníci se zaměřovali na podporu a facilitaci pacientů a stejně tak průběhu výzkumu. Výzkumnou vzorku studie tvořilo 98 pacientů, kteří byli náhodně rozděleni do experimentální a kontrolní skupiny s podobnými demografickými charakteristikami. Jako intervence byla u experimentální skupiny použita senzorická stimulace a u kontrolní skupiny nácvik relaxace. Kontrolní skupina absolvovala 2 sezení po 3 hodiny, ve kterých se pacienti učili relaxovat a experimentální skupina absolvovala rovněž 2 sezení senzorické stimulace v délce 3 hodin. Jednotlivá výzkumná hodnocení byla uskutečněna před příslušnou intervencí, po 1 měsíci a po 3 měsících od příslušné intervence.
Hodnocení chronické bolesti a jejího prožívání zohledňuje vícero faktorů, o které je potřeba se zajímat. Proto se autoři studie Schofield a Davis při hodnocení prožívání pacientů trpících chronickou bolestí zaměřili na hodnocení:
- intenzity bolesti a kvality bolesti;
- míry sebeúčinnosti jednotlivce (ovlivňuje schopnost jednotlivce vypořádat se s bolestí);
- kopingových strategií jednotlivce (kognitivní a behaviorální);
- kvality života jednotlivce;
- míry úzkosti a deprese jednotlivce.
Výsledky kontrolní skupiny pacientů s chronickou bolestí po příslušné intervenci v podobě nácviku relaxace ukazují, že daná skupina pacientů zaznamenala zlepšení v celkovém dopadu nemoci na jednotlivce a jeho kvalitu života. Konkrétně nastalo zlepšení v psychosociální škále (p = 0.03), v subškále spánek (p = 0.01) a v subškále celkový dopad nemoci na pacienta (p = 0.004). V experimentální skupině pacienti po příslušné intervenci senzorickou stimulací zaznamenali signifikantní redukci v indexu hodnocení bolesti a smyslovém indexu, také se zredukoval počet vybraných slov (p = 0.009). Experimentální skupina zaznamenala signifikantní zlepšení v psychické (p = 0.009), psychosociální (p = 0.009) subškále a v subškále potěšení (p = 0.001)). Pacienti experimentální skupiny pociťovali výrazná zlepšení v subškále spánek (p = 0.001) a celkový dopad nemoci na pacienta (p = 0.001). U pacientů z experimentální skupiny se objevilo také signifikantní zlepšení v škále sebehodnocení kopingových strategií (p = 0.04).
Podstatným zjištěním studie autorů Schofielda a Davise je, že v experimentální skupině pacientů, u kterých byla použita jako intervence senzorická stimulace, se projevila, na rozdíl od kontrolní skupiny, celková redukce v úrovni pociťované bolesti. Z daného zjištění můžeme usoudit, že senzorická stimulace Snoezelen je více než jen relaxační technika. Může představovat podstatně silnější prostředek s rychlejším efektem pro pacienty s chronickou bolestí v porovnaní s relaxačními technikami, které situačně zabraňují nepříjemným pocitům spojeným s prožívanou bolestí, a tím redukují pocit bolesti spíše nepřímo. Další důležitá zjištění studie Schofielda a Davise mluví o tom, že experimentální skupina pacientů s chronickou bolestí vykazovala zlepšení v pociťování celkového potěšení, co je v souladu se základní filozofii Snoezelenu a senzorické stimulace jako prostředku pro navození příjemných zážitků a prožívání. V této oblasti by se měl výzkum dále rozvíjet a zaměřit se na popsané skutečnosti a potenciál metody senzorické stimulace Snoezelen pro podporu pacientů s chronickou bolestí.
Zdroj:
SCHOFIELD, P.; DAVIS, B. 2000. Sensory stimulation (snoezelen) versus relaxation: a potential strategy for the management of chronic pain. In Disability and Rehabilitation, 2000, Vol. 22, No. 15, pp. 675-682. ISSN 1464-5165.
Překlad: Zuzana Pavlíková
Text byl redakčně krácen.
Zdroj ilustračního obrázku: www.rompa.com
