Tento text přibližuje možnosti využití různých terapeutických přístupů a metod s klienty s autismem a Aspergerovým syndromem. Uvádí pozitivní přínosy a příklady aktivit z oblasti bazální stimulace, terapie senzorické integrace a senzomotorické terapie.
Dalšími vhodnými aktivitami ve Snoezelen prostoru, které taky navozují pocit relaxace, jsou techniky z konceptu bazální stimulace, zejména somatická stimulace a polohování.
Cílem použití somatické uklidňující stimulace je stimulace vnímání tělesného schématu, poznávání vlastního těla, redukce stavů neklidu a hyperaktivity, navození celkového tělesného uvolnění.
Základním pravidlem jsou pohyby ve směru růstu ochlupení, které podávají informace o tělesné formě a působí uklidňujícím dojmem. Po ochlupení postupujeme jen v jednom směru a klientovo tělo modulujeme oběma rukama. Podle stavu klienta začínáme od obličeje; jestli mu to nevyhovuje, zařadíme obličej na závěr stimulace. Oblast obličeje stimulujeme nejdřív po obvodě, současně na obou jeho stranách. Následně pokračujeme na hrudníku, oběma rukama symetricky stimulujeme trup od středu do stran, kde mírným tlakem zvýrazníme jeho hranice. Horní končetiny modulujeme po obvodě opět ve směru ochlupení, jednotlivé prsty modulujeme zvlášť. Stejným způsobem modulujeme dolní končetiny. Záda modulujeme stejně jako hrudník, tedy od zad k vnějším stranám a opět zvýrazníme mírným tlakem hranice trupu.
V průběhu stimulace bychom neměli od klienta odcházet, být rušeni, nebo mluvit s třetí osobou. V průběhu stimulace udržujeme s klientem stálý kontakt, pozorujeme jeho reakce; vykazuje-li negativní reakci, stimulaci přerušíme a nabídneme mu jinou, například vestibulární stimulaci, která může vést ke zklidnění.
Na podporu stavu zklidnění a relaxace můžeme u klienta využít i některé způsoby polohování.
Poloha „mumie“ – klienta zabalíme do deky, ve které leží, a to tak, že začneme při jeho nohách a končíme v horní části těla, kde deku zafixujeme přeložením jejího konce pod tělo klienta. Ruky klienta nebalíme k tělu, položíme je na jeho hrudník. Umožníme mu tak vnímat vlastní dech, a taky mu poskytneme možnost vymanit se z „mumie“, bude-li chtít. „Mumii“ lze kombinovat s polohou „hnízdo“ tím, že klienta obložíme ještě několika srolovanými dekami nebo fixačními perličkovými polštáři. Dle potřeby můžeme klienta ještě přikrýt a poskytnout mu taktilně-haptickou stimulaci (Friedlová, 2007).
Snoezelen taky vytváří prostor pro aplikaci terapie senzorické integrace a léčebně-pedagogického senzomotorického programu. Důraz je totiž kladen na důležitost komplexního vnímání, rozvoj zručností pomocí hrových činností, poskytování podnětů a vytváření podmínek příznivých pro rozvoj dítěte ve všech oblastech. Vycházejíc z toho, co dítě dokáže a připravováním situací, ve kterých dostane potřebné stimuly pro další růst, se otevírá cesta senzorické integraci i organizaci podnětů, a tak dítě dostává prostor pro učení se adaptivním odpovědím na životní situace.
Terapie se zaměřuje zejména na základní systémy: vestibulární, taktilní a proprioceptivní vnímání. Při terapii se využívají pomůcky (různé druhy houpaček, lana, kužel, dutý válec, rolovací deska, míčkový bazén, skluzavky, žebřiny, gymnastické míče a pod.), které umožňují zážitky z pohybu a z vlastního těla pomocí mnohostranné vestibulární, proprioceptivní a taktilní zkušenosti a zároveň jsou výzvou na přizpůsobení se pohybu.
Další z možných aktivit ve Snoezelen prostoru jsou různé formy intervence a terapie kreativním způsobem, zejména psychomotorická terapie, ergoterapie, muzikoterapie, dramaterapie, terapie hrou, biblioterapie, arteterapie a animoterapie. Je ovšem třeba je přizpůsobit aktuálnímu stavu klienta, jeho vývinové a kognitivní úrovni a podmínkám prostředí.
Zdroj:
Mgr. Daniela Ponechalová. Snoezelen pre deti a mladých ľudí s poruchou autistického spektra. Príručka vhodných terapií pre klientov s PAS a príklady dobrej praxe, vydalo Autistické centrum Andreas, ISBN 978-80-970549-8-4.
Zdroj ilustračního obrázku: www.southeastern.edu
