Rozhovor vznikl dne 18. července 2013 v Domově sociálních služeb pro děti a dospělé SIBÍRKA na Sibírské 69 v Bratislavě, kde pracují s dětmi i dospělými s těžkým kombinovaným postižením. V rozhovoru se dovíte o možnostech, které Snoezelen přináší v oblasti terapie a vzdělávání těchto klientů. Rozhovor připravily a vedly PaedDr. Jana Hrčová a Mgr. Zuzana Pavlíková.
Můžete, prosím, ve stručnosti představit své zařízení?
Jana Strašilová, speciální pedagog a terapeut: Jsme zařízení sociálních služeb SIBÍRKA. Staráme se o 38 klientů s vícenásobným postižením. Jde o mentální, tělesná a smyslová postižení těžkého stupně. Většina klientů je nemluvících, imobilních a jsou plínkovaní. Naše práce je tak víceméně zaměřena na smyslovou stimulaci.
Co vás vedlo ke zřízení Snoezelen místnosti ve vašem zařízení?
Zuzana Lucká, léčebný pedagog: Rozhodli jsme se vybudovat první multisenzorické místnosti, protože jsme slyšeli o úspěchu Snoezelen terapie u lidí s vícenásobným postižením. Tato forma terapie se nám zdála vhodná i proto, že naši klienti jsou ve Snoezelen místnosti schopni reagovat na stimul aktivněji jako v běžném prostředí.
Lenka Borošová, vychovávatel, terapeut: Vyhledáváme nové trendy v terapii a práci s vícenásobně postiženými. Když jsme se dověděli o Snoezelenu, hned jsme začali shánět granty na vybudování místnosti.
Jana: Snoezelen terapie vytváří výborný prostor pro multisenzorické působení. Klientům poskytuje velmi silné dojmy a mohou z ní čerpat zážitky a zkušenosti pro běžný život. Klienti na tyto smyslové podněty reagují velmi dobře.
Jak dlouho již využíváte jednotlivé multisenzorické místnosti?
Zuzana: Před čtyřmi lety jsme jako první zřídili bílou místnost.
Jaké místnosti máte v současnosti?
Zuzana: Již několik let máme bílou a tmavou místnost, před pár měsíci přibyla hravá místnost. Takže již máme tři typy místností.
Kteří zaměstnanci vedou aktivity ve Snoezelen místnostech?
Zuzana: V našem případě je to terapeuticko-diagnostický úsek, většina z nás jsou speciální nebo léčební pedagogové.
Kdo využívá Snoezelen místnosti?
Jana: Multisenzorické místnosti využívají jednou týdně všichni naši klienti. Jejich věkové rozpětí je 7 až 64 let. Snoezelen využívá také personál zařízení. Bílá místnost slouží na relaxaci i pro opatrovatelky, zdravotníky a další zaměstnance DSS.
Jaký způsob převažuje při práci v multisenzorických místnostech? Je to spíše terapeutická aktivita, volnočasová aktivita, nebo pedagogická podpora?
Lenka: Z mého pohledu je to primárně terapeutická aktivita. Také ve Snoezelen prostředí realizujeme volnočasové aktivity.
Z jakého důvodu převažuje právě terapeutická aktivita?
Lenka: Právě při našich klientech je terapeutický přístup velmi důležitý. Sledujeme i jiné cíle, které naplňujeme i v běžné práci s klienty. Já osobně to vnímám jako přínosnější jako kdyby byly místnosti využívány jen na volnočasové aktivity.
Jana: Zařízení v multisenzorické místnosti vytvářejí perfektní prostředí na rozšiřování zručností jedince. Cílem terapie je rozvíjet osobnost člověka, posilovat ty zručnosti, které má. A Snoezelen místnosti jsou na to opravdu úžasné.
Pracujete v místnostech individuálně, nebo se zaměřujete i na skupinovou práci?
Lenka: Začínali jsme individuálně, protože jsme potřebovali zjistit, jak který klient v místnosti reaguje, které z komponentů preferuje. Když jsme takto zdiagnostikovali každého klienta, začali jsme je kombinovat. Spojujeme je tak, aby to pro ně bylo smysluplné a efektivní. Někdy se klienti svým přirozeným chováním a projevy mohou navzájem vyrušovat.
Ráda bych se dověděla víc o této skupinové terapii. Je to práce s celou skupinou, nebo je to jen o tom, že v místnosti je více klientů a každý se zaobírá svými stimuly?
Zuzana: Většinou je to tak, že se každý zaobírá svými stimuly. V některých případech dojde i ke skupinové interakci, ale to do velké míry závisí od jednotlivých klientů.
Jana: Když spolu v místnosti trávíme čas, vzniká prostor na vytváření kontaktů. Když přijdou do místnosti, tak se pozdraví, někteří si podají ruce. Nejsou to nějaké izolované bytosti v jedné místnosti. Snažíme se, aby mezi klienty probíhaly živé interakce a přátelství, ve Snoezelenu i mimo něj.
Lenka: Já to dělám tak, že se vždy nějaký čas na začátku věnuji jednomu klientovi a společně s ním se věnuji určitému podnětu. Pak mu dopřeji čas, aby to prožíval sám a věnuji se jinému klientovi.
Které jsou podle vás nejdůležitější prvky v jednotlivých místnostech? Které nejčastěji využíváte při práci?
Zuzana: Myslím si, že všechny komponenty jsou rovnocenné a spíše jde o to, co preferuje klient, nebo co ho může posunout dál v terapeutické práci. To, jestli převážně využíváme optická vlákna, bublinkový válec nebo vibrační vodní postel závisí od klienta, který se tam nachází.
Jana: V multisenzorických místnostech využíváme i bazální stimulaci. Při bazální stimulaci se soustředím na vibrační stimulaci a vestibulární stimulaci. Z tohoto pohledu je velmi důležitá vodní postel s vibracemi a křeslo na houpání ve tvaru listu.
V multisenzorických místnostech máme široké spektrum pomůcek. V bílé i ve tmavé místnosti máme bublinkový válec, optická vlákna, projektor s obrázkovými kotouči, zrcadlovou kouli, svítící strop. V bílé místnosti je navíc vibrační vodní postel, houpačka ve tvaru listu, Space projektor a doteková stěna. Hravá místnost je úplně jiná. Je tam suchý bazén s kuličkami, šachovnicová matrace, měkké schody a šikmá plocha přizpůsobená pro klienty. Na stěně se nachází otáčecí kruh s přesýpacími korálky a bublinkové zrcadlo. Také v ní máme lehátko na houpání; talíř, ve kterém se klient může otáčet; dřevěnou houpací desku na stimulaci motoriky; dešťovou palici, didgeridoo, chrastítka a skládací piano pro rozvoj sluchu. Chtěli jsme, aby to působilo příjemným dojmem, proto jsme na stop umístili dekoraci z batikovaných pláten.
Můžete blíže specifikovat, které z komponentů jsou u klientů nejoblíbenější?
Lenka: V bílé místnosti je to určitě vibrační postel a houpačka. Velmi populární je také bublinkový válec. Všichni klienti ho chtějí zapnout a ovládat vždy, když tam přijdou. Mají velmi rádi i interaktivní ovládač, kterým mohou ovládat bublinky a barvy válce. Naši klienti mají velmi slabé motorické zručnosti, a tento ovládač jim poskytuje možnost ovlivňovat nějaké technologické zařízení. V běžném životě většinou nemají možnost ovládat žádnou technologii. Interaktivní ovládač je perfektně přizpůsoben potřebám uživatelů s postižením. I klient s mimovolnými pohyby může snadno přepínat barvy a ovládat bublinky.
Jakým způsobem sestavujete jednotlivé Snoezelen jednotky, tedy pobyty v místnosti?
Zuzana: Když u klienta sledujeme určitý cíl, zaměřujeme se na to, aby byly podporovány právě ty věci. A tomu ovšem přizpůsobujeme i čas. Jsou klienti, kteří jsou v místnosti maximálně 15 minut, jiní by tam byli schopní být půl dne, zůstávají ovšem 30 minut. Trvání Snoezelen jednotky závisí od klienta, od jeho osobnosti a aktuálního zdravotního stavu.
Uveďte prosím konkrétní příklady Snoezelen jednotky.
Jana: S jedním klientem dělám bazální stimulaci, masíruji mu záda, abych rozvinula jeho plytké dýchání. Tyto podněty jsou velmi příjemné, klient se často schoulí do embryonální polohy. Přikryju ho zátěžovou dekou a ohraničím do hnízda. Toto připomíná období nitroděložního vývinu, pocit bezpečí, jistoty. Někdy při tom zaspí. V takovém případě ho nebudím. Nechám ho delší čas vyspat, případně tam vezmu klienta, který je tišší a nebude ho rušit. Pak začnu zvyšovat hlasitost hudby nebo osvětlení, aby se pomalu, plynule probudil.
Lenka: Mě napadá příklad z tmavé místnost, která je určena primárně pro lidi se zrakovým znevýhodněním. Máme klienta, který má v běžných situacích problém rozpoznávat barvy, tvary, osoby. U něj je stimulace ve tmavé místnosti nasměrována tak, aby se podněty zvýrazňovaly a byly snáz rozpoznatelné. Klient zažívá pocit úspěchu, který je pro následnou práci velmi důležitý. Je to pro něj uchopitelnější jako běžným způsobem.
Pojmenovává tyto barvy a tvary?
Zuzana: Ano, pojmenovává je. Je rád, že je umí identifikovat. Při normálních světelných podmínkách to nedokáže. Jelikož je tam ultrafialové světlo, stačí i bílé části oblečení, aby se zaměřil například na hranice svého těla a uvědomil si: „Ano, toto je moje končetina.“
Můžete uvést další příklady?
Lenka: Od jedné z našich klientek bylo těžké získat reakci na podněty v běžném prostředí. Když jsme začaly navštěvovat tmavou místnost, začala vnímat světélka a otáčet za nimi hlavu. Měli jsme z toho velkou radost. U našich klientů většinou nedochází k velkým průlomům. Těšíme se z každé maličkosti, z každé pozitivní změny, kterou u klientů vidíme.
Lenka: Já jsem zaměřena na muzikoterapii. S některými klienty máme ve tmavé místnosti muzikoterapeutická setkání. Využíváme různou hudební produkci, prvky taneční terapie, kterou velmi dobře podpoří části oblečení v bílé barvě, které pod UV lampou navozují velmi zajímavé podněty.
Využíváte v multisenzorických místnostech i nějaké jiné terapeutické přístupy kromě bazální stimulace a muzikoterapie?
Zuzana: Já často využívám prvky psychomotorické terapie, například rituální hry na tělo, různé relaxační masáže a dotekovou stimulaci, nebo základní pohybové hry.
Jana: Snoezelen se dá využít i na rozvoj řeči. Jestli klienti dobře reagují na nějaký podnět, například na houpačce, tak je spojen s říkankou. Jestli chci klienta naučit vokál O, opakuji ho a on si ho opravdu z toho řečového projevu vytahuje. Velmi často se to opakuje, dochází ke stimulaci řečového projevu. Při projekci různých zvířátek na stěnu se snažíme pojmenovávat zvířátka, vyhledávat, rozlišovat velikosti. Je to v podstatě kognitivní terapie.
Vedete si záznamové archy ke každému klientovi, kde máte klienta naprofilovaného?
Zuzana: Vedeme si své záznamy, osobní evidenci a každý měsíc ji zpracováváme. U našich klientů se pokroky projeví ve velmi dlouhém časovém rozpětí.
Jana: Kromě těchto záznamů vytváříme individuální plán rozvoje osobnosti, kde je zahrnuta i Snoezelen terapie. Stanovujeme cíle, které bychom chtěli pomocí Snoezelenu dosáhnout.
Já bych se ještě vrátila k průběhu Snoezelen jednotek. Zajímalo by mě, jestli ty jednotky někdy sestavujete i tematicky. Určíte si nějaké téma (třeba pláž, moře, les) a přizpůsobíte podle něj podněty v místnosti, abyste vytvořili atmosféru místa, kam se klient jinak nedostane?
Zuzana: Ano, ovšem. Snažíme se pomocí aromaterapie, výběrem kotouče do projektoru a hudbou vytvořit například atmosféru lesa.
Jana: Snažíme se dělat různé zážitkové terapie. Někteří klienti na to velmi dobře reagují. Společně s klienty vytváříme ve Snoezelenu posezení s mořskou tematikou. Mluvíme o tom, na vodní posteli vytváříme vlnky. Klient se cítí jako na moři a opravdu se z toho těší.
Lenka: Já se snažím využívat i různé materiály. Když je téma moře, tak si donesu i vodu, aby to klient pocítil i prostřednictvím taktilní stimulace.
Jaký přínos představuje multisenzorická místnost pro vaše klienty? Jaké efekty pozorujete? Kam se díky Snoezelenu posunuli?
Lenka: Na základě zkušeností ze čtyř let fungování mohu říct, že jsou velmi přínosné. Klienti jsou vnímavější, více ochotni nasávat nové podněty a stimuly. Snoezelen v některých případech podporuje i motoriku klienta. Pobyt v multisenzorickém prostředí ho motivuje, aby se posouval za podnětem, aby otáčel hlavu, aby se natahoval. V běžném prostředí to nedělal, i přes stimulaci.
Jana: Jsou tady opravdu specifické podněty, například šikmá plocha v hravé místnosti. Život klientů je poměrně stereotypní, téměř celý den jsou na vozíku nebo na epedě. Běžně se nemohou přenést z vyšší plochy do nižší. A tato šikmá plocha jim to umožňuje. Když jsem viděla s jakou vervou se jeden klient po ní vrhal střemhlav dolů, byla jsem nadšena. Byl úplně úžasný, podával neuvěřitelné výkony. A když se dostal dolů, strašně se těšil z kontaktu s kobercem. Vyvaloval se na něm a užíval si podněty, které jsou pro něj příjemné.
Zuzana: Nejdřív jsme se snažili vytvořit u klientů pozitivní vztah k místnostem. Chtěli jsme, aby je poznali, aby byly pro ně přitažlivé. Potěšilo mě, když jsem řekla, že jdeme do tmavé místnosti a klient se usmál a vybral se tím směrem. To považuji za první úspěch. Lze mluvit o dvou typech zážitků, ke kterým dochází v průběhu Snoezelen jednotek. Jednak jsou to zážitky tady a teď. Mnozí naši klienti jsou orientovaní na prožívání tady a teď. Proto se snažíme vytvořit sezení tak, aby byl zážitek hluboký a příjemný. Druhý typ efektu přetrvá. Jedná se o rozvoj kognitivních funkcí, taktilního vnímání, motorických, sociálních a komunikačních zručností.
Domníváte se, že zařízení, která začínají se Snoezelenem, musí být trpělivá? Že si vyžaduje delší čas, kým se efekty Snoezelenu opravdu projeví? Říkáte, že již máte multisenzorické místnosti čtyři roky, a tak to umíte posoudit. Lze to posoudit po roce?
Jana: Jsou klienti, kteří si velmi rychle zvykají na změny a velmi rychle reagují. Jiní klienti jsou pomalejší. Za rok ovšem lze vypozorovat tendence k nějakému chování.
Jaký přínos představuje multisenzorická místnost pro vás jako pro pracovníky?
Zuzana: Pro mě osobně je to často terapie. V bílé místnosti si to s klientem vysloveně užívám. Je to úplně jiné jako když s klientem pracujete na oddělení nebo v běžné místnosti. Ve Snoezelen místnosti je úplně jiná atmosféra. Je to taková chvilka pro mě a pro klienta.
Lenka: Snažím se, aby terapie byla stejně příjemným zážitkem pro klienta i pro mě. Abychom sdíleli společné zážitky.
Setkáváte se, nebo jste se v minulosti setkali s problémy při vytváření nebo využívání Snoezelenu? Buď při budování místností, nebo později při samotné práci?
Zuzana: Při budování místnosti jsme měli velmi mnoho problémů, zejména při stavbě bílé místnosti. Byly to potíže s řešením elektrických rozvodů a spínačů při vstupu do místnosti. Nevěděli jsme jak docílit, aby byla místnost pro klienty skutečně bezpečná. Také jsme řešili větrání ve tmavé místnosti. Musí v ní být okna, ale zároveň je potřebné zachovat zatemnění místnosti, jinak by tyto podněty neměly smysl.
Lenka: Když začínáte v zařízení dělat něco nové, lidé reagují různě. Málokdo řekne: „Něco nového? Výborně, jdeme do toho!“ Spíše musíte překonávat reakce typu: „Co zase vymýšlíte? Na co je to dobré?“. Chci všechny povzbudit, že se oplatí překonat překážky a vydržet přirozený odpor, který mají lidé vůči novým věcem. U nás zaměstnanci až časem poznali přednosti místnosti. Dnes je ve volném čase sami využívají.
Zuzana: Ráda bych se vyjádřila k problémům při práci v místnosti. Podle mého názoru třeba dát velký pozor například při výběru zrcadlové koule. Levnější verze se kroutí velmi rychle a není pro klienta vhodná. Já jsem ji použila dvakrát a na mě samotnou to působilo rušivě. Oplatí se investovat do kvalitních komponentů, zejména je-li správná funkčnost klíčová.
Jana: Ovšem, ne všichni klienti dobře reagují na všechny podněty. Já mám klientku, kterou stresuje, jestli se zasvítí nebo zhasne světlo. Na takové podněty reaguje velmi prudce. Musím pomalu zatemňovat tmavou místnost, probíhá postupná desenzibilizace. Začínáme tím, že vše je rozsvíceno, nejsou zatemněna okna. Pak jde do místnosti ochotněji. Zůstáváme hned za prahem a s otevřenými dveřmi, aby měla pocit, že může kdykoliv odejít. Někdy si již můžeme dovolit zavřít dveře a zatemnit prostor, ale musím stále sledovat reakce klientky.
Zmínila jste jste negativní reakce některých klientů. Setkali jste se například s tím, že by se někteří klienti báli vodní postele?
Jana: Jsou klienti, kteří mají problém s nestabilní nebo houpací plochou. Pro jednoho klienta bylo problematické nastoupit do houpačky ve tvaru listu. Museli jsme tam někdy být i tři, abychom ho do této houpačky dostali. Měl pocit nejistoty, stále se přidržoval okraje houpačky. Podobně na něj působí i vlnění na vodní posteli. Vodní postel oblibuje, rád tam leží a vnímá hudbu přes vibrace. Když ovšem začnu dělat vlnění, je to pro něj velmi nepříjemné. Tuto zkušenost úplně odmítá. Když vidíme u klienta odmítavou reakci, která nemá tendenci se zlepšovat, tak nepokračujeme. Snažíme se vyhýbat stimulům, které jsou pro ně vysloveně nepříjemné.
Zuzana: Ani pro nás „zdravé“ lidi není všechno příjemné. Všechny podněty jsme vyzkoušeli na vlastní kůži. Já osobně miluji houpačku a nesnáším vodní postel. Respektuju, že klient může mít stejné nebo opačné pocity. Jestli je houpačka pro něj symbolem nejistoty, tak jako pro mě vodní postel, nenutím ho do toho.
Odkud čerpáte inspiraci pro výběr a rozvoj aktivit ve Snoezelen místnostech?
Zuzana: Do velké míry je to vlastní fantazie. Stále se snažíme vzdělávat a inspirovat různými publikacemi a návrhy her.
Lenka: Již jsem zmínila, že Snoezelen je pro mě úžasné místo, kde jakákoliv terapie a intervence s klientem může být hezčí, silnější, hlubší, efektivnější a smysluplnější. Cokoliv s klientem děláte v tomto prostředí má větší efekt, jako kdybyste to dělali v běžném prostředí klienta.
Jana: Mnoho klientů vás i navádí svým chováním a svými tendencemi. Na tom stavíme. Já navazuji na spontánní reakce, protože jsou často cestou ke klientovi. Opravdu se snažím podporovat jeho vlastní tendence.
Měli byste zájem o další vzdělávání v oblasti využívání multisenzorických místností? O jakou formu vzdělávání byste měli zájem?
Zuzana: Jestli by byly nějaké zajímavé vzdělávací akce, rádi bychom se jich účastnili. To, co je aktuálně dostupné, nevnímám jako přínosné.
Lenka: Já bych uvítala seminář s lektory ze zahraničí, kteří již mají praktické zkušenosti i s jinými typy Snoezelen místností kromě bílé, tmavé a hravé.
Jana: Podle mne není vždy potřebný vzdělávací seminář. Třeba čerpat zejména ze zkušeností s klientem. Naše klienty, jejich projevy a potřeby známe nejlépe. Je to taková samonaváděcí práce. Pokud máte tvořivost a dostatečnou představivost uskutečňovat nějaké věci, nepotřebujete vzdělávací semináře. Ty jsou podle mne vhodné zejména pro obeznámení se s dalšími typy místností, s novými komponenty.
Umíte si představit např. návštěvu vybraného zařízení v zahraničí, kde by se představila práce několika odborníků s různými cílovými skupinami?
Lenka: To by bylo skvělé. Já bych velmi ráda viděla někoho, kdo léta pracuje s klienty.
Musely by na to být získané prostředky z grantů nebo si umíte představit, že by takovou cestu podpořilo vaše zařízení? Tohle je dost důležitá otázka. Realizaci takových aktivit totiž zpomaluje hledání financí z grantů.
Zuzana: Realizace místností byla podpořena z projektů a myslím, že na toto by také bylo potřeba získat grant. Jako státní zařízení trpíme nedostatkem peněz. Tuto možnost bychom uvítali. Zatím si většinu seminářů nebo konferencí hradíme sami.
Je pro vás přístupnější vzdělávání ve formě přednášky, nebo spíš workshop s praktickými zkušenostmi?
Lenka: Uvítali bychom spíše praktický workshop, kde bychom mohli vidět ukázky práce s klienty. Teoretických poznatků máme dost.
Plánujete dále rozvíjet vaše multisenzorické místnosti?
Jana: Plánujeme maximálně dokoupit nějaké nové komponenty do místností. Všechen volný prostor jsme již využili při vytváření existujících multisenzorických místností. Další prostor nemáme k dispozici.
Lenka: Již před vytvořením první Snoezelen místnosti jsme měli pocit, že nemáme dostatek prostorů. Myslím, že kdyby nás nadchla nějaká další multisenzorická místnost a viděli bychom, že to má pro naše klienty opravdu smysl, určitě bychom do toho šli. A věřím, že by se i prostor našel.
Zuzana: Máme seznam pomůcek, které bychom rádi dokoupili. Pravidelně ho doplňujeme a čekáme, zda se nám podaří získat penízky na nákup.
Lenka: Stále obměňujeme nebo doplňujeme komponenty v místnostech. Klienti potřebují nové podněty, a stejně i my, terapeuti. Nemůžeme pracovat stále s těmi samými pomůckami, byť pořád jiným způsobem.
Je nabídka pomůcek na trhu dostatečná? V rámci 3lobitu se například snažíme stále přidávat nové pomůcky do našeho internetového obchodu Sensa-shop, existují i další obchody s podobným sortimentem. Dají se tady najít všechny pomůcky, nebo byste potřebovali něco přivést ze zahraničí?
Jana: Já mám velmi dobrou zkušenost s 3lobitem a Sensa-shopem. I když nemáte něco v nabídce, dokážete to vyhledat přes Rompu nebo jiné dodavatele. Znáte možnosti, víte, kde co najdete. Podle mne je na Slovensku dobrý přístup ke Snoezelen komponentům zejména díky vám. Když jsme zřizovali bílou a tmavou místnost, celé jste to zprostředkovali vy. Nevím si představit, jak bychom to vykomunikovali v anglickém jazyce. Navíc nemáme kapacity na to, abychom rozhodili sítě a zjišťovali, jaké jsou možnosti.
Můžete se vyjádřit k připravenosti absolventů? Když přijímáte nové lidi, absolventy léčebné pedagogiky, speciální pedagogiky, psychologie, jsou připraveni pracovat v multisenzorickém prostředí? A druhá otázka: umíte si představit více formalizované vzdělávání v oblasti Snoezelenu, typu akreditovaného vzdělávání? Je to opravdu potřebné? Nebo je Snoezelen natolik volný a otevřený, že si to nevyžaduje takový přístup?
Zuzana: Studuju poslední ročník doktorandského studia na Katedře léčebné pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského. V průběhu studia léčebné pedagogiky studenti absolvují kurzy o senzorické integraci a Snoezelenu, takže teoretická základna je dobrá. Studenti katedry mají možnost v rámci praxí nebo exkurzí přijít k nám do zařízení a obeznámit se s tím. V tomto roce se vícero studentů ve svých diplomových pracích věnovalo právě tématům Snoezelenu a senzorické integrace.
A co se týče vzdělávání těch, kteří jsou již dlouhodobě v praxi, například v rámci akreditovaného vzdělávání?
Jana: Nepovažuju to za nevyhnutné. Když je člověk dostatečně motivovaný a tvořivý, tak si při Snoezelen terapii poradí. Všechno se odvíjí od konkrétního klienta a jeho zručností.
Zuzana: Věděla bych si vzdělávání v oblasti Snoezelen terapie představit například ve smyslu jak probíhá jednoletý kurz muzikoterapie v podobě víkendových setkání. Studenti by tam získali teoretickou základnu a na ni nějakou praktickou nadstavbu.
Děkujeme velmi pěkně za rozhovor.
