Rozhovor vznikl dne 5. listopadu 2013 ve Speciální mateřské škole a Centru speciálně-pedagogického poradenství na Kollárově 55 v Banské Bystrici. Pracovnice zařízení nám v rozhovoru ukázaly jak multisenzorické prostředí pomáhá zklidnit děti s autismem nebo projevy hyperaktivity, ale také stimulovat děti, které mají těžké a vícenásobné postižení. Rozhovor vedla Mgr. Zuzana Pavlíková.
Představte ve stručnosti vaše zařízení a vaše pracovní pozice.
Mgr. Monika Bugáňová, pedagog speciální mateřské školy: Naše zařízení zastřešuje centrum speciálně pedagogického poradenství a zároveň i speciální mateřskou školu. Pracuji jako učitel a v odpoledních hodinách jako speciální pedagog, surdoped. Pracuji s dětmi s vícenásobným postižením a autismem.
Andrea Tomíková, pedagog speciální mateřské školy: Pracuji ve třídě pro děti s pervazivními vývojovými poruchami. S dětmi s autismem a více vadami pracuji 15 let.
PaedDr. Elena Luptáková, speciální pedagog: Pracuji jako speciální pedagog převážně s dětmi s těžkým mentálním a vícenásobným postižením.
Co bylo hlavním důvodem pro vybudování Snoezelen místnosti ve vašem zařízení?
Monika: Důvodem byla zejména stimulace komunikace u dětí s vícenásobným postižením, upevňování zrakového kontaktu a vytvoření prostoru pro bazální stimulaci. Místnost se dá velmi dobře využít na posilování kontaktu u dětí s autismem, které jsou uzavřené.
Kteří zaměstnanci a s jakým pracovním zaměřením vedou aktivity v místnosti?
Elena: Zejména speciální pedagogové, ale také učitelky speciální mateřské školy. Ty většinou využívají Snoezelen na relaxační a volnočasové aktivity. Speciální pedagog využívá Snoezelen jako terapeutickou místnost.
V rámci Snoezelenu existují tři základní přístupy, a to terapeutický přístup, pedagogická podpora nebo volnočasová aktivita. Který z těchto přístupů u vás převažuje?
Elena: Většinou Snoezelen využívám na bazální stimulaci, takže v mé práci převažuje spíše terapeutický přístup. Snoezelen je na bazální stimulaci vhodné prostředí, protože je tam klid, všechny ostatní rušivé podněty jsou eliminované. Dítě má možnost soustředit se na to, co mu já jako terapeut nabízím. I já mám možnost soustředit se na dané dítě a vnímat jak reaguje na mou nabídku aktivit, zda je spokojené či nikoliv. Zároveň využívám možnosti různých podnětů, které jsou k dispozici, podle toho jaký druh bazální stimulace vykonávám. Ve Snoezelenu se dá využít somatická bazální stimulace, ale také nadstavbové prvky – zraková, sluchová, taktilně-somatická, chuťová či čichová stimulace.
Monika: Nejvíc využívám terapeutický přístup a v rámci něho navazování interakce. V rámci Snoezelenu se zaměřuji na rozvíjení neverbální a verbální komunikace, zrakového kontaktu a také vyjádření emocí. Dítě mi dává najevo, co se mu líbí, co se mu nelíbí, zda chce ještě dále pracovat nebo si žádá změnu komponentu. Ve Snoezelen místnosti proto vnímám silnou interakci mezi mnou a dítětem, individuálně se tady dá s dítětem pracovat a rozvíjet ho dál.
Andrea: Mně je velmi blízký terapeutický přístup, pedagogickou část si dokážeme udělat v rámci režimu ve třídě. U dětí s autismem se zaměřuji zejména na nastavení vazby, vnímání sebe, vnímání okolí, ztišení a relaxaci.
Pracujete ve Snoezelen místnosti převážně individuálně nebo i skupinově?
Elena: Ve Snoezelenu pracuji výhradně individuálně.
Monika: Pracuji v malých skupinách nebo individuálně.
Andrea: Před pár lety jsme měli ve třídě osm dětí a tehdy jsme chodívali do Snoezelenu skupinově. Děti jsme rozdělili do menších skupin a vystřídali jsme v průběhu dne ve Snoezelenu dvě, tři skupiny. Teď máme v jedné třídě čtyři děti, které jsou zhruba na stejné mentální úrovni. Někdy se s nimi dá jet skupinově a někdy musíme jet individuálně, zejména máme-li dítě s agresivními projevy.
Které prvky ze Snoezelen místnosti děti nejvíc oblibují a které při vaší práci nejčastěji využíváte?
Elena: Z mých zkušeností jsou velmi oblíbené hmatové komponenty – zejména taktilní podněty na celé tělo, jako například vodní lůžko. Ale také různé hmatové předměty na taktilní stimulaci, úmyslný úchop, uvolnění nebo zprostředkování zkušeností s různými druhy materiálů. Děti mají velmi rády i optickou stimulaci – světélka různých barev, různé intenzity. Ještě jsem nepotkala dítě, které by nezaujala změna barev optických vláken.
Monika: Z pozorování mohu říct, že děti oblibují všechny zvukové a světelné komponenty. Děti s více vadami rády manipulují s lampou, která mění barvy. Oblíbená je také hra s optickými vlákny – přikrývají se nimi, dívají se přes ně, pozorují měnící se barvy a pojmenovávají je. Také rády stláčejí knoflíky pro změnu barvy nebo se dotýkají plazmové koule. Mezi oblíbené komponenty dětí patří i doteková stěna s různými prvky, kroužky, válečky, které se hmatově i zvukově odlišují. Děti s autismem mají nejraději kuličkovou dráhu, při tom dokáží vydržet velmi dlouho.
Andrea: Každé dítě je jiné a každé si najde ve Snoezelenu „to své“. Některé dítě automaticky jde na houpačku a vychutnává si rytmus houpání. Jiné vyleze na vodní postel, lehne si, vnímá vodu a její pohyb. Další dítě preferuje zrakovou stimulaci a vnímání různých světel. Na některé děti velmi dobře působí i hudba, která je vhodně individuálně zvolena. Jiné děti jsou více motorické a využívají zejména hmatové hračky. Musíme velice opatrně vybírat a nabízet komponenty podle toho, co které dítě má/nemá rádo, protože děti s autismem mají velmi specifické smyslové vnímání. Opravdu to všechno záleží od konkrétního dítěte a není to o tom, aby bylo do něčeho tlačeno. Nevcházíme tam se záměrem, abychom něco s dítětem probrali po pedagogické stránce, ale opravdu Snoezelen vnímáme jako relaxační část dne, kdy si dítě vybírá samo.
Můžete na konkrétním příkladu popsat vaši práci ve Snoezelenu?
Elena: Využívám Snoezelen na práci se dvěma druhy klientů – jedni potřebují stimulovat a druzí zklidnit. Některým dětem, které přijdou do školky z domácího prostředí zpočátku vadí ostatní děti, křik, smích, hádky. Bývají zahlcené velkým množstvím podnětů a jsou z toho následně předrážděné. Snoezelen jim poskytuje bezpečný prostor, kde je ticho a klid. Místnost velmi pomáhá hyperaktivním, agresivním dětem se sklony k destruktivitě. Dítě vnímá různé druhy materiálů, různé teploty povrchu, tvary, ale také zrakové podněty – optická vlákna, různá světélka. Dokáže se zklidnit a začít se dál věnovat určité explorační činnosti, například přepínaní světélek, pouštění bublinkových válců nebo lamp a podobně.
Při druhé skupině dětí, které jsou imobilní a trpí těžkým mentálním nebo vícenásobným postižením, je moje práce ve Snoezelenu zaměřena na klasickou bazální stimulaci. Pobyt v místnosti trvá 45 minut. Začneme somatickou stimulací na vodním lůžku a od ní přejdeme obvykle k stimulační masáži ruky. Následně do takto nastimulovaných ručiček poskytnu dětem různé hmatové podněty. Zároveň jim nabídnu zrakovou stimulaci tak, aby je úplně nezahltilo množství podnětů. V závěru ještě někdy s dětmi dělám orofaciální stimulaci nebo relaxační auditivní stimulaci.
Snoezelen také s úspěchem využívám jako diagnostickou místnost u dětí s těžkým zrakovým postižením. Pro očního lékaře je velmi těžké diagnostikovat zrak dvouletých nebo tříletých dětí s mentálním postižením. A právě v multisenzorické místnosti se dá krásně zjistit, zda a kolik dítě vidí. Jestli má zbytky zraku, ve Snoezelenu se vždy za světélkem otočí.
Monika: Snoezelen je pro mě relaxační místnost, kde si dítě samo vybírá aktivity a vede mě jako pedagoga. Většinou průběh pobytu vypadá tak, že jdeme na vodní postel, kde si vytváříme moře, vlny a následně na uvolnění pokračujeme bazální stimulací. Pak si dítě většinou ode mne vyžádá světelné stimulační hračky. Když se zrelaxujeme na vodní posteli s hračkami, pokračujeme explorační procházkou po místnosti, v průběhu které si vybírá dítě podle svých preferencí různé komponenty.
Andrea: Měli jsme chlapečka s autismem a vícenásobným postižením, který měl velmi rád bazální stimulaci. Obliboval zejména hnízdo, balení se, ztišení a jemné pohyby. Využívali jsme dokonce i oromotoriku a masáže tváře, aby se spouštěly motorické svaly na obličeji, protože kluk byl nemluvící.
Se skupinou dětí děláváme ve Snoezelenu relaxační pobyty s promítáním videí s delfíny. Děti se posadí do polohovacích vaků, hraje relaxační hudba a sledují příběh delfína. Mohou pozorovat jak se chová delfín ve volné přírodě. To je velmi zaujalo.
Používáte při své práci ve Snoezelenu i nějaké prvky jiných terapií?
Elena: Ve Snoezelenu využívám prvky metody aktivního učení Lilli Nielsen, která pracovala s dětmi zrakově a vícenásobně postiženými. Její metoda je založena na tom, že vytvoříme dětem podnětné prostředí pro rozvoj. Vytvoříme jim podmínky pro rozvoj a aktivitu necháváme na ně. Ovšem, je potřeba přizpůsobit prostředí a podněty tak, aby se k nim mohly dostat a manipulovat s nimi. Cílíme k tomu, aby si uvědomily, že jejich vlastní pohyb vyvolává nějaký následek, ovlivňuje prostředí kolem nich. Považuji tuto metodu za alternativu oproti tomu, když dospělý chytí ruku dítěte, něco do ní vloží a pracuje s rukami dítěte. Takto se dítě neučí, protože daný pohyb jde z mozku dospělého člověka, není z něj samotného. Takže mně osobně Snoezelen a jeho podněty poskytly prostor také pro aktivity metody aktivního učení.
Jak vnímáte přínos Snoezelenu pro děti, se kterými pracujete?
Elena: Pro děti předrážděné, hyperaktivní, s labilní emocionalitou, s afekty je přínos Snoezelenu v tom, že je to bezpečné prostředí bez rušivých vlivů, kde se mohou zklidnit a něčemu se aktivně věnovat. Skupině dětí s těžkým mentálním postižením zase Snoezelen poskytuje podněty, se kterými se běžně nesetkají. Málokdo má doma natolik intenzivní podněty, aby je i těžce postižené děti byly schopné vnímat. V tom je asi podstatná výhoda Snoezelenu – podněty jsou uzpůsobeny tak, aby si je všimlo a bylo schopné procítit i dítě s výraznými omezeními v kognitivním vývinu.
Monika: Největší přínos pro děti je podle mě relaxační. Děti s poruchami chování se tu dokáží zklidnit hudbou, podněty i prostředím. Pro mě je Snoezelen místnost s jasným cílem. Snoezelen vytváří prostor pro rozvoj dítěte, v různých oblastech upevňuje koncentraci a interakci, které tady dosahují úplně jiné kvality jako v běžné místnosti. Jinde by se dítě nedalo rozvíjet takovým způsobem jako ve Snoezelenu.
Andrea: Pro děti je Snoezelen přínosný zejména pro ztišení a uvolnění napětí. Milují tuto místnost, stále se ptají, kdy tam pojedeme. Proto využíváme Snoezelen i jako určitou formu odměny, zejména u dětí s poruchami chování.
Jaký přínos má Snoezelen pro vás, pro vaši práci?
Elena: V multisenzorické místnosti se také dokáži zklidnit. Snoezelen je pro mě tiché prostředí bez vnějších vlivů, kde mohu sledovat své prožívání a zároveň mohu dobře odsledovat jak reaguje klient. Pro mě je velmi náročné věnovat pozornost více podnětům současně. Pokud se chci soustředit na klienta, potřebuji mít kolem sebe vytvořené prostředí bez rušivých elementů.
Andrea: Pro nás je Snoezelen doplněk k tomu všemu, co můžeme použít při naší práci. Hlavně když člověk vidí, že nefungují jiné způsoby, ještě stále „má v záloze“ Snoezelen, kde se dá navodit uvolnění a dokáže dále s dítětem pedagogicky pracovat. Je-li dítě rozrušené, nesoustředěné, nejdřív se pokusíme zklidnit ho ve Snoezelenu a až pak přejdeme k pedagogické práci.
Z jakých zdrojů získáváte inspiraci pro vaši práci ve Snoezelenu?
Elena: Čerpám především ze svých vnitřních zdrojů a z pozorování toho, co z daného dítěte vychází. Samo dítě vám mnoho ukáže, když ho budete pozorovat, vnímat jeho inklinace k jistým druhům podnětů. Většinou děti dokáží být jasně čitelné v tom, co se jim líbí, co oblibují. Ale i když je jim nějaký podnět nepříjemný, jejich reakci nelze přehlédnout.
Monika: Čerpám nápady zejména z internetu, kde nacházím zkušenosti, postřehy nebo pomůcky od jiných odborníků. Důležitá je pro mě i konzultace s kolegy a výměna zkušeností od jiných odborníků. Podle mého názoru rozvoj práce ve Snoezelen místnosti jednoznačně stojí na praktické zkušenosti a výměně postřehů s dalšími odbornými zaměstnanci.
Andrea: Inspiruji se zejména tím, co jsem slyšela na různých seminářích, konferencích a v rámci odborného vzdělávání ohledem dětí s autismem, kde jsme měli prezentovanou i práci ve Snoezelenu. Důležitá ovšem pro mě je i inspirace prací jiných kolegyň a výměna zkušeností, které se jim osvědčily při práci s dětmi.
Jak si představujete další vzdělávání v oblasti multisenzorické terapie?
Elena: Představuji si to jako určitou sérii workshopů nebo sebezkušenostních zážitkových seminářů, které by byly spíš prakticky laděné.
Monika: Myslím si, že potřebujeme víc spolupracovat s rodiči, aby věděli následně oni pracovat se svým dítětem v rámci multisenzorické terapie.
Andrea: Pro mě je nejlepší formou vzdělávání v oblasti Snoezelenu určitě workshop. Člověk to lépe pochopí, když má možnost to zažít jako kdyby jen sledoval prezentaci v PowerPointu.
Plánujete dále rozvíjet vaši Snoezelen místnost?
Elena: Naše Snoezelen místnost je laděna relaxačně a stimulačně na taktilní, optickou a auditivní stimulaci. Bylo by dobré zřídit alespoň malý manipulační koutek, který by byl určený na rozvoj jemné motoriky. Chtěli bychom vytvořit prostředí s určitými manipulačními podněty, abychom více rozvíjeli i senzomotorické myšlení.
Monika: Rádi bychom doplnili hračky na bazální stimulaci. Zaujaly mě pomůcky na zeď, které jsme viděli na jedné z přednášek. Byly tam různé manipulativní pytlíky, pomůcky se suchým zipem, mechanismy na otevírání a zavírání.
Andrea: Děti mají rády vodní hry. Proto by bylo možná dobré vytvořit koutek, kdy by fungovala hra s vodou, její zkoumání a bádání. Možná pro děti s autismem, se kterými pracuji, by bylo dobré, aby byla místnost více dělená. Některé děti dokáží těžko zpracovat více podnětů najednou a pak jsou z toho nervózní a vydrážděné. Pomohlo by systematické dělení Snoezelen místnosti.
Chtěly byste na závěr rozhovoru ještě něco dodat?
Andrea: Vnímám, že Snoezelen velmi pomáhá, zejména u dětí s vícenásobným postižením. Je to místnost, kde se dá dítěti pomoct a lépe mu porozumět. Mou osobní touhou je, aby Snoezelen víc preferovali rodiče, aby tam chodili rodiče s dětmi a naučili se s nimi pracovat. Protože když se naučí rodič pracovat s dítětem a vnímat jeho potřeby, tak se lépe daří dítěti i rodiči.
Monika: Jsem velmi vděčná za naši Snoezelen místnost, kterou často využíváme. Je to velmi vděčná místnost, dítě se tady dá lépe zklidnit jako ve třídě. Snoezelen je menší prostor, kde má dítě s vícenásobným postižením lepší zdroj stimulů a dá se následně efektivně formovat a rozvíjet.
Děkuji vám pěkně za rozhovor.
