Rozhovor vznikl dne 17. října 2013 v Integrované mateřské škole na Iľjušinově ulici 1 v Bratislavě, která má kromě běžných tříd i třídy pro děti s poruchou autistického spektra. Rozhovor přináší informace nejen o přínose Snoezelen terapie pro děti s autismem, kterým pomáhá při rozvoji adaptability, komunikace a sociálních zručností, ale i pozitivním vlivu místnosti na děti bez postižení. Rozhovor připravili a vedli Mgr. Zuzana Pavlíková a M. A. Peter Mészáros.
Na začátek prosím představte vaši školku.
Mgr. Blažena Ballonová, speciální pedagog v autistické třídě: Jsme mateřská škola, která má šest tříd pro běžné děti a dvě speciální třídy pro děti s poruchou autistického spektra. Navštěvují nás děti od tří do šesti let. V třídách pro děti s poruchou autistického spektra máme děti od tří do sedmi let, protože některé mají odklad školní docházky.
Co vás vedlo k tomu, abyste si vybudovali Snoezelen místnost?
Blažena: Hlavním záměrem bylo to, abychom vyzkoušeli nějakou novou metodu, která by byla přínosem pro naše děti. Hledali jsme něco, co by jim mohlo pomoct v jejich specifických problémech adaptace na školku, nebo různých fobiích. Slyšeli jsme o Snoezelenu. Zaujalo nás to a mysleli jsme si, že taková místnost by mohla pomoct běžným dětem, ale také dětem s poruchou autistického spektra.
Odkdy máte ve vaší školce zřízenou Snoezelen místnost?
Blažena: Naši Snoezelen místnost jsme zřídili v prosinci 2008. Od toho momentu tady pracujeme, snažíme se, učíme se.
Kteří zaměstnanci pracují ve Snoezelen místnosti?
PaedDr. Petra Vraňáková, léčebný pedagog v autistické třídě: V multisenzorické místnosti pracují všichni pedagogičtí zaměstnanci. V začátcích proběhlo i vstupné školení se základními teoretickými a praktickými znalostmi o multisenzorické terapii. Každý pedagog, který má zájem, může využívat Snoezelen místnost – bez ohledu na to, zda jde o pedagoga z třídy pro běžné děti nebo o speciálního či léčebného pedagoga z autistické třídy. Aktivity v místnosti si připravuje každý individuálně.
Pracujete ve Snoezelen místnosti se všemi dětmi?
PaedDr. Katarína Mravíková, léčebný pedagog v autistické třídě: V místnosti pracujeme zejména s dětmi ze speciálních tříd, ale využívají ji rovněž děti z běžných tříd. V rámci integrace vytváříme i smíchanou skupinu dětí ze speciálních tříd a intaktních dětí.
Ze tří přístupů v rámci koncepce Snoezelen (pedagogická podpora, volnočasová aktivita, terapeutické působení), který ve vaší práci převažuje?
Katarína: Ve speciálních třídách pro děti s poruchou autistického spektra jde spíš o terapeutické působení. V běžných třídách využíváme terapeutický přístup, má-li dítě nějaký problém. Přijde-li sem skupina dětí z běžné třídy, vykonávají volnočasové a edukační aktivity.
Převládá ve vaší práci ve Snoezelen místnosti spíš individuální nebo skupinový přístup?
Petra: Pracujeme individuálně i skupinově. Myslím si ovšem, že dominuje individuální forma práce. Na začátku je důležité, abychom zjistili, kde jsou u každého dítěte hranice, co oblibuje a co nemá rádo. Až pak vytváříme skupinu maximálně šesti dětí. Naše místnost je dostatečně velká, aby si v ní každé dítě našlo svůj prostor, svůj koutek. Mezi autistické děti se snažíme zapojovat i děti z běžných tříd. Pro běžné děti je to zážitek a pro autistické děti zase podpora sociální interakce.
Které jsou nejoblíbenější prvky vaší Snoezelen místnosti?
Blažena: Vodní postel je nejoblíbenější snad u všech dětí. Děti mají velmi rády rovněž bublinkový válec, optická vlákna nebo dotekové lampy. Bublinkový válec je pro děti lákavý zejména tím, že lze měnit barvy nebo spustit a vypnout bublinky. Pro děti je také velmi zajímavé, když v zrcadlech vidí například tři válce a dotýkají se jen jednoho. Do optických vláken se rády balí, schovávají, koukají se na ně, prohazují je. Mají rády i houpačku, někdy jsou na ní společně s terapeutem, co mu umožňuje nacvičovat doteky a fyzický kontakt. Projektor využíváme často, promítá krásné obrázky, které dětem evokují pěkná témata. Kotouče vybíráme podle záměru pobytu, kterým může být relaxace nebo snaha dítě něco naučit.
Zkuste na konkrétním případě popsat jak sestavujete Snoezelen jednotky, od příchodu přes aktivitu až po odchod ze Snoezelen místnosti.
Petra: Začala bych příkladem čtyřletého děvčátka s autismem. Pro toto děvčátko byl vstup do Snoezelen místnosti symbolem hrůzy. Nechtěla sem vůbec vkročit, ani když nebylo nic zapnuté. Respektovali jsme její prvotní strach a dali jsme si za cíl ukázat jí, že tady je prostor na příjemné zážitky. Postupovali jsme po velmi malých krocích. Za dva měsíce jsme dosáhli to, že dokáže setrvat ve Snoezelen místnosti při jednom zapnutém podnětu. Vydrží tady přibližně 5 až 10 minut, pak naznačuje, že chce odejít, co respektujeme. Snažíme se s tímto děvčátkem chodit do Snoezelen místnosti častěji, ale na kratší časové úseky. Chceme, aby vždy viděla něco jiné a dokázala to akceptovat, byť na krátký čas. Sledujeme jak se dokáže adaptovat na nové prostředí a vyrovnat se se změnami. Hlavním cílem je nasměrovat ji k tomu, aby byla flexibilnější a aby to, co se naučí ve Snoezelen místnosti, uměla přenést i do svého přirozeného prostředí, ve kterém běžně nastávají změny.
Zvyšování míry adaptability se přenáší i do běžného prostředí?
Petra: Ano, přesně tak. Na tomto příkladu se to dá hezky vidět, protože je ochotna tady setrvat, byť jen chvilku. Dokonce jí nevadí ani jiné děti v místnosti. Toto považuji za významný přínos Snoezelen místnosti, protože děti s autismem mají velký problém se změnami.
Můžeme toto považovat za příklad terapeutické aktivity?
Petra: Jo. Kolegyně z běžných tříd v místnosti realizují i vzdělávací aktivity podle nějakého tématu, například vůně, smysly, ovoce, zelenina nebo barvy. Jdou sem s menší skupinou dětí, pustí si tematický kotouč, přinesou si různé potraviny na ochutnávání.
Jak vypadá Snoezelen jednotka?
Katarína: V rámci denního režimu má dítě soubor různých aktivit. Aplikujeme dva způsoby zapojení Snoezelenu do denních aktivit dítěte. Buď Snoezelen jako aktivitu navolí pedagog tím, že režimovou kartičku Snoezelen vloží do denního plánu dítěte, které přijímá výběr. Druhá možnost je taková, že dítě samotné si najde příslušnou kartičku v košíku, přiloží ji na režim dne a vyjádří svou potřebu jít do místnosti. Respektujeme jeho potřebu a vytvoříme prostor na to, aby tam mohlo jít. Před dveřmi do Snoezelen místnosti máme suchý zip, který označuje prostor, kde se Snoezelen nachází, aby se dítě vědělo zorientovat. Kartičku dítě nalepí na dveře Snoezelenu a vstoupí do místnosti. Většinou se jedná o děti, které se tady cítí velmi bezpečně, nebo které se necítí úplně v pořádku, jsou rozrušené nebo smutné. Cílem pobytu v místnosti je dostat je do pohody, zklidnit je. V průběhu pobytu ve Snoezelenu postupně přidáváme jednotlivé podněty pro stimulaci různých smyslů. Vždy eliminujeme množství komunikace a používáme vizualizaci, aby dítě rozumělo tomu, co bude následovat. Začátek i konec aktivit ve Snoezelen místnosti neoznamujeme verbálně, ale gongem.
Kolik trvá pobyt ve Snoezelen místnosti?
Katarína: Konec aktivit ve Snoezelenu záleží od toho, do jaké míry je dítě nasycené. Když vidíme, že již neprojevuje zájem, tak aktivitu ukončíme. Vnímáme potřeby dítěte a sledujeme, zda je již přestimulované nebo v tenzi či nepohodě. Tehdy aktivitu skončíme a odcházíme ze Snoezelen místnosti.
Vedete si záznam pobytů ve Snoezelen místnosti?
Katarína: Každé dítě má individuální vzdělávací plán a každý pedagog vlastní dokumentaci svého dítěte. Pobyty ve Snoezelen místnosti realizuje s dítětem pedagog, který již zná jeho potřeby a ví, co ho zklidní nebo aktivizuje. Pedagog se snaží nabízet dítěti podněty, ze kterých si může vybrat. Rozvíjení schopnosti rozhodovat se a volit je pro autistické děti velmi důležité.
Blažena: Pracuje se tady velmi dobře i s prvkem odměny. Když dítě udělá činnost, kterou nemá rádo, nabídneme mu možnost vybrat si z několika odměn. Nejdříve jim nabídneme výběr ze dvou činností, později si již dokáží vybrat z vícero možností. Děti si zvyknou vybrat buď suchý bazén, Snoezelen nebo kreslení. Těší se, že po činnosti, která je pro ně nepříjemná nebo málo zajímavá, následuje aktivita, která je baví. Tím jsou přístupnější dělat činnost, kterou nemají rády, ale je potřeba ji vykonat.
Katarína: Lze říct, že je to takový vyšší stupeň odměňování. Již nejsme na rovině primárních odměn, kdy dítě dostane tyčinku nebo lentilku. Jedná se spíše o sekundární, interakční, zážitkovou odměnu. Dítě má možnost být odměněno zážitkem, co je u dětí s poruchou autistického spektra velmi pozitivní. Dokáží se rozhodnout a uvědomují si více své vlastní já a své potřeby.
Využíváte Snoezelen také u běžných dětí, které jsou uzavřené nebo mají problémy v komunikaci jako prostředí, kde se dítě může otevřít komunikaci nebo vztahu? Umožňujete využívat Snoezelen i rodičům společně s dítětem?
Blažena: Snoezelen využíváme i při vstupu dítěte do mateřské školy na zvládnutí problémů v adaptačním procesu. Děti chodí do místnosti spolu s rodiči, co jim pomáhá vytvořit si pocit bezpečí a prohloubit vztahy mezi dítětem, rodičem a pedagogem. Děti se zvyknou poměrně často právě ve Snoezelen místnosti rozpovídat, protože tady zažívají nové zkušenosti, které chtějí sdílet s ostatními.
Petra: Významnou úlohu rovněž sehrává komunikace mezi námi ve speciálních třídách a pedagogy z běžných tříd. Když si jeden z učitelů všimne, že nějaké dítě má problém, kontaktuje nás, abychom s dítětem začali intenzivněji pracovat ve Snoezelenu.
Jaké jiné přístupy nebo aktivity využíváte v multisenzorické místnosti?
Katarína: Využíváme zejména prvky bazální stimulace, různé měkké techniky. Při masážích používáme pěnové míčky, tenisové míčky, pírka, bublifuky, deky, stuhy, šátky a další materiály podle aktuální potřeby dítěte. Masáž začínáme jemnými doteky, a když vidíme, že to dítě přijímá, využijeme další pomůcku. Změnu mu buď verbalizujeme, nebo mu pomůcku bez slov ukážeme. Záleží od toho jak se dítě momentálně cítí.
Petra: Tato místnost je velmi vhodná na využití muzikoterapie. V tomto prostoru můžeme snadno odpozorovat, co se dítěti líbí, jaké melodie má rádo. Některé dítě vysloveně potřebuje ticho a práce s tichem je rovněž důležitou součástí muzikoterapie. Jelikož místnost je velmi příjemná, dá se tady dobře pracovat se zvukem. Sledujeme, že děti tady snáz přijímají různé zvuky a již pro ně nejsou tak nepříjemné. Kolegyně z běžných tříd v místnosti realizují i prvky biblioterapie. Jde zejména o čtení pohádek nebo různých příběhů, které jsou spojené s tématem projekce na zdi.
Blažena: Pedagogové z běžných tříd realizují ve Snoezelenu různé skupinové aktivity s daným tématem, například ovoce. Jelikož v místnosti je přítmí, hraje hezká hudba, děti jsou ochotnější vyzkoušet něco nové. Ve Snoezelenu ochutnají i ovoce a zeleninu, které doma odmítaly. Tyto zkušenosti si pak přenášejí do běžného života.
Jaký má Snoezelen místnost přínos pro vaše děti?
Petra: Obecně je to zejména relaxace, uvolnění, ale rovněž povzbuzení, excitace, stimulace. Z pedagogického hlediska má velký význam to, že se dítě naučí pojmenovat věci v místnosti. Pobyt v místnosti pomáhá dětem překonat rozličné strachy, fobie, zábrany, zlepšuje jejich adaptační schopnosti. Klíčový je ovšem zážitek z multisenzorické místnosti, který je pro každé dítě jiný. Děti s poruchou autistického spektra mnohokrát nedokáží verbalizovat své pocity a potřeby, proto musíme být právě my vnímaví vůči jejich projevům. To jsou taková obecná pozitiva Snoezelen místnosti.
Mohly byste uvést nějaký konkrétní příklad? Referoval nějaký rodič o tom, že se změnilo něco v chování dítěte a má to přetrvávající charakter? Víte pojmenovat nějaký konkrétní efekt, který lze připsat právě práci v multisenzorickém prostředí?
Katarína: Některé děti mají problémy s vyprazdňováním (defekace). Ve Snoezelenu se dokáží tak uvolnit, že k vyprazdňování dojde krátce po pobytu v místnosti. Tohle je také jeden z praktických přínosů Snoezelenu a rodiče to oceňují. U některých dětí se objevují různé projevy tenze, například skřípání zuby. Ve Snoezelenu se pnutí uvolní a skřípání odezní.
Petra: U našich autistických dětí je jakýkoliv náznak projevu emocí velkým posunem. Jedná se o drobné projevy emocí, které se rozvinuly právě pod vlivem uvolnění a nových zážitků ve Snoezelen místnosti. Rodiče jsou také velmi rádi, že jejich dítě navštěvuje Snoezelen. Dokonce by uvítali častější návštěvy této místnosti. Musíme být ovšem opatrní, aby nedošlo k přestimulování dítěte. Snažíme se pobyty v místnosti plánovat tak, aby to mělo opodstatnění a plnili jsme cíle, které sledujeme.
Jak často chodí děti do Snoezelen místnosti?
Katarína: Přibližně dvakrát do týdne. Frekvence pobytů v místnosti závisí také od aktuální potřeby dítěte. Když to potřebuje, můžejít do místnosti i tři nebo čtyřikrát do týdne.
Jak funguje skupinová aktivita běžných dětí a dětí s autismem ve Snoezelen místnosti? Jakým způsobem vybíráte děti?
Petra: Pro děti v běžných třídách je pobyt ve Snoezelen místnosti opravdu vysoce motivační. Když se zeptáme dětí, kdo chce jít, všechny ruce ve třídě jsou nahoru. Musíme dbát na to, aby se děti v místnosti prostřídaly. Paní učitelka vybírá děti na základě zásluh. Většinou spojujeme pro skupinové aktivity tři autistické děti s třemi dětmi z běžných tříd. Pro hodně dětí je zážitek být v místnosti s autistickými dětmi. Každé dítě s autismem je jiné a chová se odlišně. Je potřeba dětem z běžných tříd vysvětlovat, proč se dané dítě takto chová, proč nemluví, co znamená, když dělá nějaké gesto. Děti se tak učí akceptovat odlišnost. V průběhu vzdělávacích aktivit realizujeme návštěvy tříd. Každá učitelka vezme své děti s autismem a jde do běžné třídy. Děti tam zažijí nové aktivity, nové činnosti, setkají se s jinými dětmi. Je to pro ně změna, jiný prostor.
Blažena: Děti z běžných tříd mají potřebu pomáhat dětem s autismem. Když je nejdřív jen viděly, bylo to pro ně zvláštní. Nevěděly, co mohou čekat, co si mají myslet. Teď je již znají a vědí, kdo se jak projevuje. Pro běžné děti je velmi důležité, aby se naučily respektovat jiné děti a žít s nimi.
Jaký přínos má Snoezelen místnosti pro vás jako odborníky?
Petra: Jsem velmi ráda, že tuto místnost máme. Není to běžná součást v jiných zařízeních, byť počet místností postupně roste. Tato místnost má zejména pro nás ve speciálních třídách velký význam. Kdyby to záviselo od nás, chtěli bychom větší místnost a také jiný typ místnosti.
Jak byste chtěli tuto místnost dále rozvíjet? Jakou jinou místnost byste si věděli představit?
Petra: Určitě bychom přijali větší místnost, protože naše děti potřebují hodně pohybu. Velmi by jim vyhovovala i měkká hrová místnost, kde by mohly běhat a bláznit se. Hrová místnost by pro ně jistotně byla přínosem.
Katarína: Rádi bychom bílou místnost obohatili novými prvky. Chtěli bychom více vizuálních a hmatových podnětů. Ve třídě máme svépomocně vyrobenou dotekovou stěnu, ale do Snoezelenu bychom chtěli dotekovou stěnu, která by splňovala vyšší kvalitativní parametry.
Vnímáte multisenzorickou místnost jako relevantní nástroj pro relaxační, terapeutickou nebo jinou práci? Setkali jsme se i s názorem, že Snoezelen je jen módní výstřelek…
Petra: Věřím, že jste se setkali s pojímáním, že je to jen módní trend. Časem se vždy ukáže u koho sloužila Snoezelen místnost jen jako výstřelek a u koho naopak plní určité funkce. Má-li místnost plnit své cíle, je potřeba obměňovat a doplňovat vybavení místnosti. Nemůžeme-li si dovolit nové komponenty, zkusíme si je vyrobit svépomocně. Když jsme například viděli, že naše děti potřebují dotekovou tabuli, vyrobili jsme ji. Takové příklady jsou součástí procesu zlepšování místnosti.
Odkud čerpáte nápady pro svou práci v multisenzorické místnosti?
Katarína: Čerpáme z internetových zdrojů a konferencí. Naposled jsme byli na mezinárodní konferenci, kterou jste organizovali v roce 2011. Byli bychom rádi, kdyby se podobné akce se zahraničními hosty konaly častěji. Přijali bychom i zážitkovou formu vzdělávání. Člověk si načte, najde, koukne, ale ten samotný zážitek je jiný. Rádi bychom jeli do nějakého zařízení v zahraničí, třeba v Nizozemsku.
Petra: Rádi bychom zažili Snoezelen z pozice klienta. Bylo by užitečné udělat exkurze do jiných zařízení, abychom se mohli navzájem poznat a sdílet zkušenosti. To tady podle mě velmi chybí. Dnes jsou všichni takoví uzavření a takhle by to nemělo být.
Děkujeme moc pěkně za rozhovor.
