V tomto textu najdete shrnuty základní rozměry diagnostiky, které lze využít ve Snoezelen místnosti s dítětem s těžkým postižením.
Měření schopností dítěte s těžkým postižením je komplexní a náročné. Objektivní přesnost ale není možná. Diagnostika není založena na formálním testování, ale na pozorování a analýze individuálního výkonu. Taková diagnostika nemusí být objektivní jako při formálním testování, ale rozhodně je kvalitní. Diagnostika je neodmyslitelně spojena s charakteristikami diagnostika nebo diagnostického týmu, na rozdíl od testování.
Postižení jako takové není stabilní, může dojít k regresu (v důsledku nemoci) nebo ke zlepšení (v důsledku protetiky nebo specializované péče). Schopnosti se mohou měnit v závislosti na faktorech jako jsou: momentální zdravotní stav, léčba, únava dítěte. Proto je mimořádně důležité, aby byla diagnostika souvislá.
Naisworth a Bagnato (1988) identifikovali 8 rozměrů diagnostiky. Každý z nich je využitelný v MSP (multisenzorické prostředí):
Ekologická diagnostika
Zaměřuje se na fyzický, psychický a sociální vývoj dítěte v škále prostředí, nejen v MSP, ale i ve škole, doma… Většinou začíná dotazníkem pro rodiče, následně se prozkoumají školní záznamy a dotazují se další pro dítě důležité osoby.
Posudková diagnostika
Zahrnuje vypracování posudků členy týmu pro MSP, přičemž každý člen je odborníkem na jinou oblast. Posuzují se schopnosti a dovednosti dítěte v různých oblastech.
Procesuální diagnostika
Sleduje použitelnost jednotlivých procesů v MSP pro každé dítě. U dětí, jejichž komunikační dovednosti jsou na velmi nízké úrovni, se sledují a interpretují nepatrné změny jako pohyby očí, intenzita křiku, a pod.
Diagnostika interakce
Je zvláště vhodná pro MSP. Hodnocení je zaměřené na interakci dítě-dospělý, zejména na obsah a kvalitu. Je to důležitá forma diagnostiky, pokud se sleduje způsob zacházení dítěte s věcmi, lidmi a událostmi. Je užitečná i při tvorbě programu rozvoje komunikace.
Adaptovaná diagnostika
Je zaměřena na modifikaci obsahu zpřístupněného náhradním smyslovým systémem nebo způsobem reakce. Tato forma diagnostiky pomáhá týmu pro MSP zjistit kvalitu modifikace prostředí pro potřeby dané skupiny dětí.
Kurikulární diagnostika
Je běžně využívána v hlavním vzdělávacím proudu, ale nabírá na významu i při vzdělávání dětí s těžkým mentálním a vícenásobným postižením. Je považována za klíč k odpovědnému vzdělávání. V MSP musí být kurikulum pečlivě propracované a postavené na vyhodnocení informací získaných ekologickou, posudkovou, procesuální, adaptovanou diagnostikou a diagnostikou interakce.
Normativní diagnostika
Sleduje schopnosti dítěte ve srovnání s kontrolní skupinou. Důvodem její užitečnosti v MSP je zajištění přiměřenosti kurikula věku a schopnostem.
Systematické pozorování je v MSP nezbytné a je základem pro ostatní diagnostické procedury u dětí s těžkým mentálním a vícenásobným postižením. Jedná se o přímé pozorování nebo záznamy prostřednictvím pozorovacích archů nebo nahrávek. Výhodou videozáznamů je, že poskytují týmu příležitost pro spolupráci a lepší shrnutí pozorování, při přípravě zpráv o dítěti a na prokázání pokroku dítěte.
Dřívější formy testování probíhají formou hry. Kontrolu musí převzít dítě a dospělý přebírá roli pomocníka. Tím se naplňuje étos MSP. Je to dítě, které udává pravidla a odpovědností dospělého je zajistit doprovázení dítěte založené na důvěrném vztahu a respektu vůči němu.
Zdroj:
Pagliano, P.: 2001. Using a multisensory environment. London: David Fulton Publishers, 2001. ISBN 1-95346-716-2
Překlad: Jana Hrčová
Zdroj ilustračního obrázku: www.shv-forum-gehirn.de
