Rozhovor vznikl dne 7. října 2013 v Odborném učilišti internátním ve Valaské, které sdružuje speciální mateřskou školu, speciální základní školu, praktickou školu a odborné učiliště. V rozhovoru zazněly možnosti, které Snoezelen nabízí dětem a dospívajícím s mentálním postižením různého stupně. Rozhovor připravily a vedly PaedDr. Jana Hrčová a Mgr. Zuzana Pavlíková.
Zkuste nám stručně představit vaše zařízení? S jakými žáky pracujete?
Mgr. Iveta Setváková, zástupkyně ředitele, speciální pedagožka: Jsme škola pro děti s mentálním postižením a vzděláváme v různých organizačních složkách. Máme speciální mateřskou školu internátní, speciální základní školu internátní, kde vzděláváme žáky ve variantu A, B, C. Dále je tady odborné učiliště internátní, kde jsou vzdělávání žáci ve variantu A, a praktická škola internátní pro žáky z variantů B a C. Součástí školy je školní internát, kde jsou žáci ubytovaní od pondělí do pátku a věnují se volnočasovým aktivitám. Na škole máme i školní klub.
Odkdy využíváte ve vaší škole multisenzorickou místnost?
Iveta: Multisenzorické místnosti využíváme od konce června 2012. Máme bílou a tmavou místnost. Bílou využíváme zejména na relaxaci a tmavou na stimulaci.
Co vás vedlo ke zřízení multisenzorických místností ve vaší škole?
Mgr. Marta Frimmová, speciální pedagožka: Poprvé jsme multisenzorickou místnost viděly na škole v Moravské Třebové, se kterou máme družbu. V této škole měli maličkou tmavou místnost, kterou využívali u dětí s poruchami pozornosti. Viděly jsme všechny ty fosforeskující pomůcky a práci s nimi a byly jsme nadšené. Když nám učitelky řekly, jaké výsledky dosahují v práci se žáky v této místnosti, tak jsme se rozhodly, že by jsme to mohly zkusit a vybudovat i u nás na škole podobnou místnost. Podařilo se nám to přes projekt, který nám naštěstí vyšel.
Kolik pracovníků a s jakým profesním zařazením využívá tyto dvě místnosti?
Mgr. Milena Fábryová, speciální pedagožka: Pracují tady kolegyně, které studovaly učitelství pro 1-4 ročník a speciální pedagogiku. Dále jsou tady absolventi speciální pedagogiky, kteří mají certifikáty z různých terapií. Před tím, než jsme začali využívat Snoezelen místnost, prošli všichni zaměstnanci školením ve Snoezelen terapii.
S jakými žáky ve Snoezelen místnostech pracujete?
Marta: Já pracuji jako speciální pedagog ve variantu C. Ve Snoezelen místnosti pracuji s dětmi, které mají těžkou mentální retardaci v kombinaci s dalšími postiženími.
Milena: Já pracuji jako speciální pedagog v multisenzorické místnosti se žáky z variantu B a C.
Iveta: Doplnila bych, že v multisenzorické místnosti pracujeme také se žáky variantu A. Dokážeme ve Snoezelenu s těmito žáky vést hodinu odborného předmětu, například zdravotní, rodinnou nebo hudební výchovu.
Jaké je věkové rozpětí žáků, kteří do těchto místností chodí?
Marta: V multisenzorické místnosti pracuji s 8 a 9-letými žáky variantu C a s jedním 6-letým děvčátkem z mateřské školky.
Milena: Já chodím do Snoezelenu se staršími žáky ve věku od 14 do 16 let z B a C variantu.
Iveta: V místnosti pracuji se žáky z praktické školy a z B a C variantu speciální školy. Mají 15 až 21 let. Máme rovněž klienty, kteří jsou osvobozeni od povinné denní docházky. Chodí jen dvakrát do týdne, řekněme na dvě hodiny. Přijedou s nimi rodiče a společně relaxují ve Snoezelen místnosti. Jsou to děti a mladí lidé, kteří jsou jen v domácím prostředí a rodiče je chtějí tímto způsobem integrovat do společnosti.
Jaký je přibližný podíl žáků, kteří Snoezelen místnosti navštěvují?
Iveta: Máme kolem 200 žáků a Snoezelen místnost využívá necelá třetina.
Marta: Většinou jde o žáky s mentálním postižením a přidruženými řečovými, tělesnými a vícenásobnými postiženími.
Snoezelen lze využít jako volnočasovou aktivitu, pedagogické podpůrné opatření nebo terapeutický přístup. Který preferujete a proč?
Marta: Já nejvíce využívám terapeutický přístup. Pracuji s těžce postiženými žáky, pro které je tento přístup nejvhodnější. Snažím se docílit, aby se těšili z činnosti, kterou v místnosti vykonáváme.
Milena: Taky inklinuji k terapeutickému přístupu. Nejedná se ovšem o výlučně terapeutickou práci, jsou v ní obsaženy i pedagogické prvky.
Iveta: Při své práci nejčastěji využívám pedagogický přístup. Nejméně využíváme volnočasový přístup. Jenom školní klub využívá Snoezelen místnost v rámci volnočasové aktivity, ale ne pravidelně.
Jaká forma práce ve Snoezelen místnostech převažuje, individuální nebo skupinová? Z jakého důvodu?
Marta: U mě převažuje spíš individuální forma práce, zejména z důvodu těžkého stupně postižení dětí a žáků, se kterými pracuji. Lépe se mi pracuje a myslím si, že se tím i více dosáhne. Například minulý týden jsem se rozhodla, že vezmu do Snoezelenu dva imobilní žáky s asistentkami. Ovšem po nějakém čase jeden z nich začal srdceryvně brečet a automaticky i druhé dítě začalo plakat. Tyto děti jsou citlivé a reagují na podněty velmi senzitivně. Proto se mi při mé práci více osvědčila individuální forma. Ale například když do Snoezelen místnosti zavítá školní klub, tak se dokáží společně hrát a bavit.
Milena: V mé práci převažuje skupinová forma práce, zejména na začátku Snoezelen jednotky, kým si mé děti najdou své místo, kde rády oddechují. V druhé části pobytu se můžu každému věnovat individuálně. Tato forma práce se mě osobně osvědčila a myslím si, že i děti samotné a jejich potřeby si o ni takříkajíc „řekly“.
Zkuste uvést konkrétní příklady práce v místnosti.
Marta: Využívám většinou bílou místnost. Děti, se kterými pracuji, mají často epileptické záchvaty, proto nevyužívám reflexní a světélkující pomůcky. Spíše se zaměřuji na práci v kuličkovém bazénu, kde děláme například obeznamování se s barvami. Na zklidnění a uvolnění dětí využívám vodní postel. Hodně času z pobytu ve Snoezelenu věnuji také rehabilitaci, které se věnuji i mimo práce. Tyto prostory jsou na to ideální, protože tady máme klid. Děti z místnosti odcházejí odpočaté, šťastné a spokojené. I přes své postižení se těší a pamatují si tuto místnost jako prostor, kde zažívají nové a pozitivní zkušenosti.
Milena: Bílá místnost je u dětí více oblíbená – spíše je to tahá do bílé místnosti a v ní zatím i více pracujeme. Pobyt začíná cílenou aktivitou, po které následuje oddech. Žáci jsou již nastaveni tak, že čekají, jakou činnost s nimi budu dělat a pak se zase těší na to, že když jsme to dosáhli, mohou relaxovat. Podáváme si různé předměty s cílem rozvoje jemné motoriky a základních lokomočních pohybů. Pracujeme i na rozvíjení dalších cílů, například v oblasti komunikace u dětí s poruchami řeči. Děláme společně relaxační cvičení s masážními míčky.
Iveta: Tmavou místnost děti zatím vnímají jako prostor, kam nakouknou a chtějí tam jít jenom s doprovodem. Z dosavadních zkušeností naše děti mají zatím určitý „strach nebo blok“ z této místnosti.
Milena: Hodně dětí u nás je z dětských domovů a neměly snadný život. To, co prožily, je možná nastavilo tak, že se podobných prostorů bojí. Budeme postupně pracovat na tom, aby i tmavou místnost akceptovaly.
Využíváte i jiné typy terapií ve své práci ve Snoezelen místnostech? Jestli ano, jaké?
Iveta: V bílé místnosti uskutečňujeme například prvky muzikoterapie nebo terapie hrou. S dětmi s kombinovaným postižením a s dětmi s poruchami řeči využívám i dramaterapii. Snoezelen nám slouží také jako prostor pro rehabilitaci nebo bazální stimulaci.
Jak vnímáte rehabilitaci ve Snoezelen místnosti, v čem je odlišná? Zkuste porovnat rehabilitaci v multisenzorické místnosti a rehabilitační cvičení v klasickém prostředí. Vidíte v těch dvou odlišných prostředích výraznější rozdíly, ať již ve výsledcích nebo v pocitech dětí?
Marta: Ano, jednoznačně můžu potvrdit, že ve Snoezelenu je atmosféra úplně jiná, děti jsou uvolněné a lépe se s nimi pracuje. Tento prostor mi poskytuje pro rehabilitaci lepší podmínky. Ve třídě jsem dělala jen provizorní cvičení na lavici, a tady mám měkkou matraci vhodnou na cvičení.
V jakých oblastech vidíte přínos Snoezelen místností pro vaše žáky?
Milena: Z mých zkušeností se svou skupinou žáků mohu říct, že pobyty ve Snoezelen místnosti velmi pozitivně ovlivňují skupinovou komunikaci mezi žáky. Když přijedou do Snoezelen místnosti, chovají se úplně jinak. Jsou méně podráždění, nereagují na sebe tak agresivně. Snáz se mi s nimi pracuje ve Snoezelenu jako ve třídě. Všimla jsem si také výrazný pozitivní efekt Snoezelenu na děti s přidruženými duševními poruchami. V bílé místnosti se dokáží upokojit a korigovat své chování.
V bílé místnosti máte mnoho interaktivních pomůcek. Vidíte nějaký přínos techniky pro děti s těžkými postiženími?
Iveta: Vyvolává v nich radost, když se změní barva nebo něco zahraje. Zpočátku to pro ně byl moment překvapení. Teď již vědí, co je čeká. Děláme to tak, aby si dokázaly k barvě přidružit příběh. Světélkující efekty u nich vždy vyvolávají „wau“ efekt.
Jak vnímáte přínos Snoezelenu pro vás jako odborné pracovníky? V čem to posunulo vaši práci?
Iveta: Pro mě je to nová zkušenost, jak se říká „člověk se učí celý život“. Z pedagogického hlediska je pro mě přínosem to, že se žáci dokáží zklidnit, zrelaxovat, a také něco jedinečné zakusit a naučit se nové věci.
Milena: Vnímám to jako naplnění pedagogické praxe. Když člověk dlouhá léta dělá s těžko postiženými dětmi, nevyhne se pocitu psychické únavy. Velmi mě povzbuzuje, když vidím pokroky, které děti dosahují. Jsem velmi ráda, že se ve Snoezelen místnosti žáci dokáží k sobě adekvátně chovat, fungují jako kolektiv. Takové zkušenosti vás znovu nastartují do další práce.
Marta: Pro mě je rovněž přínosem každá pozitivní zpětná vazba od dětí, která po pobytu ve Snoezelen místnosti přichází.
Setkali jste se s nějakými komplikacemi při budování místností nebo při samotné aplikaci Snoezelenu?
Iveta: Při budování místností jsme neměli prakticky žádné problémy. Stavební úpravy nám dělala šikovná, rychlá, serózní firma. Spolupráce s 3lobitem, který dodával pomůcky, byla na velmi dobré úrovni. Pomůcky nám fungují, jsme s nimi spokojeni. Ještě potřebujeme dořešit problém zatemnění místností. Současné řešení s fóliemi na oknech je jen dočasné a není uspokojivé, protože fólie odpadávají. Čekáme na rekonstrukci budovy, při které odstraníme z obou místností okna. Problémem pro nás byla zejména administrativa spojena s realizací projektu. Například nám nechtěli dovolit zahrnout do projektu nábytek, považovali ho za neoprávněný výdaj. Darmo jsme jim vysvětlovali, že je neodmyslitelnou součástí místnosti. Takové byrokratické absurdity člověka dost znechutí.
Z jakých zdrojů se inspirujete při tvorbě aktivit ve Snoezelen místnostech? Kde hledáte nové náměty a inspirace?
Iveta: Vycházíme zejména z toho, že každá z nás zná svou skupinu žáků a ví, co od nich může očekávat, kam je může dále směrovat. Dávám prostor své intuici a vlastním nápadům.
Milena: Také k tomu přistupuji převážně intuitivně, protože své žáky znám, pracuji s nimi dlouhodobě, takže dokáži odhadnout, co potřebují a kam je chci posouvat. Ovšem nebráním se novým nápadům. Když mám dost času, inspiruji se na různých webových stránkách.
Marta: Také pracuji podle vlastní intuice, inspiruji se ovšem i na internetu. Pobyty ve Snoezelen místnosti stavím pro děti i podle doporučení různých odborníků, které děti navštěvují.
Měli byste zájem o další vzdělávání v této oblasti? Jaká forma vzdělávání by to měla být – praktický workshop, exkurze do jiného zařízení nebo přednáška?
Iveta: Myslím si, že by nám nejvíce pomohly praktické ukázky, exkurze, možná i konference s praktickými ukázkami. Přivítali bychom i zpracované materiály jako přípravu na pobyt a aktivity ve Snoezelenu.
Milena: Podle mě nám chybí určitá výměna zkušeností s kolegy nebo lidmi, kteří v této oblasti působí již déle a mají více zkušeností.
Plánujete dále rozvíjet Snoezelen místnosti?
Iveta: Určitě bychom rádi doplnili nějaké komponenty, ale chybí nám finanční zdroje. O další místnosti neuvažujeme, nemáme pro ni vhodný prostor. Rádi bychom více využívali tmavou místnost. Chceme najít způsob jak ji využívat, vymyslet vzdělávací nebo jiné aktivity, které bychom v ním mohli realizovat.
Marta: Udělali jsme schodolez a chceme otevřít prostory i dětem z blízkého okolí. Podle mého názoru budou místnosti plně využívány s tím, co v nich máme.
Milena: Postupně se mohou dokupovat například drobnější fosforeskující pomůcky do tmavé místnosti. Kdybychom chtěli dokoupit další pomůcky, museli bychom napsat nový projekt, co vyžaduje obrovské množství času a energie. Já osobně jsem momentálně velmi znechucená legislativou a byrokratickými překážkami, takže nemám chuť se do ničeho takového pouštět.
Je něco, o co byste se ještě chtěly podělit?
Milena: Odkdy využíváme Snoezelen, vidím, jaký má přínos pro naše žáky. Dopřála bych každé škole našeho typu alespoň jednu Snoezelen místnost.
Děkujeme velmi pěkně za rozhovor.
