Už druhý školní rok jsou žáci naší speciální školy v Ružomberku cíleně provázeni a podporováni v multisenzorické místnosti Snoezelen certifikovaným speciálním pedagogem. Jedná se zejména o naše děti s autismem, žáky s vícenásobným postižením a některé žáky varianty B. V místnosti trávíme jednotlivě každý týden 30 až 40 minut, přičemž se nezaměřujeme jen na odpočinek, ale Snoezelen se snažíme co nejvíce využívat k rozvoji jednotlivých dovedností a cílenou relaxaci.
Je úžasné sledovat, jak se naši žáci, i ti s těžkým postižením, na pobyt v místnosti těší, jak vzácně dovedou předvídat, že „teď“ máme namířeno do kouzelného světa Snoezelen, v němž se snažíme krok po krůčku naplňovat individuálně stanovené cíle a mety.
S vybranými dětmi se učíme například cíleně využívat zrak, učíme se ,,dívat kolem sebe“, kontrolovat okolní prostředí. Učíme se odbourávat strach z některých podnětů jako je dotek, nebo se koncentrovat na vybrané stimuly a nějaký čas u nich vydržet, povzbuzujeme se ke komunikaci nebo společné interakci. Pro jednoho z našich žáků se stal Snoezelen dokonce místem, kde se nám podařilo navázat první kontakt – kde se naučil akceptovat naši přítomnost.
Je mnoho příběhů, zážitků a pozitivních momentů, které se nám podařilo s našimi žáky zažít. Každý má jiné způsoby a stimuly, které jej zaktivizují a které jej naopak uklidní. Velkým zadostiučiněním a radostí pro nás ale není jen samotná pozitivní reakce dítěte a dosahování pozitivních změn ve Snoezelen místnosti. Nesmírně nás těší i dobrá zpětná vazba ze strany ostatních pedagogů, kteří mohou vidět dosažené změny přímo při vyučování. Za všechny vzpomeneme alespoň jeden příklad:
Terezka, která se vzdělává podle varianty B, začala navštěvovat Snoezelen na podnět třídní učitelky, protože minimálně komunikovala, měla úzkosti, bála se jakéhokoli selhání. Ve Snoezelenu zpočátku nejevila zájem o podněty kolem sebe, ale k našemu překvapení neustále mluvila. Postupně, díky cílené relaxaci, se nám podařilo u Terezky vyvolat aktivní zájem o podněty v místnosti – komentovala je nebo o nich hovořila s druhou osobou. Později byla dokonce schopna učinit volbu – říci si, co je lepší, hezčí, co jí více vyhovuje. To všechno byly skutečnosti, kterým se předtím vyhýbala nebo o nich nemluvila, jakoby měla strach prezentovat vlastní přání. Ve Snoezelenu Terezka dokázala věnovat postupně víc a víc času podnětům v místnosti, případně dalším našim nabídkám, a akceptovat je, už neměla takovou potřebu vracet se ke svým tématům vyprávění. Po přibližně pěti setkáních třídní učitelka začala pozorovat pozitivní změny v jejím chování při vyučování: nejen větší klid a spokojenost, ale i vyšší ochotu komunikovat s ní a s ostatními žáky, dokonce vyjádřit své přání. Stejně tak u Terezky pominuly obavy z některých školních činností.
Zpětná vazba od pedagoga je pro nás velmi důležitá. Význam Snoezelenu a případné pozitivní změny tak nevidíme jen přímo v multisenzorické místnosti, ale přenášejí se i do prostředí, kde je to ještě potřebnější – do třídy a práce při vyučovaní.
Jana Hrčová, pracuje s dětmi ve Speciální škole v Ružomberku
